Vycházející keltská hvězda proniká do extraligy! Chci být týmu platný, hlásí Hrabár

V pátek 8. září odstartovala CROSSDOCK Extraliga středočeským derby mezi kladenským Alpiqem a jeho rivalem z Rakovníka. Extraligovou premiéru mezi muži si „odbyl“ devatenáctiletý obránce Jiří Hrabár, který svým poctivým výkonem přispěl k první výhře rysů v letošním ročníku.

V prvním kole CROSSDOCK Extraligy jste si za kladenský Alpiq připsal premiéru v nejvyšší hokejbalové soutěži proti Rakovníku! Byl to pro vás náročný zápas a jste šťastný, že můžete působit v týmu takového velikána?

Ano, bylo to pro mě velice náročné z hlediska trémy z prvního startu v extralize. Jsem ohromně šťastný, že mohu oblékat dres Alpiqu v extralize mužů, je to pro mě velká čest a zároveň i velká zodpovědnost!

Jak se vlastně upekl váš střídavý start do týmu extraligového vicemistra z prvoligových Keltů?

To bylo dost nečekané, na jednom z kempů reprezentace do 20 let mě oslovil pan Maršner, hlavní trenér reprezentace, zda bych nechtěl nastoupit na suchou přípravu s kladenským áčkem a při zapadnutí do party i zkusit hrát. Chvilku jsem váhal, protože to bylo naprosto nečekané, ale po domluvě s panem Maršnerem jsem rád souhlasil.

Je velký rozdíl mezi extraligovou a prvoligovou úrovní? Věkem byste stále mohl patřit mezi dorostence, ale v této kategorii už asi nastupovat nebudete, je to tak?

Zatím jsem odehrál jen jedno mistrovské utkání, ale hned jsem zjistil, že je to mnohem rychlejší než první liga a každá chyba může rozhodnout zápas. Za dorost už nejspíše nastupovat nebudu.

V extralize není na nějaké mazlení s míčkem čas

Jezdíte do Kladna i na tréninky pod vedením reprezentačního kouče Drahomíra Kadlece? Jsou to hodně náročné tréninkové jednotky a učíte se něčemu novému? (úsměv)

Na tréninky dojíždím. Bez toho, abych s týmem netrénoval, by to ani nešlo. Tréninky jsou rozhodně ve větším tempu, než jsem byl zvyklý. (úsměv) Já se něčemu novému, dá se říct, učím každý trénink, ať už od pana Kadlece, nebo od zkušených spoluhráčů.

Jaké máte v kladenském extraligovém celku úkoly a musíte například dle slov hlavního kouče Kadlece něco zlepšit?

Můj hlavní úkol je hrát tak, abych byl týmu platný. Zlepšovat se dá vždy všechno, ale podle mě je nejdůležitější zrychlit můj herní projev, protože na nějaké mazlení s míčkem, není opravu čas. (úsměv)

Na začátku července se v kanadském St. John’s uskuteční juniorské mistrovství světa, na které si rozhodně můžete dělat zálusk. Je to pro vás velká motivace a věříte, že zkušenosti v CROSSDOCK Extralize vám pomohou ve vašem růstu a ambicích se na MS probojovat?

Ano, je to obrovská motivace hrát s lvíčkem na prsou! Jsem přesvědčen, že každý zápas i trénink v extralize jsou pro mě obrovskou školou v mé hokejbalové kariéře.

Kouč Davídek zvyšuje mojí úroveň, i kvalitu celého týmu

Patříte do širšího kádru reprezentace do 20 let. Co říkáte na momentální složení národního týmu a vycházíte spolu všichni zadobře?

Myslím si, že tým je složen z výborných hráčů, a hlavně z bojovníků a srdcařů. Jsme výborná parta, která drží pohromadě.

Je mezi vámi cítit nervozita v boji o základní sestavu?

To se těžko posuzuje, to je na každém hráči, já osobně zatím nervozitu nepociťuji, ale ta se určitě bude kemp od kempu projevovat.

Předpokládám, že stále budete nastupovat za prvoligové Kelty, kde vás trénuje reprezentační kouč hráčů do 18 let Martin Davídek. Roste vaše výkonnost pod jeho vedením a jaké cíle si pro letošní ročník kladete?

Ano, za Kelty chci a budu nastupovat po celou dobu své kariéry, je to můj mateřský klub, kterému vděčím za vše, co umím! Pan Davídek zvyšuje úroveň jak mojí, jako jedince, tak i kvalitu celého týmu. Naše cíle jsou ty nejvyšší, protože jít do sezóny bez ambicí a cílů, by prostě nešlo.

Co pro vás hokejbal znamená a čeho byste v něm chtěl v budoucnu dosáhnout? Bez pořádné motivace to totiž nejde, souhlasíte?

Hokejbal pro mne znamená vše a je to moje velká vášeň. Doufám, že ho budu moci hrát co nejdéle to bude možné. V budoucnu bych si moc přál vyhrát extraligový titul s Alpiqem, zahrát si za mužskou reprezentaci, zároveň mým velkým snem je si zahrát extraligu mužů s mým rodným týmem SK Kelti 2008. Bez motivace a snů bychom přeci neměli snahu se zlepšovat a pracovat na sobě.