Snad se z toho brzy vyhrabeme a nová sezóna začne bez problémů, přeje si Martin Kruček

Byl lídrem asistencí, cenou si totiž chtěl splnit jeden tajný cíl. Plán mu ale zhatila chřipková pandemie, která nakonec vystavila stopku v sezóně nejen pro Martina Kručka, ale také pro všechny týmy. Útočník z Lužin si ale z nastalé situace nedělá zbytečně hlavu - ví, že se stejně nic nedá uspěchat.

Pro svaz a kluby to je hodně obtížné období 

Martine, jak trávíte poslední čas, když zrovna nejste v práci?

Nejprve bych chtěl všechny v této nelehké době pozdravit. Nicméně asi nepřekvapím, když řeknu, že poslední týdny trávím asi jako většina lidí. Takže dělám různé výzvy, hraji hry, občas si zatrénuji, jdu se proběhnout a nakonec to spláchnu vychlazeným pivkem (usměje se). Pro mě tato situace naštěstí není tak náročná, takže zatím žádná domácí ponorka není (směje se).

Po několika týdnech se minulý týden nepatrně uvolnila vládní nařízení a otevřena byla třeba i některá venkovní sportoviště, využil jste toho?

Zatím ještě ne. Stačí mi domácí prostředí na lehké protáhnutí. A jednou týdně se jít proběhnout do parku. Navíc po x letech trénování a hraní je toto celkem příjemná změna (směje se).

Extraligová sezóna byla po dlouhých úvahách nakonec zrušena, stejně jako ostatní soutěže napříč republikou. Jaký máte názor na tuto nastalou situaci po sportovní stránce? Díváte se na to rozumným pohledem, že by zřejmě nebylo stále příliš bezpečné třeba i začátkem léta sezónu znovu rozehrát?

Tak, všechny sporty jsou na tom stejně a my nejsme výjimkou. Záleží, jak se z toho nakonec vyhrabeme v průběhu dalších měsíců. Na svazu v tomto období měli a určitě ještě i budou mít hodně práce, a stejně tak i samotné kluby. Ale tohle prostě teď neovlivníme a musíme to brát tak, jak to je. Nezbývá nám nic jiného, než se s ukončením sezóny vypořádat a připravovat se od léta na další sezónu, která snad začne bez problému. 

Horší by byl půl rok bez pohybu, než bez zápasu

Když se vrátíme k letošnímu ročníku: Za 13 zápasů jste zaznamenal hned dvaadvacet asistencí, skoro to vypadá, že jste se letos bál dávat branky! (úsměv)

Může to tak vypadat, už si i trenér a kluci v týmu toho lehce všimli, že se mi nechtělo dávat branky (směje se). Každý, kdo mě zná, ví, že rád přihraji než dám branku. Navíc jsem měl takový malý plán s těmi nahrávkami v letošní sezóně, ale bohužel teď už to nevyjde... 

Naopak branky jste dal pouze čtyři, stejně jako v minulé sezóně, která byla ovlivněna Vaším zraněním, tedy méně než v předchozích letech. Značí to třeba i to, že jste se začal soustředit více na vytváření gólových šancí?

Většinou to mám půl na půl. Jen letos jsem měl opravdu jeden cíl, takže proto těch 22 nahrávek a pouze 4 branky.

Jak byste se ohlédl za posledním tři čtvrtě rokem z pohledu týmu? Kert Park prošel značnou generační obměnou, na druhou polovinu sezóny se ale měli vrátit matadoři s velkými zkušenostmi a na Lužinách jste si brousili zuby na čtvrtý titul v řadě… 

Každá generační obměna v týmu něco naznačí. Nejde se jí vyhnout. U nás to je první rok. Na konci sezóny jsem si mohli říct, jestli nás to nějak postihlo, nebo jsme se s tím vypořádali dobře. To se teď nedozvíme. Ale z mého pohledu ti mladí, kteří se k nám zapojili, jsou velkou vzpruhou v našem týmu. Po herní stránce se určitě neztratili. Jen mají problém s dodržováním povinností mladých. Naštěstí nám aspoň plní týmovou kasu, ač si musejí brát dvojité směny na brigádách (směje se). 

Dnes už minulý ročník skončil v podstatě po prvním jarním kole, co může více jak půl rok udělat s hokejbalistou bez ostrého mistrovského zápasu? 

Se mnou už doufám nic (směje se). Horší by byl půl roku úplně bez pohybu. To by se pak děly věci (rozesměje se). Momentální situaci a pondělní čerstvé informace ze svazu beru tak, jak jsou a nedělám si z toho velkou hlavu, a to stejné radím všem. Hlavně myslet pozitivně.