Legendární 88: Po dvoukole chodím jako prezident s virózou

/HVĚZDA KOLA/ Hradec Králové - Vyhrál český titul, stal se kapitánem mistrů světa a pokud si myslel, že už s hokejbalem zažil úplně všechno, tak se hluboce mýlil. Když v Hradci hledali náhradu za končícího Jaroslava Pavlíka, na obzoru nebyl žádný muž tak vysokých kvalit.

Já? Zbláznili jste se, říkal. Přestože nejprve odmítl, nakonec kývl. Dnes je hrajícím trenérem a někdy se dostává do úsměvných i schizofrenních situací. Třeba jako v utkání proti pražskému KOVU, kdy nakonec na penaltu poslal na hřiště sám sebe a zařídil výhru. „Nějakou haluzí jsem zařídil bod. Uvidíme, jestli to vyjde i příště,“ směje se. Ten chlap je zkrátka nesmrtelný sportovec. Byť má dlouhé roky zdravotní potíže, pořád válí a nebojí se přiznat to, že raději sám sebe jako trenér uklidil do třetí formace, neboť chce dát prostor mladším a necítí již špičkovou výkonnost. „Ale Hradec se musí naučit hrát bez Bacovského a Nováka!“ apeluje. Nejen o tom je obsáhlý rozhovor s hvězdou CROSSDOCK Extraligy.

Jak vás vůbec potěšilo, že jste dokázal rozhodnout důležitý zápas a potom jste se trefil a zaznamenal asistenci i proti Ústí?

Body v Ústí mě skoro vůbec netěší. Oba bych je vyměnil za jeden bod pro tým. Na ten jsme měli a svojí nezkušeností jsme ho nechali bohužel na Severu. Gól na Kovu je fajn a znamená bod do tabulky, takže si ho cením. Navíc už jsem dlouho žádný gól z trestného střílení nedal. Čili už bylo na čase. Příště se na něj zase můžu nominovat. (smích)

A uděláte to jako hrající trenér znovu?

Nevím. Určuji podle toho, co vidím v týdnu před zápasem na tréninku a také v samotném utkání. Třeba na Kovu jsem nominoval jinou trojici, ale dva kluci řekli, že se na to necítí, tak jsem jel, a nakonec takovou haluzí udělal bod. Tak snad to příště zase vyjde. (úsměv)

Daří se Vám na hřišti i na střídačce. V moderní době hokejbalu přesvědčujete o tom, že se dá na vysoké úrovni skloubit trenérská i hráčská práce. Ale jak to vlastně zvládáte?

No... Neřekl bych, že přesvědčuji. Podle mě se to nedá skloubit. Bohužel aktuálně je situace taková, že obě trenérské posily na lavičku si plní pracovní povinnosti, a tak je můj záskok na hřišti i na lavičce jediná varianta. Ještě chvíli musíme vydržet. Pokud to půjde dle plánu, v průběhu podzimu by měl tým ze střídačky vést trenér a já se budu - pokud budu na hřišti - více soustředit na hru. Kdybych to zvládal lépe, odvezli jsme z Ústí alespoň bod.

Které trenérské duo se tedy ujme hradeckých Pirátů?

Bude to pan Pavel Biegl, je majitelem hokejové trenérské licence třídy A. Jako asistent mu bude pomáhat Petr Štípek.

Po angažmá Jardy Pavlíka je laťka nastavená vysoko

Vloni se jistý čas v Hradci odehrávaly různé půtky mezi týmem a funkcionáři. Uklidnily se už boje uvnitř klubu?

To byly mini spory. Ale je to vážně v klidu. Kdyby něco bylo, řekl bych to. Vůbec to tehdy nebyl problém. Teď jde vše, jak má a děláme co můžeme, aby klub fungoval co nejlépe.

Tak se podívejme ještě na vaši současnost. Dvojrole, do níž jste se pustil, vyžaduje spoustu energie. Souhlasíte?

Ano, byl jsem vždycky emotivní typ hráče a potřebuji ke hře emoce. O to těžší je pak s chladnou hlavou tým koučovat. Zároveň mít před zápasem několik variant, jak tým poskládat a poté v utkání reagovat na přesilovky, oslabení a vývoj hry plus výkony hráčů. Je to velmi těžké a pro mě osobně zle zvládnutelné. Důležité je, že tým mou roli zatím akceptuje a pomáhá mi. Jinak by to nešlo.

Nebál jste už vloni na začátku takového experimentu, že to špatně skončí pro vás i pro tým?

