Trenér zlaté dvacítky ze St. John's Milan Maršner: Všichni v týmu měli stejnou roli, rozhodla bojovnost a nasazení

Chybí Vám v tomto náročném období hokejbal? Pojďte si společně s námi v dalším pokračování připomenout fantastický počin reprezentační dvacítky, která před dvěma lety získala v Kanadě druhý titul mistrů světa v této kategorii. Na otázky odpovídal hlavní trenér tehdejšího výběru Milan Maršner.

Dlouhodobá spolupráce

Pane Maršnere, Vy jste před mistrovstvím v St. John’s pracoval s jádrem týmu delší dobu. Předpokládám, že to tedy bylo pro Vás i svaz jakýmsi cílem, pokračovat s hráči, které jste dobře znal, věděl jste, co od nich očekávat, co je třeba vypilovat…
My jsme s těmi kluky pracovali před mistrovstvím dva roky, dohromady s mistrovstvím v St. John’s to tedy byly roky čtyři. Měli jsme společně šampionát U18 v Sheffieldu 2016, jádro týmu jsme tedy znali. Avšak přibližně z jedné třetiny se ten tým samozřejmě obměnil. Někteří hráči šli výkonnostně nahoru, tudíž k nějakým změnám tam prostor byl.

Můžete prozradit, jak dlouho před mistrovstvím jste v hlavě začali formovat finální nominaci? Byla hotová dlouho před samotnou akcí, nebo jste nechávali nějaká místa otevřená do poslední chvíle?
Musím přiznat, že jsme to měli až do těch finálních kempů otevřeno. Osa týmu určitě byla utvořená, tu jsme měli připravenou někdy řekněme v podzimním období. Měli jsme utvořeny skladby nějakých dvojic, resp. trojic do obrany a útoku. Podobu finální nominace jsme ale skutečně utvořili až na těch finálních kempech. Bavíme se samozřejmě o nějakých čtyřech pěti místech, které byly v sestavě nejisté. Chtěli jsme pečlivě vybrat hráče, u kterých jsme viděli, že mají perfektně načasovanou formu na vrchol sezóny.

Kvalitní příprava jako základ úspěchu

Sám jste měl v pozici hlavního trenéra možnost okusit vícero šampionátů. Těšil jste se na ten v St. John’s třeba o kousek více? Třeba už jen tím, že se konal v zámoří…

Určitě, myslím si, že na tu akci jsme se těšili všichni. Kanada je svým způsobem specifická. Je to hokejová země, samozřejmě hokejbal je tam s hokejem úzce spojen a musíme si přiznat, že Kanada je v těchto „hokejkových“ sportech něco víc, nad rámec, takže jsme se tam určitě hodně těšili. Já bych tady ještě rád zdůraznil jednu věc. My jsme v úzkém kruhu spolupracovali a tým jsme připravovali společně s Honzou Donauschachtlem, Petrem Ogurčákem, důležitou součástí byl také Michal Válek. Pracovali jsme společně dlouhou dobu a samozřejmě i pro nás to byl nějaký vrchol v té dané etapě těch ročníků, které jsme měli možnost vést.

Co Vám tehdy ukázaly první dny mistrovství, kdy jste byli po náročné cestě, museli jste skousnout časový posun. Byl jste s předvedenou hrou spokojen, byly v ní vidět prvky, které jste si naordinovali v náročné a dlouhé přípravě?
Když to hodnotím takhle zpětně, musím říci, že jsme měli skutečně dobrou, kvalitní přípravu. To bylo velmi důležité. Nic jsme nepodcenili a chtěli jsme pro to udělat maximum. Byli jsme hodně ponaučení z předchozích šampionátů, přípravu jsme trošku změnili. Hráči tehdejšího kádru povětšinou hrávali mužské soutěže, navíc jsme trošku změnili to, co jsme po těch hráčích chtěli na šampionátu, tu přípravu jsme tomu nějakým způsobem podřídili. A když to tedy můžeme hodnotit zpětně, tak příprava byla skutečně kvalitní a ti hráči k ní skvěle přistoupili. Takže ano, my jsme během celého mistrovství určitě praktikovali tu hru, kterou jsme během dlouhé přípravy pilovali.

Úvodní trénink před startem památného mistrovství světa v St. John's 2018!

Rozhodně jsme nebyli favority

S realizačním týmem jste jistě věřili v potenciální úspěch od začátku, nicméně dokázal byste určit, který moment byl zlomový pro kluky samotné? Kdy se oni sami semkli, poučili se z chyb a uviděli, že úspěch je na dosah?

