Mistr bude obhajovat s mistrem světa v sestavě! Dejneka míří do Kert Parku

Úřadující šampión nejvyšší české soutěže přes letní pauzu rozhodně nezahálel a včetně dříve jednoho z nejtalentovanějších juniorů v České republice Dalimila Zvonka přivedl do kádru mistra světa Radovana Dejneku.

V příští sezoně budete hrát za úřadujícího českého mistra HC Kert Park Praha! Jak se vaše spolupráce s tímto klubem zrodila?

Věděl jsem, že od záři odcházím pracovat do Prahy jako učitel tělesné výchovy, a tak jsem zjišťoval jaké kluby se v hlavním městě nacházejí. Spolupráce s klubem Kert Park Praha vznikla po mém připojení k reprezentaci Slovenska, kde mě asistent trenéra Robko Kašša informoval, že se zná s asistentem trenéra Kert Parku Milanem Jelenem, a pak ho informoval, že odcházím do hlavního města v České republice a hledám si klub. Poté jsem byl v kontaktu s Milanem dva měsíce přes sociální sítě. Byl se na mě podívat i na MS v Pardubicích, kde jsme se poprvé střetli a dohodli se na příchodu na letní přípravu.

Pražanům se v minulém ročníku podařilo postavit opravdu silný tým z různých koutů republiky, který si dokráčel pro zlato. Vnímal jste jeho počínání již v minulé sezóně, kdy jste nastupoval za Kežmarok?

Sledoval jsem Kert Park přes facebook a instagram. Líbilo se mi hlavně, že mají žluto-modré barvy stejně jako Kežmarok, protože tato barevná kombinace je moje srdcová záležitost. Samozřejmě to, že vyhráli titul, přispělo k tomu, že jsem si je vybral.

Nastupujete na pozici obránce a v základní části minulé sezóny slovenské extraligy jste posbíral z 22 zápasů 10 kanadských bodů za tři góly a sedm asistencí. Vaše role ale o kanadských bodech asi nebude, je to tak?

Moje úloha není sbírat kanadské body, ale bránit gólmana a vybojovat co nejvíce míčku, aby moji spoluhráči mohli dávat góly a vyhrávat. Když se mi podaří vstřelit nějaký gól nebo bodovat, tak mě to samozřejmě potěší.

Obhájit titul je častokrát složitější než ho získat

Už jste se s trenéry Milanem Jelenem či Davidem Kunou podrobněji bavili o vašich individuálních úkolech platných pro tým, nebo na to je ještě příliš brzy?

S týmem trénuji už dva týdny a mužstvo se pomalu formuje. 23. srpna jsme odjeli na týdenní soustředění (na zimním v Hořovicích pozn. aut.), kde jsme se blíže s trenéry bavili o mých individuálních úkolech.

S jakými cíli budete vstupovat do příštího ročníku v dresu mistrovského Kert Parku?

Chci mužstvu pomoci obhájit titul a odevzdat to nejlepší, co ve mně je. Každý hokejbalista, který to zažil ví, že obhájit titul je častokrát složitější než ho získat, protože každý soupeř chce porazit mistra.

Vraťme se ještě k loňskému ročníku, kdy jste s Kežmarokem postoupili až do finále slovenské extraligy, v němž jste ale nestačili na Skalici. Je pro vás ale i tak titul vicemistra úspěchem?

Mým velkým snem bylo získat titul s Kežmarokem s mými kamarády. Velmi mě to mrzí, že se nám to nepodařilo, ale věřím, že se ještě všichni spolu střetneme v kežmarském dresu a ten titul získáme. Chlapcům z Kežmaroku držím palce v nové sezóně a děkuji jim za krásných pět roků spolu. Byla to krásná sezóna a určitě to je pro mě úspěch být vicemistrem Slovenska, ale jsem vítězný typ, takže věřím, že velký úspěch na klubové úrovni ještě přeci jen přijde!

Nikdy na mistrovství světa v Pardubicích nezapomenu!

Svými výtečnými výkony v minulém ročníku jste si vysloužil pozvánku do reprezentace a na mistrovství světa v Pardubicích jste si dokráčeli pro titul mistrů světa, a to již potřetí za sebou! Jak jste si šampionát užil a bylo vítězství v „bláznivém“ finále proti Kanadě (6:4 pro Slovensko pozn. aut.) velmi euforické?

Šampionát byl nádherný, je to zážitek na celý život. Užil jsem si ho nejvíce jak se jen dalo a nikdy na něj nezapomenu, splnil se mi sen. Finále mělo všechno, co moderní hokejbal má mít. Bylo bláznivé a diváci si museli přijít na svoje. Euforie byla velká a to, na co jsme dosáhli, jsem si uvědomil až po dvou týdnech po mistrovství.

Jakou roli jste měl v národním týmu Slovenska? A který zápas byl pro vás nejemotivnější a nejtěžší? Dá se za něj označit semifinále s českým týmem, na němž se zrodil divácký rekord?

Moje úloha v národním týmu byla bránit gólmana Stana Petríka a vybojovat co nejvíce míčků v našem obranném pásmu. Super bylo, že trenér dával stejné šance každé pětce i na přesilové hry a oslabení, takže jsme všichni dostali velké množství prostoru na hřišti. Můj nejlepší zápas na šampionátu byl zápas proti Portugalsku, kde jsem dokázal vstřelit gól a po vyloučení našeho obránce dokonce utkání jsem hrál ve dvou pětkách, takže prostor na hřišti byl velký a stále jsem byl v tempu. Určitě nejtěžší zápas a zároveň nejkrásnější byl zápas s českým týmem, byla to oslava hokejbalu před vyprodaným hledištěm.

Co jste vůbec říkal na organizaci šampionátu? Dal by se porovnat s profesionálně organizovanou akcí?

Šampionát v Pardubicích byl zorganizovaný na vysoké úrovni. Cítili jsme se jako doma! Diváci byli skvělí a všechno probíhalo na profesionální úrovni. Nikdy na Pardubice 2017 nezapomenu!