Petr Novák ještě svůj konec kariéry odkládá. Takhle končit nechci a nebudu, nevzdává se

Momentální situace, která přináší dlouhou pauzu od hokejbalu, nepřeje ani extra zkušeným hráčům, kteří hokejbal hrají už dlouhé roky a udržení se v kondici je pro ně čím dál složitější. Hradecký srdcař Petr Novák se ale nevzdává, maká a říká, že takto rozhodně končit nechce.

Na hřišti by mohly stačit dva týdny

Petře, viděl jsem, že teď hodně makáte. Je pro vás vynucená pauza o to více motivující, abyste se udržel ve fyzické kondici?

Držel bych se, i kdyby nebyla žádná takováto situace. Nedělám to ani tak kvůli hokejbalu, ale kvůli tomu, že mě to začalo bavit. V karanténě se totiž počítá čas dost jinak a my jsme s tím začali už na jaře vloni. Zkrátka jsem zjistil, že nějaký výdej energie potřebuji, a když to nejde na hokejbale, tak musím jinak. Máme tak skoro rok už takovou mini skupinku a makáme společně. Děláme si to pestrý, aby nás to bavilo a bylo to pro nás stále nečím jiné. Je to ventil od práce, depresí a situace, jaká teď okolo nás je. Takže to děláme rádi, není to opravdu hlavně s cílem držet se v kondici, ale obecně kvůli tomu, abychom se cítili dobře.

Až se konečně bude moci opět hrát, budete potřebovat i po tolika dlouhých letech více času naučit se zpět návyky na hřišti?

Asi ano, ale myslím, že to bude stejné, jako když se vracíme po letní nebo zimní pauze. Každý hráč teď měl možnost zareagovat po svém, individuálně se trénovat mohlo furt. Takže bych řekl, že to bude v té chvíli, až se vrátíme, stejné, jako v létě, kdy jsme nejdříve dva měsíce na oválu a pak jdeme na hřiště. Taky potom potřebujeme dva tři týdny, abychom zpátky všemu navykli. A stejné to je i teď: mám za to, že budou stačit dva týdny a můžeme hned začít hrát. Snad ta chvíle nastane.

Jak tedy vidíte tu momentální situaci, když se budeme bavit hlavně směrem ke sportu, a to konkrétně k hokejbalu…?

Jsem ovlivněný tím, co si přeju já. Vím, že už dlouho hrát nebudu, měl jsem totiž navíc představu, že tohle bude moje opravdu už poslední sezóna. Ale nechce se mi končit takhle, po ročníku, který bude a je takový všelijaký. Takže se ještě kousnu a chci si s klukama zahrát ještě minimálně jednou play off, kde bychom to zlomili a šli dál, minimálně přes to semifinále. A právě tohle všechno má vliv na moje přemýšlení, chtěl bych, aby se začalo brzy hrát, až se situace uklidní. Nevidím důvod, proč by se nemohlo hrát červen, červenec a klidně i srpen. Nikdo na prázdniny stejně nikam nejede a nepojede, protože to stále podle mého bude dost omezené. A to, že to nabourá letní přípravu další sezóny? A na co se budeme jako připravovat, když může na podzim zase přijít nějaká další vlna a budeme zase na stejném… Trošku mě stále mrzí, že se loňská sezóna Extraligy zatípla tak brzy. Mohli jsme to v klidu dohrát, ta situace tomu byla potom otevřená, ale my pokračovat nemohli, protože jsme měli už celou sezónu ukončenou. Ale zpět na začátek. Myslím si pochopitelně, že ta situace teď není vůbec dobrá a jestli to nebude lepší ani na konci března nebo v dubnu, asi nezbyde opět nic jiného, než to zase nedohrát. Rozhodně si to ale nepřeju.

Úspěch na konec kariéry? Těžký úkol!

Jaký to je pocit, pro Vás, pro kterého je hokejbal láskou už opravdu strašně moc dlouho. Není to pozice, že byste se mohl kdykoliv vrátit, kdyby Vám to chybělo, ale teď je ta situace pro všechny stejná a hokejbal se zkrátka nedá hrát vůbec.