V prvé řadě bych rád zmínil, že na to mistrovství jsme rozhodně nejeli v roli favorita. Protože samozřejmě patříme mezi tu úzkou světovou špičku, ale my jsme nikde nahlas nevykřikovali, že jedeme pro zlato, to zpočátku nebyl náš cíl. Bojovat o nejvyšší příčky je však vždy pěkné a chtěli jsme tam prodat tu již zmíněnou náročnou přípravu. Postupem času jsme si během mistrovství dávali dílčí cíle. Povedl se nám zápas s Amerikou, od které jsme vůbec nevěděli, co čekat, naopak se nám nepovedl zápas s Kanadou, kde jsme alespoň měli možnost vidět, co úplně nefunguje. Všechno se to zlomilo v utkání proti Slovensku, které bylo pro mě osobně jeden z obrovských favoritů na zlato. Naši kluci však předváděli přesně to, co se od nich vyžadovalo, hlavně tu bojovnost, nasazení. V tom zápase se to zlomilo a kluci si začali možná i trošičku víc věřit, protože po tom zápase s Kanadou to nebylo ideální… Tam jsme začali pociťovat, že skutečně můžeme začít bojovat o ty příčky nejvyšší.

V několika rozhovorech po mistrovství jste přiznal, že ve finále podal český tým možná jeden z nejlepších výkonů té doby. Můžete vzpomenout, čemu jste to tehdy přisuzoval, co stálo za tím, že se tým dokázal tak moc semknout a Kanadu po méně povedeném výkonu ve skupině udolat?
Určitě. Teď když budu mluvit jménem celého realizačního týmu, kluci fungovali opravdu jako jeden tým. Síla týmu byla obrovská, přičemž nikdo nevyčníval. Nebyl tam nikdo, kdo by byl nad rámec, nebo naopak někdo, kdo by byl podceňovaný. Co je hodně důležité, my jsme odehráli celé mistrovství na kompletní čtyři pětky. Až teprve v prodloužení finále jsme to vinou nějakých menších zranění stáhli na tři lajny. To si myslím, že bylo pro kluky nesmírně důležité. Že viděli, že všichni mají stejnou roli a není tam nikdo, kdo by nějak nad rámec vynikal. Ano, byli tam šikovní hráči, takoví jsou v kádru vždy potřeba, ale všichni měli stejnou roli, všichni se na úspěchu podíleli stejnou měrou. A v tom finálovém utkání byla samozřejmě důležitá ta sebedůvěra, kterou jsme získali po utkání se Slovenskem a proti Kanadě jsme si víc věřili. Utkání samotné bylo nejen pro mě opravdu obrovský zážitek a nebojím se říci, že na mládežnické úrovni to bylo, co se týče hry, jedno z nejlepších vystoupení. Byl to zápas se vším všudy. Možná je to umocněno i tím, že se nám povedlo ho dovést do vítězného konce.

Reprezentační dvacítka získala tři druhá místa po sobě, bronz v roce 2016. Jistě si ceníte každé medaile, nicméně je tento úspěch třeba ještě umocněn tím, že se jedná o druhé zlato po 16 letech?
Přiznám se, že to tak úplně nevnímám. Všichni jsme samozřejmě věděli, že to mládežnické prvenství nám tady chybělo dlouhou dobu, my jsme se ale soustředili na samotný šampionát a ne na věci okolo, tam šlo o to, že si všichni šli za svým cílem. Určitě to potěší, že se to podařilo po takové době, ale určitě to nebyl prvotní cíl, vyhrát něco po určité době.

Rozhovor po zisku titulu mistrů světa byl plný příjemných emocí.

Vážíme si toho, že jsme v St. John's mohli být

Jak s odstupem času můžete turnaj hodnotit, co se týče organizačního zabezpečení?

Co se týká připravenosti turnaje, tak my jsme si určitě nemohli na nic stěžovat. Vždy se najdou věci, které mohou být lépe zorganizovány, my jsme se ale daným podmínkám dobře přizpůsobili. Byli jsme rádi za kvalitní ubytování, byla tam hezká hala, kde jsme měli vlastní velkou šatnu hned u hřiště. Vážíme si toho, že jsme tam mohli být. Důležité je, že tam všichni byli přátelští, byli jsme spokojeni.

Stojí za zveřejnění nějaká zajímavá příhoda ze samotného dějiště šampionátu?
Veselých příhod tam samozřejmě bylo víc. Jak jsem říkal. My jsme tam působili jako jeden velký tým a byli jsme si všichni rovni, kdy všichni měli jasně danou roli, i co se týče zábavy. A opět ještě jednou nemohu nezmínit perfektní spolupráci v realizačním týmu s Honzou Donauschachtlem, Petrem Ogurčákem a Michalem Válkem, kdy i naše spolupráce jistě byla jakýmsi podnětem pro to, že jsme během celého mistrovství perfektně fungovali.

Fotogalerie: