„Robinson“ Kruček: Láká mě soutěž „Kdo přežije“, ale nezvládl bych jí, směje se

/HVĚZDA KOLA/ Praha - Vyhrál domácí titul, ten světový už nikoliv. Dlouho se utápěl ve smutku, neb si hodně přál získat doma zlatou medaili. To se nepovedlo i vinou toho, že na jeho souhru s parťáky Fejfarem a Wróblem na mistrovství světa nedošlo

S oblibou sleduje českou obdobu reality show „Kdo přežije“ a snaží si představit si, jaké by to bylo žít na opuštěném ostrově na území nikoho, s lidmi, které nezná a bít se o poklad. Teď se ovšem snaží pokořit soupeře na extraligových kolbištích a vede si skvěle. S bratrem Jiřím pomohli srazit v repríze loňského finále Kladno, proti němuž vstřelil Martin dva góly a na jeden nahrál. Společně s posílenou družinou Kert Parku tak odstartovali sezonu, v níž se poženou za obhajobou mistrovské trofeje.

Start do sezony máte střelecky skvělý. Ale jaké bylo léto, kdy jste se trápil z neúspěchu na světovém šampionátu?

Pryč to všechno ještě není. Občas se dostaví takové stavy z toho, co bylo na mistrovství světa. Při trénincích se mi to občas vrací. Snažím se na to ale tolik nemyslet a dělat vše pro to, aby se nepovedené mistrovství už neopakovalo.

Kdy nejčastěji přichází smutek z nepovedené velké akce? Hlavně když se sejdete s Tomáši Wróbelem a Fejfarem v jedné lajně? Nehráli jste spolu i kvůli Wróbelově zranění.

Přesně tak! Nesešlo se to prostě tak, jak mělo. To, co nám v play-off klapalo, to se do mistrovství světa nepřeneslo. Momentálně hraji jen s Tomášem Fejfarem, k sobě máme Martina Palu. Saša (Tomáš Wróbel pozn. aut.) měl trošku delší dovolenou a začal s námi trénovat až ke konci přípravy. Zatím hraje s bráchou a Dalimilem Zvonkem.

Vrátí se k vám Wróbel během pár týdnů?

Kdo ví. Kluci spolu v tomhle složení hráli proti Kladnu a šlapalo jim to. Takže bych to neměnil. Máme teď samé kvalitní útočníky, tudíž jsou lajny vyrovnané. S Paličem a Fejfym teď trénujeme hodně často spolu. Máme šanci se ukázat a je jen na nás ukázat, že nám to spolu půjde.

Kdyby Jirka jen trochu chtěl, mohl by zabojovat o reprezentační triko

Ale tři z pěti gólů proti Kladnu jste zařídil vy a váš bratr Jiří.

Brácha má teď střeleckou fazónu a já jen doufám, že mu to vydrží co nejdéle. V přípravných zápasech se také trefil a je náš jediný hráč, který se dohromady s přípravou a soutěžními zápasy zatím pokaždé trefil.

Přesto nebýval tak gólovým hráčem. Snažil se od vás něco odkoukat, nebo v čem tkví jeho forma?

Jirkova forma závisí na tom, jak moc se cítí v pohodě. Je to hráč par excelens. Jen kdyby trochu chtěl, mohl by zabojovat o reprezentační triko. Ale teď je moc dobře, že se mu daří a hokejbalem se baví.

Učil se od vás rituálům a psychické přípravě tak, aby byl na zápas dobře naladěný?

On je psychologicky úplně někde jinde. Je jiná osobnost a musí se na něj jinak. Jede si to své, nenechá si příliš do něčeho mluvit, a když se mu daří, hraje parádně. Když mu to nejde, tak se mu obratem hrubě nedaří. Chodí se občas trénovat. Zrovna nedávno jsme spolu byli testovat nové míčky, které se mají zavádět - zkoušeli jsme driblinky na místě, střely z první, nahrávky z první, abychom si na to zvykli.

Když už o nich mluvíte, jak se na hřišti chovají?

Za mě je to obrovský krok zpátky. Jsou menší a o 18 gramů lehčí. Rozdíl na hokejce je neuvěřitelný. Trénovali jsme s Winnwelly a máme zakomponované i míčky určené do zimy z Budějovic. Když odjedu trénink s Winnwellem a potom ten druhý, je to hrozný rozdíl.

Vážně?

Je to jako bych vzal kámen. Rozdíl je to vážně neskutečný a hra je potom úplně jiná. Bylo to viditelné na Kladně, když hráli první zápas s Rakovníkem. Najednou bylo ve hře velké množství nepřesností, klukům ujížděly balónky z čepele, skákalo to. Prostě šílené. Za sebe říkám, že bych tyhle balónky vyhodil, protože nejsou vhodné a odlišnosti jsou markantní.

Takže se vracíme do dob používání tenisových míčků?

Jenže tenisák byl pořád stejný. Je to extrémně lehké a když je zima, míček stejně ztvrdne, skáče podobně a nedá se s tím hrát. Bohužel se nevyzkoušely všechny firmy, protože my máme vyzkoušené Merco. S nimi se parádně trénuje a drží stejnou konzistenci za jakékoliv teploty. Ale Winnwelly skáčou jako hopík už při deseti stupních. Brankáři ani necítí, že je trefí, jak je lehký. Navrch při střele hodně zatáčí tak, že i já, který skoro vůbec nestřílí golfem, dám z ran mezi červenou a modrou tři góly. Jen proto, že balónek zatočil zcela jinam, než kam jsem mířil.

Nervózní z očekávání nejsme. Během pár kol se uvidí…

Pojďme k vám. Změnil jste přes léto něco?

