CROSSDOCK Extraliga

Na ústeckém hřišti více jak doma, to je rodinné duo Vojta a Radek Červinkovi

Jen málokdy se vám stane, že přijdete do ústeckého hokejbalového areálu a nepotkáte někoho z rodiny Červinků. Vojta Červinka, který patří k tahounům extraligového mužstva mužů je na hřišti více jak doma. Když nepotí dres při zápase nebo tréninku, tak se sám zaměřuje na sebezdokonalování.

Otec Vojty Radek Červinka se na hřišti nezdržuje o nic menší čas. Když nehraje nebo netrénuje oblastní tým Pivních Veteránů, které také založil, tak předává své zkušenosti mládežnickým týmům Elby DDM. O tom, jak by fungovala spolupráce mezi otcem a synem, o jejich ambicích se dozvíte v rozhovoru pro redakci hokejbal.cz.

Dvacet let u Pivních veteránů

Jak jste se dostali k hokejbalu? Pamatujete si na svoje začátky?

Vojtěch Červinka: Samozřejmě díky tátovi, když s kamarády založil a hrál za Pivní Veterány. Jako škvrně jsem se chodil dívat na jejich zápasy a o přestávkách dloubal do míčku s tátovou hokejkou, která byla jednou tolik větší jak já. Na podzim roku 2004 mě pak táta dovedl na první trénink ústeckého DDMka, které zrovna pořádalo nábor, a zůstal u hokejbalu až doteď.

Radek Červinka: V roce 1999 jsme si řekli s mým spolužákem Slamákem, že ve třiceti letech přece nemůžeme jen popíjet pivo a být jen pasivními fanoušky (Army a Slovanu) a že bychom měli dělat něco víc. A jelikož v tu dobu byl populární hokejbal, tak jsme ještě ten den vymysleli název týmu a řekli si, že uděláme vše pro to, abychom to alespoň s hokejbalem zkusili. A najednou z toho bylo krásných 20 sezón Pivních Veteránů.

Láká Vás možnost setkat se v jednom týmu jako hráč a trenér?

V: Svým způsobem už jsem si toto spojení zažil v Pivních Veteránech, když táta nějaký ten zápas nehrál a koučoval. Určitě bych si to rád někdy zopakoval.

R: Tak určitě by to asi bylo v současné době zajímavé, ale jak už jsem řekl v jiném rozhovoru, mé trenérské ambice jsou především u mládeže, kde je velký prostor pro trenérskou práci.

Spolupráce na střídačce mezi námi fungovala

Myslíte si, že by vaše spolupráce klapala, nebo že by byl otec na syna přísnější či naopak?

V: Jsem si jistý, že by naše spolupráce fungovala na sto procent. Táta na mě už neumí být přísný (úsměv). Navíc jsme oba flegmatici, žádné konflikty nebo neshody by nepanovaly. Tátu respektuji, takže jakékoliv jeho rozhodnutí, i kdybych s ním nesouhlasil, bych přijal. Snad (úsměv). 

R: Několikrát už jsme v této pozici byli u Pivních Veteránů a fungovalo to. 

Dokážete si život představit bez hokejbalu? Přeci jenom oba dva trávíte na hokejbalovém hřišti hodně času.

V: Člověk nemůže žít jen hokejbalem, i když ten sport má sebevíc rád. Pokud by nastala v životě nějaká překážka, která by mi zamezila pokračovat v hraní, našel bych si určitě jiný koníček. Představa toho, že bych nyní skončil s hokejbalem, je však pro mě momentálně nepředstavitelná.

R: Už asi ne (smích).



Radek Červinka dovedl dorostence ústecké Elby k 2. místu na COALSFOT poháru 2020! Zdroj fotky: hokejbaltym.rajce.idnes.cz 

Oba by rádi viděli toho druhého v reprezentaci

Kam myslíte, že by to ten druhý mohl v hokejbale dotáhnout? 

V: Doufám, že když se táta bude stále zdokonalovat v trénování, tak si zkusí i nějakou tu mládežnickou reprezentaci. I kdyby z pozice asistenta. Aspoň jeden z nás by se do té reprezentace dostal (úsměv).

R: Vojta, když bude stále pracovat na sobě aspoň jako doposud a “nesfanfrní”, tak určité má reprezentační budoucnost.

Oba dva patříte mezi nedílné součásti Pivních veteránů přesto, že Vojta už za ně nenastupuje. Jak jste se k této skvělé partě dostali?

V: Jak jsem zmiňoval v první otázce, táta klub založil. Bral mě s sebou se dívat na zápasy, později si i zkusit trénink, a nakonec jsem s nimi odehrál pár sezon a turnajů. Parta to je neskutečná a jsem moc rád, že právě zde jsem začal své úplně první hokejbalové krůčky. A doufám, že zde budou i ty poslední. 

R: Je to moje dítě stejně jako Vojta (smích).



Vojtěch Červinka patří mezi nejlepší útočníky ústecké Elby už od mládeže. Podaří se mu jednoho dne probojovat i do národního týmu? Autor fotky: Markéta Štroufová.