Že by se extraligovému týmu z Palmovky ještě zcela nezavřely dveře za záchranou? Pro KOVO by to byl parádní kousek! Z poslední pozice vstoupili minulý týden do extraligových odvet i Pražané a po dobrém výkonu vydolovali nečekaný bod na Kladně! Svou první trefou k tomu přispěl také Daniel Dušák.
Snížení bylo zásadní a velkou vzpruhou
Dane, podzimní část se KOVU vůbec nevyvedla a v prvním zápase na jaře prohráváte po druhé třetině 0:2 na Kladně. Co se Vám v tu chvíli honilo hlavou?
Do zápasu jsme nevstoupili úplně ideálně, hned ve druhém střídání jsme byli u prvního gólu, na který krátce na to navázal další. Stojím si pak na střídačce, bolí mě žebra ze souboje s bráchou našeho trenéra, do kterého jsem šel jak Janek, prohráváme 2:0 a proti nám stojí maximálně sebevědomý první tým tabulky, kterému zatím vychází úplně všechno. Vyhlídky nic moc... (rozesměje se)
Vy jste se však nakopli a právě od prostřední periody jste se zvedli, co se dělo v kabině o první přestávce, že jste vstoupili na hřiště do dalšího pokračování jako vyměnění?
V šatně nebyla žádná velká bouřka, nikdo na hřišti nic nevypouštěl a i přes nepříznivý stav všichni makali. Trenéři nám hlavně zdůraznili pokyny, co po nás chtějí a ať nepolevujeme na tempu, že furt není nic ztracené. Do druhé třetiny nastoupilo Kladno možná trochu uspokojené a my se začali dostávat do více šancí. Jednu z nich Petr Ogurčák v přesilovce využil, což nám moc pomohlo a vlilo novou krev do žil. Druhou třetinu jsme tak dohráli jen s jednogólovým mankem a velkou vzpruhou do té třetí.
A chvílí před třetí sirénou pak přišla i Vaše chvíle, kdy jste svoji premiérovou extraligovou trefou vyrovnal na 2:2! Mohl jste si svůj první gól schovat ještě na lepší příležitost?
Jo, byl to skvělý pocit, na lepší příležitost jsem si to asi vážně schovat nemohl, a o to víc jsem si to užil. Doufám, že tu oslavu nikdo netočil (rozesměje se).
Jak se celá gólová situace seběhla?
Ke konci třetiny jsme Kladno zatlačili v pásmu, před brankou vznikla velká skrumáž hráčů a balónek se z jedné z šancí odrazil na vrchol kruhu, kde jsem zůstal sám. V rychlosti jsem si jen všiml, že brankář ještě není úplně srovnaný a je tam velký chumel hráčů, tak jsem napřáhl a z první propálil všechny hráče a naštěstí i gólmana. Chuť z prvního gólu mi zkazilo už jen to, že jsme to v prodloužení nedotáhli do vítězného konce. Na druhou stranu, za stavu 0:2 bychom asi za bod se skvěle hrajícím týmem z čela tabulky byli rádi.
V týmu najednou bylo něco, co jsme na podzim neměli
Byla motivace o to větší alespoň částečně u Rysů uspět i kvůli vašemu novému trenérovi? Michal Hnízdil totiž spojil svoji aktivní hráčskou kariéru výrazně právě s kladenským klubem…
Osobně jsem o téhle věci věděl, ale nějak zvlášť jí nevnímal. Ani sám trenér se o tom nezmiňoval. Největší motivací bylo to, že se po kvalitní zimní přípravě postavíme asi momentálně nejlepšímu týmu a budeme moc ukázat, co v nás je.
Co ještě vedlo k bodovému úspěchu z pátečního večera?
K bodovému zisku vedl především skvělý týmový výkon a odhodlání. V týmu bylo něco, co jsme na podzim postrádali. Byla tam obrovská chuť a motivace bojovat až do úplného konce. Teď se hlavně nesmíme uspokojit a dřít stejně i v následujících zápasech, abychom vždy mohli odcházet se vztyčenou hlavou a vědomím, že jsme tam nechali všechno, ať to dopadne jakkoliv.
Skvělým výkonem se předvedl mezi třemi tyčemi při své extraligové premiéře i Váš hostivařský kolega brankář Václav Štoural, že?
Venca byl určitě jedním z důležitých pilířů, na kterých stál náš výkon. Pochytal toho vážně spoustu a byl jistý. Držím mu moc palce, aby tuto možnost uchopil jak se patří. Doufám, že mu tyto zkušenosti otevřou dveře do reprezentace U20 dokořán a bude se mu dařit i tam.
A na závěr ještě zpět k Vám: Vy jste vlastně odchovaným brankářem, jak se z Vás stal na přelomu dorosteneckého a juniorského věku najednou vyloženě defenzivní hráč v poli?
Je to docela jednoduchý příběh, ale často se mi stává, že tomu někdo nevěří. Loni někdy touhle dobou jsem ještě stál v brance našeho A týmu v Hostivaři a do pole chodil od podzimu jen na zápasy juniorky, abych si tam užil poslední rok s tou skvělou bandou, jakou tam máme. Hraní mě vždycky fascinovalo, ale od mala jsem byl gólman a neuvažoval jsem nad tím, že bych to změnil. Jediným problémem byla moje kolena, jedno už jsem měl operované kvůli utrženému menisku a na jednom z tréninků jsem si vyhodil a poničil i to druhé. Doktor mi řekl, že tentokrát to na operaci ještě není, ale že pohyb, který v brance dělám není vůbec ideální, a že to nemusí dlouho vydržet. Vyhodnotil jsem to tak, že radši budu dlouho hrát na nižší úrovni v poli s dlouholetými kamarády, než hazardovat se zdravím a za pár let nuceně skončit. Trenér Ondra Novák mi ale na jednom tréninku řekl, ať na sobě makám jako hráč, a že po půl roce hraní v juniorce dostanu šanci i v áčku. Fakt jsem si toho vážil! Možnosti jsem snad maximálně využil a vyřazovací část jsem si už užíval v první lajně po boku fantastického obránce a kamaráda Oldy Kubeše. V play off jsme s extrémně mladým týmem dokráčeli až do finále 1. Ligy a díky tomu se o nás hodně psalo a mluvilo.
A pak přišla extraligová nabídka...
Přesně tak. Někdy po sezoně v přelomu léta sem dostal zprávu, že mám možnost jít zkusit na střídavý start Extraligu za KOVO a ať dorazím na letní přípravu. Nejdřív se mi do toho vůbec nechtělo, Extraliga byla v mých očích vrchol a nevěděl jsem, jestli není moc brzo. Po pár dnech jsem si ale uvědomil, že není důvod to nezkusit, nic horšího, než že to nevyjde a zůstanu hrát jen v milované Hostivaři se stát nemůže. Vyšlo to (usmívá se). Teď už uběhl rok od skončení s chytáním a vy se mě tu ptáte na první extraligový gól.. Je to super, moc si to užívám, ale zdaleka ještě nejsem jako hráč tam, kde bych mohl a hlavně chtěl být. Je ještě spoustu a spoustu prostoru, kam bych se měl posunout. Věřím, že všechny tyhle zkušenosti a skvělí lidé, které mám kolem sebe, mi v tom pomůžou. Díky, že jsem to konečně mohl takhle pořádně vysvětlit, třeba se mě teď už každý druhý nebude ptát, jak to že s sebou nemám brankářskou helmu (rozesměje se).
