Letohrad? Zatím nejlepší období, co jsem v Extralize zažil, vzpomíná na své štace Jan Havlík z Malenovic a Karviné
Zajímavá kariéra Jana Havlíka stojí za zmínku. Tento borec působí již dlouhou řadu let v Extralize, kde si vyzkoušel dresy Sudoměřic, Letohradu a aktuálně působí v Karviné. Tento hráč také jednou reprezentoval na mistrovství světa do 18 let v Mostě, když to bylo za zajímavých podmínek.
Sportovní výsledky byly na vzestupné tendenci
Honzo, aktuálně působíte v extraligové Karviné. Jak se Vám v tomto prostředí líbí a jak si vedete? Probíhala sezóna podle plánu?
Když budu mluvit za sebe, tak jsem v Karviné moc spokojený a určitě i moji spoluhráči z Malenovic (Hruboš, Hladký, Skyba). Vše funguje tak, jak nám bylo slíbeno, tak si není na co stěžovat. Myslím, že sportovní výsledky byly na vzestupné tendenci. Nebylo to špatné, ale vždy je co zlepšovat. Určitě jsme si dokázali, že jako tým můžeme hrát s každým vyrovnanou partii. Pak rozhodují malé chybičky, které postupně zlepšujeme. Nemohu mluvit za trenéry, ale i bodový zisk z mého pohledu nebyl zatím špatný. Cíl je jasný, jít do play off a pokud možno z co nejlepšího místa.
V Malenovicích to nebude tak světlé jako v Extralize. Okupujete s Čamlíky 7. místo, co je potřeba zlepšit?
To je správná otázka, kterou si pokládáme od začátku sezóny. Ze začátku jsme trošku doplatili na nezkušenost spousty mladých kluků s 1. Ligou. Je to jejich první konfrontace s takto kvalitním dospělým hokejbalem. Ale to nejsou výmluvy, s tím jsme počítali. Spíše nás trápí přínos hráčů, od kterých se to čeká. A to samozřejmě i mé osoby. Jsme jednou schopni zahrát prvotřídní zápas. No a další zápas vypadá, jako bychom hokejky drželi poprvé v životě. Ale hlavně tahouni týmu se málo bodově prosazují. Kolikrát se nám daří více v Extralize než v 1. Lize, což když se o tom bavíme nechápeme (smích). Ale z celkového pohledu se to pomaličku před přerušením sezóny začalo zvedat.
Poslední dny pociťuji, že mi spoluhráči už i chybí
Jak hodně Vás zasáhlo přerušení všech soutěží? Nemrzí Vás to, že si nemůžete jít zahrát?
Co si budeme nalhávat. Je to nepříjemné. Hlavně mi chybí sranda v týmu. Člověk celou zimu trénoval a teď to přišlo vše vniveč. Mrzí mě to s ohledem na to, že jak v Karviné, tak v Malenovicích mám super spoluhráče a troufnu si říct, že bychom tento rok určitě uhráli ještě pro někoho „překvapivé“ vítězství. Poslední dny pociťuji, že mi spoluhráči už i chybí. Přeci jen hodně z nich jsou moji přátelé na celý život, hokejbal nehokejbal. Jsme zvyklí spolu být častěji, jak s rodinami (smích). A teď z ničeho nic měsíc a půl nic (smích). Sem tam nějaký „facetime hovor“. Ale jsem zastáncem těchto opatření. Zdraví máme všichni jen jedno. A když budeme vše dodržovat, brzy se zas na hřištích všichni potkáme. Aspoň si nás užijí přítelkyně a rodiny.
Jak Vám to nabouralo harmonogram? Jak se teď udržujete ve formě a jaké aktivity podnikáte?
V podstatě z ničeho nic mám úplně volné víkendy a spoustu volného času, což jsem neměl snad nikdy a popravdě nejsem na to moc zvyklý. Ale v karanténě toho moc podniknout stejně nejde. Takže věnuji více času přítelkyni a hodně mě baví vaření, tak se realizuji aspoň v tomto. Pak taková klasika – filmy, nějaké procházky v přírodě. Tréninku jsem popravdě moc nedal. Sem tam nějaký ten výběh v lese a troška posilování s vlastní vahou. Teď, když se trošku uvolnily podmínky karantény mohu aspoň na tenis, který rád hraji, když nemáme sezónu.
Tolik lidí jsem na Extralize nikdy nezažil
V Extralize jste zažil několik stěhování. Nejdříve jste působil v Sudoměřicích, jaká byla štace u tohoto týmu?
