V Mostě byly změny, tak jsem v nich pokračoval, komentuje svůj přestup Švancar

Několik sezón patřil k ikonám v extraligovém Mostě. Šestačtyřicetiletý Slavomír Švancar se však rozhodl udělat ve své kariéře na nejvyšší české hokejbalové úrovni ještě jednu změnu, zřejmě poslední. Přestoupit do Rakovníka!

Rozhodnuto bylo dva týdny před sezónou

Slavomíre, co vás to napadlo na sklonku vaší bohaté hokejbalové kariéry v rámci extraligy opustit Most?

Rozhodl jsem se, že ještě sezónu budu hrát, protože mě ta druhá polovina minulého ročníku, co jsem zase začal hrát, hodně bavila. Chtěl jsem tak pokračovat, v Mostě se ale změnila situace, tak jsem využil nabídku, kterou mi dali kluci. Trošku jsem to Pospovi (Jan Pospíšil, pozn. aut.) dlužil, jelikož on dříve také šel hrát k nám do Mostu, když jsem ho o to žádal. Tak jsem si teď řekl, že mu to zkusím vrátit.

Kdy jste se s Rakovníkem domluvil? Informace o vašem novém působišti se totiž objevila jen pár dní před startem letošního ročníku…

Nějaká první jednání už byla před letní přípravou, já ale pořád nevěděl, jak to bude v Mostě, takže jsem ještě nebyl rozhodnutý a řekl jsem si, že ještě počkám. Pak se to také zkomplikovalo, protože jsem byl na dvou dovolených po sobě. Úplně definitivně jsme to tak podpisem stvrdili až asi dva týdny před sezónou.

V Mostě nepokračujete kvůli tomu, že třeba nesouhlasíte se změnami, nebo to s tím nemá nic společného?

Jedna etapa tam skončila, dále bych to nerozpitvával. Ale určitě to není mezi mnou a Mostem nějaký spor, to vůbec ne. Zkrátka tam byly a jsou změny, tak jsem v nich pokračoval a začal jsem hrát jinde.

Do Rakovníka dojíždím jednou týdně, třikrát ale hraji hokej

Co říci ke startu, který vás čekal minulý týden na Kladně? Dá se to už nějak prvotně týmově hodnotit?

Asi to ještě nemá cenu. Bylo to pro nás takové poznávací utkání, i když by to tak být nemělo… Bohužel některé kluky neznám a oni se neznají zase mezi sebou. Ten tým se tvoří za pochodu, jak to v amatérském sportu bohužel je. Z mého pohledu je tu ale spoustu nadšených hráčů, kteří jsou na tom rychlostně i technicky velice dobře. Na Kladně jsme byli ale dost nedisciplinovaní, takže to nám hodně zkomplikovalo cestu pokusit se domácí potrápit. Prohráli jsme zaslouženě.

S tím poznáním spoluhráčů se pojí určitě také tréninky, které byly v minulé sezóně v Rakovníku problém… Jak jste se dohodl na trénování společně s kádrem vy?

Dojíždím jednou týdně, v Mostě to ale bylo sporadicky…

Takže zlepšení?

(usměje se) Ano, ale nevím, jestli to je dobře. Tréninky moc nepotřebuji, protože pohybu mám dost, v podobě nějakého tenisu a tak. Především chodím hrát třikrát týdně hokej, takže o tohle vůbec nejde. Já si od toho sportu a pohybu naopak potřebuji odpočnout, než trénovat signály. (směje se) Je mi ale už 46 let, tohle tak určitě není návod pro mladé kluky.

Až uvidím, že se za celý zápas nepotkám s míčkem, tak skončím

Mohla by to být tedy vaše poslední sezóna?

Tohle jsem říkal už asi sedmkrát, ta fráze mě začíná štvát. (směje se)

Jenomže vy jste v minulé sezóně skončil v kanadském bodování základní části na jedenácté příčce, a to jste měl oproti ostatním hráčům odehráno skoro o polovinu méně zápasů!

Kdyby mi vloni někdo řekl, že tuhle sezónu budu hrát už od začátku, tak se mu vysměju. Uvidíme, co se stane. Dokud mi to půjde, tak budu hrát. Mám ale soudnost, až uvidím, že se za celý zápas nepotkám s míčkem, tak skončím a už hrát nebudu.

Tak jako tak, byste se hokejbal chtěl určitě už jenom bavit, bude se to tuto sezónu s Rakovníkem dařit?

O mně je všeobecně známo, že brutálně nerad prohrávám!

Rozumím, první zápas vám tak ale nepřinesl příliš úsměvů, ale naopak…

Byl jsem naštvaný, ale na nás, že jsme nehráli to, co měli. (už se usmívá) Jestli někdo rád prohrává, tak ho chci poznat!