Na Kladně děláme amatérský sport na profesionální úrovni, nepochybuje nestárnoucí bek Michal Dědič

HBC Kladno patří každoročně ke špičce české Extraligy. Potvrdilo se to i v aktuální zkrácené podzimní části. V celku nechybělo zvučné jméno Michala Dědiče, který stále kraluje obráncům Extraligy. Jak vzpomíná na reprezentaci? A jak se vsetínský odchovanec vůbec dostal do Kladna?

Určitě bychom rádi titul vrátili zpátky na Kladno

Michale, na začátek klasické otázky. Jak jste spokojen s podzimními výkony Kladna? Druhé místo je pro Vás dostačující?

Když to vezmu z pohledu bodů, tak jsme ze čtyř zápasů uhráli plný počet. Na druhou stranu jsme na podzim nenarazili na ty top týmy, takže bych to úplně nehodnotil. Co se týká hry, tak jsme většinou měli dobré první třetiny, ale v dalším průběhu zápasu jsme začali dělat některé věci, které ve hře vidět nechceme a rádi bychom se prezentovali trošku jinak. Musíme hrát to, co si řekneme na celých 45 minut, ne jen polovinu zápasu. Takže si myslím, že máme na čem pracovat.

Na jaře určitě plánujete sesazení Kert Parku, jak toho chcete dosáhnout?

Všichni si určitě přejeme, abychom v momentální situaci vůbec začali hrát. Určitě bychom rádi titul vrátili zpátky na Kladno. Poslední zápas sezóny chtějí ale vyhrát i další týmy a není jich málo. Musí se nám samozřejmě sejít vše, aby ta cesta v play off byla úspěšná. Je potřeba správně načasovat formu celého týmu, musí se nám vyhnout zranění a je nutné přejít do play off módu, kdy dá celý tým do každého zápasu víc než 100 % a bude hrát jeden za druhého. Všichni celý rok trénujeme a hrajeme právě pro to, abychom došli v play off co nejdál. Atmosféra zápasů v play off je prostě jiná než v základní části. To je ten vrchol.

Na Kladně se vždy sešla super parta, skvělí hráči

Jak jste vůbec začínal s hokejbalem? Někde jsem se dočetl, že jste ze Vsetína, takže jste svoji kariéru nastartoval tam?

Je to tak. S hokejbalem jako takovým jsem začal v 15 letech na Vsetíně. V té době jsem hrál ještě hokej. Mezi paneláky se hrála žákovská hokejbalová liga, tak jsem to šel zkusit. Hodně mě to chytlo a začal jsem hrát za muže 2. Národní ligu. Na Vsetíně v té době žádný mládežnický tým ještě nebyl, tak nebyla jiná možnost. Tenkrát ještě na Vsetíně nebylo klasické hokejbalové hřiště, takže jsme museli hrát všechny zápasy na hřištích soupeřů. Velké díky proto patří lidem, kteří se o vznik nového hřiště zasloužili a začali s námi pracovat. Snad se nikdo z nich neurazí, ale za všechny bych rád zmínil Vlastimila Juřičku a Richarda Brázdu. Díky nim a mnohým dalším se ze Vsetína dostala do Extraligy a později i do reprezentace spousta hráčů.

Poté jste přestoupil do středních Čech, jak se toto stalo? S Kladnem jste získal několik titulů, jak si jich ceníte?

Protože jsem se chtěl v hokejbale někam posunout, tak jsem šel nejdříve ze Vsetína na dva roky do Třince, poté na další dva roky do Ústí nad Labem, kde se sešel neskutečně silný tým. Až potom jsem se dostal na Kladno a už tady zůstal natrvalo. Vždy říkám, že na Kladně děláme amatérský sport na profesionální úrovni. A tituly? Samozřejmě si jich moc cením. Když je člověk mladší, tak si myslí, že bude vyhrávat každý rok. Takže je potřeba si toho vážit. Na Kladně se vždy sešla super parta, skvělí hráči a byla radost s takovýma klukama hrát v jednom týmu. Nejde totiž o ten pohár a o ty medaile, ale o tu cestu k tomu všemu a ten pocit, když se to povede. Ale jak už jsem psal dříve, musí se všechno sejít, tak jak má, aby se ten poslední zápas sezony vyhrál.

V poslední kompletní sezóně 2018/19 se Kladno umístilo na 2. místě, když ve finálové sérii play off Extraligy hokejbalu podlehlo Kert Parku 0:3 na zápasy. Autor fotky: Roman Mareš.

Nechci hrát za zásluhy, chci si místo v sestavě zasloužit

Navíc jste byl několikrát členem národního týmu, vyhrál jste zlatou medaili z MS 2009. Která z Vašich medailí je pro Vás cennější? A co MS 2017 v Pardubicích?

Určitě si nejvíc vážím té z roku 2009 z Plzně. Na druhou stranu každý z těch světových šampionátů byl krásný. Pro mě byla vždy obrovská čest mít na sobě reprezentační dres. Pro mě to bylo vždy nejvíc a takové ocenění za to, že ta dřina a čas, co tomu obětuji já a celá rodina, nejsou zbytečné. A zažít dvě domácí mistrovství světa v Plzni a Pardubicích bylo něco neskutečného a když jsem začínal, tak se mi o ničem takovém ani nezdálo.

Stále jste jedním z nejlepších beků Extraligy, jak je pro Vás teď těžké držet krok s mladíky? Máte na kontě 4 asistence, jste spokojen?

Jestli mám 4 asistence pro mě není důležité, ale Hrabimu (Jirka Hrabár) se to moc nelíbí. (smích) Pro mě je důležité to, jak se na hřišti cítím a jak vypadá hra celého týmu. Je to taková otřepaná fráze, ale osobní statistiky vůbec neřeším. Když dám za sezónu 20 gólů a vypadneme ve čtvrtfinále, tak to bude k ničemu.

A co se týká držení kroku s mladíky? Na to je jediný recept – trénovat více než ostatní. A protože je Extraliga každý rok rychlejší a rychlejší, tak to bez tréninku navíc nejde. Věk prostě nezastavíš. Nechci hrát za zásluhy, chci si místo v sestavě zasloužit, být na hřišti platný a udělat ještě pořádný úspěch!

Po Vašem boku v Kladně roste další skvělý obránce, a to Jiří Hrabár. Chtěl byste se s ním ještě potkat třeba v reprezentaci? Plánujete se ještě rvát o nominaci?

Hrabi je určitě už teď jeden z nejlepších obránců v Extralize. Myslím, že si dobře srovnal v hlavě, co je potřeba dělat, aby se dál zlepšoval. Už když jsem ho viděl hrát poprvé, tak se mi hodně líbil, nemyslím ve sprše. (smích) Když bude dál takhle pracovat, tak z něho bude druhý Pospa (Honza Pospíšil) a může se na hodně dlouho stát oporou nejen Kladna, ale i nároďáku.

Mistr světa, sympatický chlapík a nezdolný dříč, tím vším je vsetínský odchovanec Michal Dědič. Zdroj fotky: fcb HBC Kladno.