16 sezon a konec? Chtělo to novou motivaci, s hokejbalem nechci končit, říká Bílý

Pardubické Autosklo, předloňský vítěz hokejbalové extraligy, vstoupí do nadcházejícího ročníku určitě s novým kapitánem. Ten dosavadní, Jan Bílý, se totiž rozhodl po více jak patnácti sezonách v hokejbalu svoji kariéru přerušit a dát se na dráhu florbalisty.

Řešit jsem to chtěl až po mistrovství světa

Honzo, kdy proběhl ten první kontakt ohledně vaši možné výměny hokejbalu za florbal?

Někdy v únoru tohoto roku jsme si napsali první zprávy, dohodli jsme se ale, že to zatím řešit nebudeme, protože jsem se chtěl soustředit na play-off, a pak také na mistrovství světa. Po skončení šampionátu jsme se sešli a řekli jsme si, že do čtrnácti dnů se definitivně rozhodnu, jak to tedy bude.

A zvolil jste si florbal, co u vás jistě ve složitém uvažování rozhodovalo?

Asi hlavní věcí, která rozhodovala, byla nová motivace. Přece jenom, člověk po šestnácti letech v hokejbalu už ví, do čeho před sezonou jde a je to každý rok takové stejné. Bral jsem to jako možnost zkusit si něco nového, proto jsem to přijal.

I když říkáte, že jste to od února řešit nechtěl, jistě jste v hlavě podobné myšlenky měl. Mohlo vašeho rozhodnutí za ten půl rok ještě něco zvrátit?

Samozřejmě, v hlavě jsem to měl, ale snažil jsem se to nevnímat a soustředit se především na blížící se play-off a také už zmiňované mistrovství, tyhle dvě věci pro mě byly prvořadé! Na šampionátu jsme prožili vrchol hokejbalu. To, co jsme díky pořadatelům a divákům měli možnost zažít, beru opravdu jako krásný vrchol našeho stále amatérského sportu. Rozhodoval u mě potom asi takový momentální pocit, kdy jsem si sedl s lidmi, kteří mi jsou nejbližší, a od nich jsem si vyslechl názor, co by na to říkali. I podle nich jsem pak zvolil tuto změnu.

Připadá mi, že to ale není úplně vše, co u vás rozhodovalo…

Možná k tomu přispělo i to, jak probíhala jarní část u nás v Pardubicích.

Každopádně vaše pardubická hokejbalová kabina byla určitě založena převážně na kamarádském vztahu, spoluhráči vás nepřesvědčovali, ať to neděláte?

Kluci, kteří mi jsou nejbližší, mi samozřejmě řekli svůj názor. A můžu říct, že většina z nich mě podržela a řekla, ať to zkusím. Je to zkrátka skutečně nová výzva, a když se mi to nepovede, nebude se dařit, tak se mohu zase vrátit zpět k hokejbalu. Může se ale také stát, že se mi bude dařit a zůstanu tam. Jsem mým přátelům vděčný, že mě v mém rozhodnutí podpořili.

K hokejbalu bych se možná vrátil na jaře

Když to trochu odlehčíme, hokejbal si lidé pletou také s florbalem, nepřišlo nějaké popichování i na tuhle stranu, že vlastně odcházíte k těm, „se kterými si nás pletou?“

Samozřejmě, proběhlo. (směje se) Nejvíce asi od Páji Kubeše, který mi to dává sežrat v práci nebo i mimo ní. Já ho však dobře a dlouho znám, takže vím, že to myslí ze srandy. Je to všechno s nadsázkou a já to beru jako zábavu. Pavel je zrovna jeden z lidí, kteří mi jsou nejbližší, takže od něho to skutečně vážně neberu.

Co pro vás je a bylo po přechodu k florbalu nejsložitější? Musíme připomenout, že už jste ho dříve hrával, rozhodně ale ne na úrovni nejvyšší české soutěže…

Hrával jsem ho dříve s klukama, ale opravdu v hodně nízkých soutěžích. Povedlo se nám však postupně několikrát postoupit stále o vyšší a vyšší soutěže nahoru, měli jsme totiž takový tým namíchaný z hokejbalistů, fotbalistů, americký fotbalistů a podobně. (usmívá se) Ty pravidla byly ale úzkostlivé, takže, jak jsme všechny řezali, neměl nás nikdo moc rád. Pak jsme si na to ale zvykli a bylo to lepší. Co je největší rozdíl, tak je určitě hra tělem a hra hokejkou, hodně se těchto situací ve florbale píská, kdežto v hokejbalu skoro vůbec. Co jsem ale koukal na zápasy naší nejvyšší soutěže, tak se i tam hra tělem začíná pouštět, tudíž největší problém bude asi ta hra s hokejkou, jak se s ní vypořádám. Uvidíme, to ukáže všechno čas.

Nebudou vám tedy chybět třeba tvrdší souboje u mantinelů? Respektive na ty si teď budete muset začít dávat pozor.

V hokejbalu mi to nevadilo, ale i ve florbale se hraje často tělem. Na druhou stranu, chybět mi to nebude, nejvíce to potom docení mamka, která se nebude muset koukat na moje stále omlácené tělo. (směje se)

Hned na začátku vaši florbalové přípravy vás v červnu čekalo zajímavé poměření sil proti celku třeba ze Švédska nebo Švýcarska. Nastavilo vám to zrcadlo výkonnosti?

Moc jsem nevěděl, do čeho jdu, protože nemám porovnání, jak jsem ještě naši soutěž nehrál. Ale věděl jsem, že týmy z těchto zemí jsou určitě na vyšší úrovni. Bylo to poznat i na hřišti a já moc dobře věděl už před zápasy, na čem musím zapracovat a co je potřeba vylepšit. Když jsem se o tom bavil s trenéry, tak jsme se na tom taktéž shodli.

Na závěr ještě jedna otázka k budoucnosti, což zajímá asi hodně lidí. Jak reálný je váš návrat do extraligy, řekněme v ročním horizontu?

Co jsem koukal na rozpis florbalu, tak hokejbalové jaro by šlo z nějakých osmdesáti devadesáti procent odehrát. Záleží jen na tom, jak se k tomu postaví hokejbalový klub. Od toho se to bude odvíjet, já jsem jim nějakou moji představu řekl, bude tedy na nich, jak se s tím vypořádají. S hokejbalem ale končit nechci!