Na šampionát budu vzpomínat celý život, má jasno zkušený rozhodčí Černý

Rozhovory s hráči, trenéry, to už je samozřejmostí každého sportovního webu. Co se ale takhle podívat za „soudcovskou oponu“? Rozhodčí patří mezi nedílnou součásti každého sportu včetně hokejbalu. Čeští sudí patří mezi nejlepší na světě, což se také projevuje v nominacích na světové šampionáty.

Nedávno se v Pardubicích uskutečnil předsezónní seminář rozhodčích, na kterém jste museli podstoupit teoretické i fyzické testy. Byly z vašeho pohledu náročné a je dobře, že například hranice úspěšnosti testu nesmí spadnou pod hranici 90%?

Náročné asi ne. Ale to spíše proto, že už několik sezón je na nás rozhodčí a naší komisí tvořen tlak k přípravě na zmiňovaný seminář. A já nepatřím k rozhodčím, co by si mohl dovolit přijet na seminář, aniž by u mě proběhla před tím nějaká ta příprava na testy.

V rámci fyzických testů jste absolvovali Cooperův test. Pamatujete si, kolik jste naběhal kilometrů a připravujete se každoročně na tyto testy, abyste byl i na sezónu co nejlépe připravený?

Letos to bylo 2760 metrů. Asi můj nejhorší výsledek. (úsměv) A na Cooperův test se nepřipravuji, ale to jen proto, že v mém povolání tento test absolvuji každý rok dvakrát a na semináři je to potřetí. Navíc celý rok aktivně nějaký sport dělám.

Pravidelně řídíte utkání v nejvyšší české soutěži a vysloužil jste si i nominaci na domácí mistrovství světa v Pardubicích. Byl z vašeho pohledu šampionát komplexně povedený?

Na šampionát budu vzpomínat celý život. Neměl chybu, všichni, co byli u organizace takové akce mají můj obdiv. Komplexně prostě nejlepší, jaký jsem kdy viděl a zažil!

Jaký zápas jste si nejvíce „užil“? Pískal jste i nějakou „divočinu“ (úsměv) nebo střet exotických týmů?

Pokud se bavíme, jaký jsem si nejvíce užil, tak to byl hned ten první Slovensko vs. Indie a pak čtvrtfinále USA vs. Řecko. I když mi byla dána ještě důvěra do semifinále. Co se týče té exotiky, tak tam asi zmíním hlavně dva celky Kajmanské ostrovy a Bermudy.

Diváci ať křičí, jsou nedílnou součástí, hlavně že chodí na hokejbal

Pokud se nepletu, tak máte zkušenosti i se řízením zápasů na Slovensku. Je nějaký specifický rozdíl mezi týmy české a slovenské nejvyšší soutěže, například v temperamentnosti či respektování rozhodnutí rozhodčích?

Je tam rozdíl. Především v tom, že slovenský hokejbal je tvrdší a u nás mi přijde techničtější. Nemohu v otázce mluvit o nějakém respektování za ostatní rozhodčí, ale osobně mi přijde, že na Slovensku si více váží českých rozhodčích než u nás.

Zápas co zápas musí být v české extralize jistě náročný, hlavně z pohledu vypjatých situací. Vnímáte například nadávky z hlediště či ze střídaček a je podle vás důležité komunikovat s hráči či trenéry, nebo si vydobýt respekt jiným postojem?

Pokud má zápas tempo, je vypjatý tak to, co se děje mimo hřiště ani nestačím vnímat a diváci vždy v každém sportu křičet budou na rozhodčí, je to nedílnou součástí a ať křičí, hlavně že na hokejbal chodí. (úsměv) Střídačka to už je něco jiného, tam už ne vždy vše do zápasu patří a tam je někdy nutné nějakým způsobem zasáhnout. Komunikace s hráči je naprosto podstatná a předcházím díky tomu ve většině případů k nějakým trestům. A trenéři? No tak to ani není snad potřeba komentovat, někdy i sebeslušnější tým prostě nemá svůj den a nejde to řešit ani přes kapitána, vždy ten trenér má přeci jen větší nadhled než hráči, u kterých jsou ty emoce větší. Je jen smutné, že v některých týmech rozhodčí za trenérem nemůže. Hlavně v mládežnických kategoriích, kde prostě já osobně jednám jen s trenérem, protože kategorie jako starší dorost nebo mladší dorost, jsou to prostě takové ty, jak se říká, telecí roky a testosteron stříká z uší. A pokud tady není domluva s trenérem, nezbývá než pak jen toto řešit tresty.

Jaké je vaše nejoblíbenější prostředí v české nejvyšší soutěži z pohledu zázemí, fanoušků, zápasů, prostě kam se nejvíce těšíte?

Před pár lety bych vám řekl konkrétní místa, ale za tu dobu v nejvyšších soutěžích jsem zjistil, že to není zázemí apod. Ale je to o lidech jinak se vám jede někde, kde vám řeknou ahoj, prohodí pár slov, na hřišti vás ti lidé nevnímají jako nutné zlo a po zápase řeknou ahoj. Prostě normální lidské chování, kdy to, co je na ploše tam zůstane a jsem rád, že v naší nejvyšší soutěži to naštěstí tak ve většině případů je.

Počet dvou rozhodčích je asi zatím dostatečný

Kdo patří mezi vašeho nejoblíbenějšího parťáka a proč?

Prudík, Olesz, Popelka. Patří u nás ke špičce, sedí mi lidsky, podobný smysl pro humor. A to podstatné pro hokejbal, mají stejný náhled na pískání.

Jaký máte názor, že by se v budoucnu rozložil počet sudích na tři, kdy by byl jeden byl hlavní a dva čároví? Navíc, když video v českých soutěžích je asi stále utopií. Nebo je počet dvou sudích dostatečný?

Počet dvou rozhodčích asi zatím dostatečný je. Systém tři rozhodčích si myslím, že je nemožný, ten jeden fauly na celém hřišti neuhlídá, i když mu pomohou na čarách rozhodčí, došli na to i v hokeji, takže pak se bavme případně o čtyřech rozhodčích, a to když pominu s tím spojené jiné komplikace, tak dle mého názoru komise rozhodčích momentálně, by nebyla schopna takový počet rozhodčích jen na extraligu vygenerovat. Ale video to by byla jiná, v 90% nevzniká problém u faulu, myslím zásadní problém. Ale o tom, zda gól byl regulérní či nikoliv. To bylo vidět právě i na MS v Pardubicích.

Vzhledem k domácímu šampionátu jste si po hektické sezóně moc odpočinu neužil, avšak těšíte se už na vypuknutí nadcházejícího ročníku a uvidí vás aktéři hokejbalových klání pouze v české extralize, nebo máte i jiné role v jiných soutěžích?

Tak dalo by se říci, že sezóna pro mě už i začala, teď jsem o víkendu absolvoval turnaj v Novém Strašecí a čeká mě Český pohár v Jičíně. Ale samozřejmě se těším. Pokud se ptáte na mé funkce jsem předsedou Odvolací komise ČMSHb a předsedou Disciplinární komise SHBU. A pokud otázka je mířena na pískání, tak to, jestli budu pískat na Slovensku je ve hvězdách, ale za momentální situace určitě ne.