Důležitější část sezony je teprve před námi, uvědomuje si Faltus

Letohrad se po podzimní části CROSSDOCK Extraligy nachází na skvělé třetí příčce, to vše i přesto, že disponuje velmi mladým týmem. Jeleni se mohou opírat o perfektní defenzivu, která je dokonce nejlepší v celé extralize.

V sedmnácti letech tahounem

Již před nedávnem jsme vyzpovídali letohradského brankáře Jana Šimaru. Ten v rozhovoru vyslovil nad momentální formou a umístěním Jelenů velkou spokojenost. Filipe, předpokládáme, že nejinak budete hodnotit podzimní část sezony i vy sám?

Ano, spokojenost určitě převládá. Kdyby nám někdo před začátkem sezony řekl, že po podzimu budeme na třetím místě se 30 body, tak se tomu asi jen zasmějeme. Ale druhá, důležitější část ročníku je teprve před námi, a proto se na ni musíme připravit stejně dobře, jako na tu první, nesmíme usnout na vavřínech!

Nastupujete pravidelně za letohradské „áčko“, kromě toho také v juniorce. Jak máte v klubu od trenérů nastavené priority? Dostávají přednost zápasy CROSSDOCK Extraligy a ve chvíli volna vypomůžete juniorům, nebo je to naopak?

Správná odpověď je první verze. Za áčko jsem nastoupil snad do všech zápasů, v juniorce jsem jich stihl pouze pět, takže minimálně na podzim dostávala rozhodně přednost mužská extraliga. Když například nastane situace, že hrajeme doma muži i juniorka, tak společně s Michalem Macháčkem nastupujeme do obou klání.

Potýkáte se ještě třeba s nervozitou, nebo to časem úplně vymizelo? Co vám třeba v začátcích pomáhalo?

Když jsem nastupoval do prvního zápasu v extralize mužů, což bylo asi dva roky zpátky, tak mi velmi pomohlo, že mě trenéři zařadili mezi zkušené borce. Myslím si, že v začátcích mi nejvíce pomohl Míra Věchet (kapitán Letohradu, pozn. red.), který mě neustále podporoval a říkal mi, co udělat příště lépe. Za to jsem mu nesmírně vděčný. Teď už ta nervozita naštěstí vcelku odpadla, ale očekávám, že v play off se opět možná objevit může.

Který zápas nebo moment z CROSSDOCK Extraligy vám prozatím nejvíce utkvěl v hlavě?

Nejvíce mi v hlavě utkvěly dva momenty. První, když jsem dal svůj první gól za áčko, to bylo minulou sezonu v play off proti Plzni. Druhý moment je z podzimní části této sezony, kdy se mi povedla vsítit nejhezčí branka za celou mou dosavadní kariéru. Bylo to proti Kladnu, kdy jsem vyrovnával na 1:1 a nakonec jsme zápas dotáhli do vítězného konce.

Máte v rámci mužské extraligy oblíbeného soupeře, nebo naopak nějakého, proti kterému hrajete nerad?

Mezi oblíbené týmy řadím Plzeň, protože se mi proti ní střelecky daří, naopak nerad hraji proti Mostu. Nemám rád jejich styl hokejbalu.

Za mou formu vděčím zejména spoluhráčům

Letohrad je znám spíš jako tým s nepropustnou defenzivou. Čím si tedy vysvětlujete, že vám to tak lepí v útočné fázi?

Je to zásluha celého týmu. Na podzim jsem hrál s Halbym (David Halbrštát, pozn. red.) a Mírou Věchetem, a i díky těmto borcům se mi bodově tak daří. Doufám, že to na jaře bude pokračovat.

Přechod na mužskou extraligu z té dorostenecké, respektive juniorské, není nikdy jednoduchý. Co konkrétně vám v přechodu na tuto úroveň nejvíce pomohlo?

Určitě důvěra trenérů, za což jim moc děkuji. Já jsem se jim to snažil vracet a budu se o to pokoušet každý zápas. Jak jsem již zmínil výše, jmenovitě mi nejvíce pomohli zejména Věšák (Věchet) a bratranec Kuba Cvejn.

Tvrdé tréninky třikrát týdně

Zápasového zápřahu se vzhledem k nastupování v áčku i juniorce bát nemusíte. S kým však přednostně trénujete? Stíháte tréninky v obou kategoriích, nebo se účastníte pouze jedněch?

V úterý a v pátek máme spojené tréninky, které vede hlavní trenér A-týmu Tomáš Friml. Čtvrtky máme samostatné tréninky juniorky s Filipem Červinkou.

Jak vnímáte zimní přípravu. Je to nutné zlo, nebo vás i tréninky a cvičení mimo hřiště nějakým způsobem baví?

Zimní příprava je každoročně velmi náročná. Půca (trenér Friml, pozn. red.) ji má vždy velmi dobře propracovanou a každého to posunuje dál. Ale odpovím jako asi každý hráč na tuto otázku, raději mám samozřejmě tréninky na hřišti s hokejkou.

Co je pro vás, ať už v nejbližší době, nebo do budoucna, největší hokejbalový cíl? Ať už týmový, nebo individuální.

V letošní sezoně bychom chtěli s juniorkou i A-týmem dojít co nejdále v play off, takže cíle jsou co nejvyšší a samozřejmě za rok se koná mistrovství světa juniorů do 20 let ve Švýcarsku. Budu tedy dělat maximum, abych se probojoval do konečné nominace. Z individuálního hlediska si pak přeji také to, aby mi jarní část vyšla herně minimálně stejně tak dobře, jako ta podzimní.