Nejde nic, chybí to, moc. Je to taková nešťastná situace, sport je záliba, v našem podání to není naštěstí v tomhle případě živobytí, protože je jasné, že jinak jsou na světě o hodně důležitější věci. Velké množství lidí je nemocných, někteří bohužel i umírají, nebo přicházejí o práci, mají velké ekonomické problémy. Tohle všechno je teprve důležité, sport je potom až v dáli na druhé koleji. Na druhou stranu pro nás je hokejbal a obecně sport velký relax. A to nejen pro nás, ale já nevím, třeba pro volejbalisty, amatérský fotbalisty, nebo hokejisty… Je to taková psychická pauza od všeho. Myslím si, že se tenhle rok a tohle období teprve projeví na nějakých depresích a podobně. My jsme teda furt chodili hrát alespoň nějaké bago v minimálním počtu, pro nás je hokejbal láska, bez které nemůžeme být. Ať venku prší, je 40 stupňů nebo je taková situace, která je.

Zmínil jste Váš konec obrovsky bohaté kariéry, který by už tentokrát byl tedy zřejmě definitivní. Cítíte, že ale momentální skladba týmu v Hradci má ještě na hodně velký úspěch a Vy byste u toho chtěl být přímo na hřišti, co?

Už loňský rok byl dobře rozjetý, máme skvěle poskládaný tým. Člověk se na to dívá z více pohledů, když ten sport dělá, tak ho chce dělat naplno a být dvakrát třikrát v týdnu na tréninku a o víkendu jet na zápas je pak postupem času čím dál složitější, protože zanedbává rodinu, nevěnuji jí tolik času, kolik bych chtěl. Už to není jen ten koníček a záliba, která vám tvoří svět, chci myslet více na rodinu. Jenomže zase mě to před časem v Hradci vtáhlo zpět, začalo se chodit na kvalitní tréninky ve velkém počtu, nebylo to jen o tom, že se tam kluci šli vypotit, ale začali tomu také dávat maximum, a to člověka pak také baví o hodně více, když tohle kolem sebe vidí. Udělat nějaký úspěch na konec kariéry by bylo samozřejmě moc pěkné, ale v Extralize je teď řekl bych klidně 8 týmů, které si budou brousit zuby na velký úspěch. A my chceme být pochopitelně mezi nimi. Jak už jsem jednou říkal, chceme zlomit semifinále, zase tam být a pak se porvat o co nejlepší výsledek.

Pohled zabijáka? Petr Novák posbíral v 38 letech v šesti podzimních extraligových duelech 13 kanadských bodů za 7 gólů a 6 asistencí. Usadil se tak na průběžném 2. místě kanadského bodování! Autor fotky: Iva Janoušková ml.

A ještě otázka na závěr, co Vaše práce? Pracujete pro Red Bull, pro značku, která své produkty nabízí hlavně na letních festivalech, v barech, hospodách a podobných podnicích, které ale v posledním roce prakticky nefungují. Jak ta situace zasáhla váš obor?

Dotklo se nás to hodně, ale musím říct, že to nebylo tak razantní, jak jsme se báli. Já jsem právě naneštěstí v tom gastro oddělení, ale nemělo cenu brečet, museli jsme naopak začít jednat a vymýšlet, jak z toho ven. Hledali jsme a hledáme cesty. S kolegy jsme se namotivovali, otevřeli jsme online obchod, podporovali jsme výdejní okénka a podobně. Je to takový můj přístup k životu. Když se něco pose…, tak mám takovou tendenci záchranného mechanizmu. Nesedět, nečekat, ale naopak jednat a vymýšlet. Hned. Je to stejné i v tom sportu, nedá se hrát, tak proč brečet a nic nedělat? Člověk si musí najít novou cestu. Jde běhat schody nebo dělat jiné věci, které mu v tom udržení fyzičky pomůžou. Ale když se vrátím k té práci, tak ve finále jsme všemi těmi našimi nápady nakonec všechny ztráty dokázali eliminovat, ale popravdě je za tím skutečně hrozně moc práce.

>>POUTAVÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH PETR NOVÁKA - BEZ FRÁZÍ<<

Petr Novák dosáhl ve své bohaté kariéře na vítězství v Extralize, dvakrát slavil jako kapitán titul mistrů světa, patřil mezi nejlepší hráče na mezinárodní scéně! Autor fotky: Jana Mensatorová.