Bál, a proto jsem to odmítl. Do této pozice jsem se dostal až na konci podzimu po odchodu Karola Kanii z pozice trenéra. Určitě to v současném modelu není ideální, to víme. Bohužel po angažmá Jardy Pavlíka je laťka nastavená vysoko. Já, hráči i další lidé máme představu, jak by měly tréninky a zápasy vypadat a nesmíříme se s kompromisem, který by nás neposouval. Není to o mně. Já tu neurčuji, kdo bude a nebude trénovat, je nás tu 25. Pan Biegl je pro nás, věřím, ta správná varianta. Moc si vážíme toho, že je v klubu.

A jaká je tedy představa? Jak by měly zápasy i tréninky vypadat?

To je asi na delší povídání. Ale základem je, že tým by měl mít jasný směr, koncepci, jak chce hrát a jak se chovat na hřišti. Extraliga není jen o individuálních dovednostech, ale také o taktice a nacvičených věcech. Tréninky by navíc měly být ve stoprocentním nasazení a měly by vést k herním situacím. Styl - naběhni a vystřel - dnes prostě nestačí. K tomu je třeba persona, která toho dosáhne, a navíc citlivě umí poskládat hráče a herní styl podle toho, co má k dispozici a podle soupeře. A takovou osobu prostě není lehké najít.

Už to nemůže být o Novákovi s Bacovským, odpovědnost musí přebrat nastupující generace

Každopádně ruku v ruce s tím, co říkáte, mě zajímá, kolik věcí jste museli oproti loňskému adrenalinovému ročníku změnit a co konkrétně.

Já bych neřekl, že jsme v létě něco zásadního měnili. Extraliga je vyrovnaná, kromě Kladna a Kertu, potažmo Pardubic, kteří asi odskočí, může hrát letos play-off každý tým, což dokazují hned první kola. Protože se hraje pouze 20 zápasů, je třeba soutěž dobře rozehrát, soustředit se na každé jedno utkání a poctivě ho odpracovat. V létě jsme dobře potrénovali, kádr doplnili mladíci z dorostu, kteří zatím hrají velmi dobře. Přišel Petr Švanda a na střídavé starty pár kluků ze Svítkova. Teď se to snažíme sladit tak, aby to na hřišti fungovalo. Bohužel nás sráží zranění a další odůvodněné absence. Když budeme kompletní, věřím, že sílu máme. V opačném případě může sezona dopadnout všelijak.

Ale vám se podařilo přitáhnout některá stará osvědčená jména a navrch hrajete v lajně s mladíky. To je celkem změna oproti tomu, kdy jste poslední dvě sezony bojovali v klubu hlavně mezi sebou.

Já už jsem se uklidil do třetí řady. Už nemám výkonnost na to, abych rozhodoval zápasy. Moje role už by měla být jinde. Potřebujeme v Hradci to, aby herní i bodovou odpovědnost přebrala nastupující středí a mladá generace. Už to nemůže být o Novákovi s Bacovským. Proto dostávají větší prostor a věřím, že z toho budeme dlouhodobě profitovat.

Jak se vám vůbec po boku mladých hraje?

Nejde ani tak o věk, ale o jejich kvalitu a přístup. A to naštěstí v našem případě funguje skvěle. Se mnou není vůbec lehké hrát. Vím to. Takže jim i touto cestou děkuji za trpělivost. (úsměv) Hrají velmi dobře a díky tomu si na hřišti zatím nepřijdu zbytečný a ztracený.

Nechybí vám souhra s Janem Bacovským?

Už jsem to říkal mockrát - hrát s Honzou a bez něj… to jsou pro mě dva úplně jiné sporty. On má takovou kvalitu, a tak dobře se za ta léta známe, že je to prostě velký rozdíl. Věřím, že bez jeho přítomnosti sezona nebude. Jsme domluvení minimálně na domácích zápasech, takže věřím, že pár gólů ještě společně dáme. Honza Bacovský je pro nás klíčovým a rozdílovým hráčem.

Je to obrovský rozdíl, když hraje Hradec s Novákem a Bacovským a bez nich?

Řeknu to jinak - je obrovský rozdíl, když hraji s ním a bez něj. A sobecky si dovolím tvrdit, že to platí i naopak. Prostě se za ta léta tak dobře známe, že víme poslepu, kde se ten druhý nachází. Víme krok dopředu, co jeden z nás udělá. Pro Hradec je důležité, aby se bez nás naučil hrát a vyhrávat. Zatím to bohužel vloni vypadalo jinak. Hlavně Honza udělal hodně důležitých bodů. Uvidíme. Snad se to letos změní.

Přetavit úžasné výkony z tréninků do zápasu také není snadné

Rýsuje se Hradci do budoucna vůbec nějaká taková podobně silná a legendární dvojice?

