Úroveň stoupá! Je potřeba neustále makat, uvědomuje si reprezentační brankářka Tupá

Hokejbalová reprezentace žen se už podruhé za dva měsíce sešla v plzeňské hale. Stále ještě širší kádr hlavního trenéra Karla Manharta přivítal i nová jména, která by se ráda ukázala na nadcházejícím světovém šampionátu.

Dva dny tréninků a také zápasů

Aneto, o uplynulém víkendu jste patřila mezi trojici brankářek, které se připravovaly na kempu v Plzni. Takovéto setkání jsou pro každou z vás určitě vždy jen přínosná, že?

Určitě, to jednoznačně. Každý takový kemp pro nás vždy přináší spoustu nových zkušeností, potkáte se s hráčkami, které znáte, ale zároveň poznáte i ty nové. Navíc tady teď máme nový realizační tým, takže i z tohohle pohledu je to jiné. V Plzni byli i trenéři z těch mladších kategorií, takže to tím bylo ještě jinačí. Každý den na kempu je zkrátka vždy přínosem (usmívá se).

Na co jste se během těch dvou dnů z pozice gólmanek zaměřovaly?

Ono toho času bohužel tolik nebylo, takže ty naše tréninky byly spíše obecnějšího rázu. V sobotu jsme vlastně měly jednu tréninkovou jednotku a potom zápas. A v neděli jsme také nejdříve trénovali a potom hráli. V těch trénincích jsme ovšem byly rozděleny na obránkyně, útočnice a brankářky, tudíž ty tréninky jsme každé měly zaměřeny na svůj post. Byl to určitě ještě jeden z těch seznamovacích kempů.

Tréninky s chlapama jsou velkou výhodou

Viděla jste během těch dvou dnů takové to obecné pravidlo, že i ženský hokejbal jde velkými kroky směrem dopředu?

Určitě, každý, kdo dostane pozvánku na kemp, tak chce ukázat to nejlepší. Takže ta úroveň se i z mého pohledu brankářky určitě zvyšuje a vychází z toho vlastně jenom jediné. Je třeba pořádně makat! (usmívá se)

Děje se tak po zimní přestávce už i u vás?

Ještě úplně ne, ale už se zase snažím začínat pořádně trénovat (usměje se).

Jaké tréninkové dávky tedy volíte?

Já jsem si tu přestávku udělala trochu delší, abych pořádně zregenerovala, začala se zase na hokejbal těšit a znovu to mělo ten správný náboj. Začnu teď trénovat pořádně fyzičku, která je hodně pochopitelně potřeba. Na hřiště navíc chodím s chlapama, takže tam je to na tu rychlosti a přesnost pro mě ještě rychlejší, a tedy snad lepší.

Je potřeba na sobě stále pracovat

Říkáte, že jste měla letos pauzu trochu delší, kde tedy po tom „herním výpadku“ vidíte vaše největší nedostatky?

Člověk tak nějak ztratí tu koncentraci, kterou ve hře neustále potřebuje. Musím se najednou více soustředit a je to tak o trochu náročnější. Chce se to prostě zase naučit takové ty návyky a podobně. Tohle je asi ten největší mínus, na kterém musím zapracovat, a potom už to zase bude ve starých kolejích.

Obecně teď všichni asi budou muset co nejdříve hledat nedostatky a napravovat je, vždyť Košice 2019 už tu jsou za půl roku!

(usměje se) Ano, je to půl roku, ale jak říkáte, je potřeba na sobě stále pracovat a zlepšovat se. Kdo bude před odjezdem na šampionát nejvíce připravený, tak ten bude také nominovaný a tohle si pochopitelně uvědomujeme všechny.

A vy osobně jste nějakou konkrétní poznámku k vylepšení od trenérského štábu dostala?

Zatím ne, nic konkrétního mi řečeno ještě nebylo.

Tak třeba nic zásadního není… (úsměv)

Třeba ne (směje se). Ale vážně, každý má určitě co vylepšovat a já vím teď moc dobře, na čem musím po přestávce hlavně zapracovat.