Nic zásadního, jen trochu v trénování. Už to není tak horečnaté, jako to bývalo dřív. To jsem si dával pořádně, ale teď už poslouchám tělo. Když se cítím dobře, jdu si zatrénovat. Když to není dobré a cítím se unavený, dám si relax. Jinak jedu pořád stejně, i když ne tak intenzivně. To víte, snažím se pořád vyrovnat těm mladým hráčům v týmu, abych jim stačil.

Proč jste ubral na intenzitě? Je to způsobené dlouhou a náročnou sezonou, celkovou únavou, nebo i tím, že jste dosáhl na titul, na který jste dlouho čekal?

Hokejbal už hraji pěknou řádku let a každou sezonu nastupuji i přes pauzu. V létě jsou pořád turnaje a já nemám ani žádné dovolené. Takže tělo už je poměrně zhuntované a taky už mám třicítku na krku. I když to ještě není žádné vysoké číslo, jsou na tom někteří hráči i hůř. (úsměv) Ale chce to nepřepínat tělo, protože následné zranění už může být na pár týdnů.

V klubu ještě pořád působí Honza Nýdl. To by pro vás měl být symbol a příklad dlouhověkosti.

To rozhodně. Pořád tu s námi číhá.

On si titul také vyčekal, ale potom se začaly „sypat“ - dva primáty s Vlašimí a jednou trofej potěžkal v Kert Parku. Spoléhá se na vás hodně. Ze všech stran se od vás znovu čeká titul a je tlak na obhajobu.

Jo, je to tak. Každý o tom mluví, říkají to všechny týmy a všude se o tom píše. Vždycky je to tak, že tým, co vyhraje, je automaticky pasovaný na obhajobu. Že bude hrát zase nahoře. To je celkem normální, ale jak na tom jsme, to se ukáže až v průběhu soutěže.

Jenže podobnou situaci neznáte. Dlouho se počítalo v různých vlnách s tím, že vyhraje Plzeň, Kladno, vítězství v lize se očekávalo také od Hradce Králové. Ale jak je vám takový tlak příjemný?

My jsme tenhle tlak nikdy neznali. Jednou jsme byli ve finále a vypadli s Vlašimí. Shodou okolností tehdy v sestavě na druhé straně právě s Honzíkem Nýdlem. Myslím si, že si nepřipouštíme, že jsme vyhráli a musíme předvádět úchvatné výkony. Jdeme do toho tak jako v předloňské i loňské sezoně, chceme vyhrávat a rádi bychom se pokusili o obhajobu. Nervózní z očekávání každopádně nejsme. Během pár kol se uvidí, nač každý má.

Největší problém by mi dělala společenská hra

Umíte vypínat i jinak než sportem?

Vždycky zregeneruji díky sportu. Něco jako rybaření u mě rozhodně nenajdete. Ale poslední dobou se koukám na „Kdo přežije“. Pouštím si americkou sérii a všechny díly od začátku. Snažím se vžít do kůže těch lidí, jestli bych ty krizové situace ustál a zvládl. Chytlo mě to.

V Česku už se stejný pořad vysílá pod názvem „Robinson“. Chcete se do něj přihlásit?

(smích) Vím, že teď natáčejí druhou sérii. Ale nevím, jestli by to bylo pro mě. Nevím, jestli jsem takový extrém a šel do toho. Každopádně si to představuju, takový pořad a podmínky by byly hodně zajímavé. Říkám to i klukům v šatně, protože to někteří z nás sledují. Jenže asi na to nemám ty správné koule. (úsměv)

Trénovaný jste na přežití v drsných podmínkách a na exotické úkoly určitě. Jen nevím, zda byste dokázal být takový intrikán.

Přesně. To by asi nešlo. Musíte být fyzicky i mentálně připravený. Největší problém by mi dělala společenská hra.

A navrch byste bojoval s minimálním přísunem potravy, což vyvolává extrémní situace.

Máte pravdu. Já jsem teď zvyklý jíst pomalu šestkrát denně a netuším, jestli bych si tam vystačil s kopečkem rýže.

Nic jiného by vám ani nezbylo. Nebo byste musel skvěle plnit úkoly o hamburger.

(smích) Tak to je fakt, přesně.

„Animátorský tým“ Kert Parku baví na hřišti i mimo něj

Přihlásíte se v budoucnu?

Je to teď u nás hodně oblíbené, ale momentálně bych to nezkoušel. Vím, jak jsem na tom psychicky a tohle bych asi nedal. Odhození studu a projevování se na veřejnosti nemám až tak vysoko, abych to zvládl.

Musel byste být hodně otrlý a dokázal to hrát s lidmi. Ani já bych na to neměl žaludek.

A potom je tu ještě to, že se vám do cesty připlete někdo, kdo vám leze na nervy, jen se na něj podíváte. To už by bylo hraniční.

Hecují vás spoluhráči v kabině do téhle soutěže?

To ne. Až takhle to není, jen si občas probereme, co se v pořadu děje, protože to sledujeme. Ale to je asi tak všechno.

Máte i vy v týmu nějakého svého „Robinsona“, který je trošku provokatér a umí to rozjet s protihráči během zápasu?

No... máme tam teď takovou dvojičku - Fejfy s Paličem. Říkáme jim animátorský tým. Protože když jsme byli na soustředění, předváděli tam toho spoustu, a to bylo něco šíleného. Totální animátorský tým.

Jak si to mám představit?

Prostě baví celou kabinu, celé hřiště, zkrátka celou diskotéku, abych to řekl správně. (smích) Palič je bláznivý Karviňák, ale zapadl nám sem výborně. To Fejfy už s námi hraje třetí rok.