Ne. (smích) Samozřejmě bych byl rád, aby to tak bylo. Můžu říci, že v Hradci je několik hráčů, kteří by mohli mít reprezentační ambice. Ale je jen na nich, jak budou pracovat poctivě, co hokejbalu obětují a jak to zvládnou psychicky. Ono totiž přetavit úžasné výkony z tréninků do zápasu také není snadné.

Pomáháte jim s tím a jste jím dobrým vzorem. Ale jak dlouho ještě vydržíte? Vašich návratů už bylo několik.

Říkám to pořád dokola, když bude sloužit alespoň trochu zdraví a budu cítit, že jsem na place k něčemu platný, budu hrát. Za Honzu mluvit nemůžu. No a mé návraty? Nemyslím si, že by jich bylo tolik. Nikdy jsme nekončili, jen si dáváme pauzy. Já kvůli zdraví, Honza je občas prostě přetížený.

Chápu. Příběh o vašich nohou je dobře známý. Kdysi jste říkal, že ortoped za vámi přišel s tím, že kotníky máte jako šedesátiletý důchodce. Jak to vypadá teď?

Myslím, že na tohle téma už bylo napsáno dost a není třeba to rozebírat. Jednoduše řečeno - aktuálně hraji, takže je to snesitelně dobré, i když po víkendovém dvoukole chodím jako prezident s virózou.

Není to tak dávno, kdy jste mluvil o tom, že byste rád zkusil ještě hostování a pokusil se vyhrát titul. Je pro vás schůdná tato varianta, pokud by se nedařilo s Hradcem a vy byste si na jaro odskočil někam, kde by byla reálná šance na mistrovský pohár?Ne, tyto ambice už nemám. Navíc opravdu a realisticky říkám, že už bych kromě zkušeností žádnému týmu s ambicemi na titul moc nepřinesl. Mou jedinou radostí a ambicí je vytvořit v Hradci tým, který bude odjíždět ze zápasu s tím, že tam nechal vše. A pokud budeme makat, nevidím důvod, proč bychom na medaili zase v Hradci nemohli myslet.

Vím, že každá sezona, měsíc i zápas může být poslední

Petře, a co vás vůbec stále motivuje k aktivnímu hraní hokejbalu i po tak velké kariéře, spoustě úspěchů i zdravotních trablích?

Vysvětlím to po svém. Když jsem dnes v šest večer vyjížděl z mé pražské kanceláře domů i přesto, že mám placený hotel a ráno opět jednání v Praze, jel jsem šťastný a těšil se domů za manželkou a synem. Podobně se těším na sobotní zápas se Sudoměřicemi, čili první a hlavní důvod je láska. Vím, že každá sezona, měsíc i zápas může být poslední. Takže si strašně užívám každý gól, přihrávku na něj, ale i dobře ubráněné oslabení mi udělá strašnou radost a přináší pozitivní emoce. Ty k životu potřebuji. To je vlastně druhý důvod. Hrozně rád vidím, jak lidé kolem mě - mladíci, ale i staří bardi s dětmi - dobrovolně makají týden co týden, zlepšují se a já mám na jejich výkonnost určitý vliv. Třetí důvod a závěrečným pilířem je parta, kabina, sranda, týmové odhodlání a hec. Jak se říká, je to ten nejlepší odbourávač stresu a relax, což také vyhledávám.

Rozhodně. Ale našel jste ho i doma. Z vašeho malého syna začíná být pěkný slávista. Vy sám jí hodně fandíte.

Nemá moc na výběr. (úsměv)

Učíte ho lásce ke sportu už odmalička. Aplikujete na něm jako zarytý fanoušek staré známé přísloví, že sparťanem či slávistou se člověk prostě musí narodit?

Ano, a už první den jsem objektivně poznal, že chce být slávista. (smích) Jako každý pyšný otec ho tahám na hokej, fotbal a už byl také na hokejbale. Je vidět, že to bude pořádný pořízek. Takže věřím, že z něj vyroste útočník pro Piráty, nebo „sešívané“. (úsměv) Teď vážně - důležité je, že je zdravý. A jestli ho budou bavit kytičky, je mi to jedno. Ale ke sportu syna pochopitelně povedu.

Jak vás zaměstnává otcovská role?

Strašně si to užívám. Máme krásného, zdravého, energetického kluka a je paráda s ním být. Samozřejmě se snažím pomáhat, když jsem doma, ale vzhledem k náročné práci a velké porci času stráveného na hokejbalu tu hlavní zátěž zvládá žena. Za to jí patří můj obdiv a velký dík.