Na Sudoměřice vzpomínám jedině v dobrém a moc rád se tam vždy vracím. Asi všichni, kdo za tento tým mohli někdy nastoupit, řeknou to samé. Nejvíc jsem si zamiloval specifické prostředí, kde opravdu fandí celá vesnice. Lidé vás jako hráče znají a váží si vždy toho, že za Sudoměřice bojujete, ale umějí samozřejmě i pořádně kritizovat (smích), tak jako všude. Otevřeli mi cestu do Extraligy a za to jim budu navždy vděčný. Vždy budu vzpomínat na posezení po zápasech v místní hospůdce. Přeci jen jsou Sudky na jihu Moravy, tak to bylo někdy až moc veselé (smích).
Dále jste odešel do Letohradu, máte na tento tým dobré vzpomínky, jak jste se tam vůbec dostal?
Letohrad za mě zatím nejlepší období, co jsem v Extralize zažil. Byl to krásný rok. Klub má super zázemí, o hráče je postaráno. A zrovna se nám dařilo i herně. Nezapomenutelné čtvrtfinále proti Pardubicím, kde jsme dokázali v 5. rozhodujícím zápase na domácí půdě před plným hledištěm zvítězit. Tolik lidí jsem na Extralize nikdy nezažil. A já děkuji za tento zážitek, pro který to hrajeme všichni. Potom jsme nestačili na Kert Park, ale všechna čest, na ten jsme prostě neměli. A jak jsem se do Letohradu dostal? Můžou za to Filip Červinka, asistent trenéra, a Míra Věchet, kapitán týmu. Filip mě během léta oslovil, zda bych nezkusil přinést trošku zkušenosti mladým klukům, kteří jsou zde na vysoké úrovni a navázat tak na naši dávnou spolupráci z U18 (byli to spoluhráči na MS U18 v roce 2010 pozn. red.). Já cítil, že potřebuji nový impulz pro další působení v Extralize, což toto angažmá splňovalo na sto procent. Po doporučení Míry Věcheta, kamaráda a člověka, který mě toho spoustu v hokejbalu naučil, z rodného Zlína a příslibu, že spolu budeme cestovat, nebylo co řešit.
Jan Havlík zažil v roce 2019 dramtické vítězné čtvrtfinále Letohradu nad Pardubicemi, na které dorazila jedna z největších návštěvností v historii klubu. Autor fotky: Iva Janoušková ml.
Celkově na MS vzpomínám rád, i když s pachutí neúspěchu
Dokonce jste jednou reprezentoval Českou republiku v roce 2010 v Mostě, kam jste byl povolán do výběru U18, kdy jste nahrazoval zraněného kapitána Olyšara. Jaký to byl pocit?
Ano, bylo tomu tak. Zvláštní pocit nahrazovat hráče, který měl být tahoun týmu. No bohužel se zranil a já to bral jako čest, když mi zavolali, že chtějí, abych dorazil. Okamžitě jsem se sbalil a vlakem cestoval směr Most. Druhý den ráno jsem byl na místě. Byl jsem za šanci moc rád, jelikož už v U16 jsem byl náhradník a v U18 taky, tak to klaplo aspoň takto. I když za nemilé situace. Už jsem si říkal, že je pro mě reprezentovat zakleté. Kluci mě přijali super. Přece jen jsme se znali ze všech kempů za poslední léta.
Jak celé MS probíhalo a jak na něj vzpomínáte? Chtěl byste ještě někdy okusit reprezentační dres?
MS byla moje první zkušenost s mezinárodním hokejbalem a týmy jako Kanada nebo Slovensko, jež byly nabušené hokejisty, pro mě byly dost velkým soustem. No po dvou zápasech jsem si zvykl na tempo a nebylo to tak špatné, jak jsem se bál. Celkově na to vzpomínám rád, i když s pachutí neúspěchu. Cíl byl jasný, bojovat o titul mistrů světa, což nám překazilo výpraskem Slovensko v semifinále. Tohle mě osobně mrzí dodnes, když si na to vzpomenu. Ale zpětně to beru jako krásný zážitek a zkušenost. Malá náplast byl bronz po boji se Švýcary. Reprezentační dres bych ještě určitě rád navlékl. Ale v této chvíli moc dobře vím, že je zde spousta lepších borců, na které se dotáhnout bude hodně velká dřina. Bohužel toho talentu jsem nikdy asi moc nepobral (smích), spíš mám vše odmakané, nikdy nebylo nic zadarmo.
Jan Havlík (vpravo) při semifinálovém utkání na MS v Mostě hráčů do 18 let se svým tehdejším spoluhráčem z útoku Filipem Červinkou (padající na brankáře), který ho v sezóně 2018/29 trénoval v Letohradě. Autor fotky: Karel Dvořáček.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Více informací |
