Hradec na mě nekladl výraznější tlak a umožnil mi se hokejbalem bavit, libuje si Březina

Před minulou sezónou přestoupil do Hradce Králové, kam si přenesl svou formu z Pardubic. Ve hře navíc pořádně tvrdil muziku, jak je pro něj typické. Jak zpětně hodnotí část odehrané sezóny a jak se těší na tu nastávající forvard Ondřej Březina, který je členem širšího kádru národního týmu mužů?

Potřeboval jsem se „vyvětrat“

Ondro, pokud zabrousíme do období před sezónou, v podstatě nikde výrazněji nezaznělo, co bylo důvodem změny Vašeho působiště. Co nebo kdo za Vaším hostováním z Pardubic do Hradce Králové stál?
Je to takové citlivější téma, ale co k tomu chci říct je, že jsme se domluvili s Pavlem Antochem (člen předsednictva HBC Autosklo H.A.K. Pardubice, pozn. red.), kterému za to strašně moc děkuji. Podpořil mě v tom, oba jsme totiž viděli, že tu změnu minimálně na rok potřebuji. Trošku se „vyvětrat“. A Hradec byl logická volba. Je to blízko, některé kluky jsem tam znal a v podstatě to bylo o jednom telefonu. Já jsem byl za to rád, Hradec byl za to rád, takže slovo dalo slovo a de facto hned po tom, co jsem jim volal, jsem s nimi byl na tréninku a všechno klaplo k oboustranné spokojenosti.

V části sezóny, která se stihla odehrát, jste oplýval solidní produktivitou. Byla třeba právě role produktivního útočníka tím, co od Vás Hradec očekával?
Tohle byl jeden z hlavních bodů, proč jsem do Hradce šel – já jsem jim řekl, že určitě nechci, aby měli nějaká přehnaná očekávání. Aby na mě kladli nějaký větší tlak. A oni mi neuvěřitelně vyšli vstříc. Nic konkrétního po mně nechtěli, umožnili mi se hokejbalem bavit, a přitom předvádět poměrně kvalitní hru. Za to jsem jim moc vděčný, a to mě u hokejbalu udrželo. I to jsou důvody k tomu, proč tam chci pokračovat.

Říkáte, že toto angažmá, resp. jeho dobré podmínky Vás udržely u hokejbalu. Proběhla tedy i myšlenka, že byste si od hokejbalu dal na čas pauzu?
Ne, to určitě ne. Člověku samozřejmě občas problesknou hlavou černé myšlenky, když je naštvaný. Je jedno, kdy to je – po nějakém zápase, jednání. Ale že bych uvažoval o tom, že bych si dal pauzu nebo skončil s hokejbalem, to ne.

I přes výkyvy velmi solidní výsledky
Před pár dny jsem mluvil s Petrem Novákem a ten byl s odehranou částí sezóny velmi spokojen. Předpokládám, že Vaše hodnocení podzimu nebude příliš odlišné.
Ta část sezóny byla celkově velmi vydařená. To, že byla předčasně ukončena, nás samozřejmě velmi mrzí. Měli jsme totiž kvality, ve které jsme věřili a nepodařilo se nám je kompletně ukázat, prodat. Jak podzim, tak i kraťoučkou část jara včetně dobře obsazeného a námi ceněného turnaje v Plzni hodnotím jako maximálně povedenou a kvalitní. Samozřejmě tam byly nějaké výkyvy, mohli jsme mít více bodů, ale uhráli jsme solidní výsledky.

Ondřej Březina (vpravo) v zápase proti Plzni. Autor fotky: Milan Podpera.

Jak je zmíněno výše – sezóna se Vám povedla i bodově. Jak jste se tedy v Hradci cítil po herní stránce Vy osobně?
Myslím si, že to, co jsem hře dal, to se mi vrátilo. Hokejbal je tímto velice specifický, že to, co se mu dá, tak vrací. Je to přece jen pořád relativně amatérský sport. Já jsem tomu popravdě zase až tolik nedal, hlavně po fyzické stránce, což jsem samozřejmě věděl. Tak jsem od toho nemohl zase tolik očekávat. Každopádně to, co jsem hře dal, se mi ale vrátilo a můžu s tím být spokojený. Jasně, byly tam oproti minulým sezónám rezervy, ale s průběhem i po individuální stránce jsem spokojen.

V příští sezóně budete dále pokračovat v Hradci?
Pokud se nic nezmění a nedej bože opět nepřijde nějaký zákaz nebo opatření, tak v příští sezóně budu pokračovat v dresu Hradce Králové.

Jak jste trávil vynucenou pauzu? Měl jste prostor k provozování činností, na které jinak nebyl čas?
Mně to vlastně vyšlo celkem fajn. Na jednu stranu mě strašně mrzí, že jsme s Hradcem mohli udělat velký týmový úspěch, minimálně na historické úrovni klubu, na druhou stranu narodilo se mi první dítě, holčička, takže jsem měl co dělat, komu se věnovat. Takže mi to přišlo vhod. Každý den jsem si ji užil, trávil s ní maximum času a všechno jí podřídil, z tohohle pohledu mi pauza ani nevadila.

A jak vypadají Vaše poslední dny? Užíval jste si ještě volna nebo jste měl čas a prostor vrhnout se už do příprav na další sezónu?
Čas je vždy. Kdo říká, že nemá čas, tak nechce (úsměv). Čas se vždy i s pracovním vytížením najde. K přípravám jsem se nedokopal tak, jak bych si představoval, na druhou stranu jsem na sebe tvrdý a teď tomu chci dát maximum, abych se stihl připravit na sezónu. Abych v ní byl ještě lepší než v té minulé. Tu přípravu chci samozřejmě stupňovat, hlavně směrem k play off.

V čem myslíte, že můžete v příští sezóně vynikat a týmu nejvíce pomoci? Bude to opět ta tvrdost a produktivita, kterou jste znám z dřívějška?
Já bych popravdě nic měnit nechtěl a chtěl se vrátit k tomu, co mě vždycky zdobilo. Chtěl bych se hlavně dobře připravit po fyzické stránce a uplatnit to, co umím. Já nikdy nebudu běžec, který si ve sprintech bude soupeře mazat na chleba. Dokážu být tvrdý, dobře se postavit před bránu, mám čuch na góly. Tím si myslím, že bych mohl Hradci pomoci k co nejlepšímu umístění.

Ještě je poměrně brzo stanovovat nějaké konkrétní cíle, tým se teprve tvoří, i když jeho kostra je už jistě daná. Nicméně co bude pro Hradec v příští sezóně cílem a úspěchem?
V žádném případě nechci hodnotit co je úspěch a co ne, to se vždy dělá až zpětně. Já bych se zaměřil spíše na tu první část, a to cíl. Tak jak to řekl Petr Novák. Musíme ten hokejbal dělat tak, aby pro nás měl smysl. Když tomu něco obětujeme, tak co můžeme očekávat. Za mě osobně vždycky byl a vždycky bude jediný cíl, a tím je vyhrát poslední zápas sezóny. A spokojen může být jen mančaft, který toho dosáhne. Kdyby se to podařilo, tak to by se dalo hovořit o stoprocentním úspěchu. Cokoliv, co je pod tím, potom závisí na okolnostech. Pak už se dá spekulovat o tom, zda to byl úspěch nebo ne.

Reprezentace je nejvíc, čeho může sportovec dosáhnout
Teď, když se Vám narodilo dítě, jste ochoten dát hokejbalu úplné maximum a porvat se o dres národního mužstva, nebo tomu necháte spíše volnější průběh? Vidina šampionátu, který je za dva roky, je jistě lákavá.
Reprezentace je nejvíc, čeho může sportovec dosáhnout. Pro mě to tak vždycky bylo a měl jsem to tak nastavené. Není nic krásnějšího, než na mistrovství světa stát pod státní vlajkou a reprezentovat ty stovky, možná tisíce hokejbalistů republiky. Moc rád bych si to někdy zopakoval, otázkou je, jestli na to ještě budu mít. Tohle není v rovině chci, nechci. Vždycky jsem samozřejmě chtěl, chci a chtít budu. Otázkou je, na co najdu čas, na co najdu vůli a co se mi poštěstí. Jestli mě podrží zdraví, manželka, která pro mě začne vařit (smích). Je to něco, co se může zdát, že mám ve svých rukou, ale není tomu tak. Přece jen jsem živitel rodiny, moje situace a životní role se mění, ale pokud si vše sedne, tak mám ty nejvyšší ambice po všech stranách a chci tomu dát maximum. Pokud budu vědět, že jsem víc udělat nemohl, tak budu spokojen. Ať v extralize, krajské lize nebo reprezentaci. Šampionátu bych se samozřejmě moc rád zúčastnil, udělám pro to maximum a uvidíme, co to dá.

Má Ondřej Březina nějaký konkrétní hokejbalový cíl, sen, kterého by rád dosáhl?
To, co mě při hokejbale drží a to, co bych chtěl ještě jednou zažít, je titul mistra Extraligy. Já osobně jej považuji za nejcennější trofej. Mistrovství světa je krátkodobá záležitost, dlouho se tam ladí forma a je to celé o jednom, dvou zápasech. V dlouhodobé části sezóny se projeví připravenost, vůle týmu. Člověk musí projít vícero sériemi, aby dosáhl vrcholu. To už potom není náhoda a je to obrovsky těžké. Naše soutěž je extrémně kvalitní a její špička je velice vyrovnaná, takže za mě je cílem a přáním zvednout nad hlavu pohár pro mistra Extraligy.

Národní tým se na konci srpna představí na soustředění ve Svitavách. Ondřej Březina je stále hráčem Pardubic a za Hradec Králové nastupuje na hostování.