Jak slíbil, tak dodržel. Hrát Extraligu v Dobřanech byl můj sen, říká Šlehofer mladší

Jednou z výrazných osobností na hokejbalových hřištích jak Extraligy, tak 1. Ligy byl v uplynulé sezoně Václav Šlehofer mladší. Talentovaný plejer z Dobřan pravidelně nastupoval v týmu mistrovského Kert Parku, nezanevřel ani na mateřské Dobřany.

Nebýt zranění, odehrál bych plný počet zápasů i za Dobřany

Vašku, na začátek se vraťme k minulé sezoně. Pravidelně jste nastupoval za Kert Park, se kterým jste získal titul, pro Pražany třetí v řadě. Na hřišti jste dostával poměrně dost času. Jak můžete minulý ročník s odstupem času zpětně hodnotit?

V první řadě musím poděkovat panu Kunovi (hlavní trenér Kert Parku pozn. red.), který mi dal možnost nastupovat za takový tým, jakým právě Kert Park je. Bylo tomu skutečně tak, na hřišti jsem dostával hodně prostoru po boku hráčů, jako jsou Martin Kruček, Tomáš Wróbel a mohl bych jmenovat dál a dál, protože v tomto týmu, dá se říct, co hráč, to potenciální adept pro reprezentační dres. Se spoustou kluků jsem se znal, takže přechod do kabiny pro mě nebyl žádný problém, měli jsme utvořenou skvělou partu a když bylo třeba, tak tahouni zaveleli a vyrazili jsme to probrat k Drsnejm (smích, restaurační zařízení v Praze 13, pozn. red.). Titul byl vyústěním celé té povedené sezony. Já osobně jsem si ji nadmíru užil a říká se, nikdy neříkej nikdy, takže je možné, že na Kladně to nebyl můj poslední odehraný zápas v dresu Kert Parku.

Kromě působení v Kert Parku jste odehrál 13 zápasů v základní části za mateřské Dobřany v 1. Lize. Nebylo těžké obě náročné soutěže a množství zápasů skloubit?

Jsem pořád velmi mladý, takže takový problém to pro mě nebyl. Měl jsem trochu smůlu, že mě dvakrát v sezoně přibrzdilo zranění, protože jinak bych přidal i plný počet odehraných zápasů za Dobřany, to vím jistě!

I přes občasný výpadek jsme hráli jeden za druhého

Určitě nebylo nějakým obrovským překvapením, že Dobřany nakonec dokázaly urvat titul, měly a mají silný, dravý tým, nicméně věřil jste od začátku, že právě vy byste na tu metu nejvyšší mohli dosáhnout?

Na Kertu jsem měl mezi svými spoluhráči i mnoho protihráčů v 1. Lize a při špičkování o vzájemných střetnutích jsem vždy tvrdil, že všem naložíme a ochutnají, jak chutná pravý dobřanský šmelc! (smích). Ne, teď trochu vážně. Jestli máme opravdu silný tým se ukáže až teď v přímé konfrontaci s týmy z nejvyšší soutěže, ale věřím tomu, že u nás je spousta skvělých hráčů, ať už zmíním bratry Kováříky, Péťu Skálu, Ondru Málka, Martina Remiáše, nebo mého mladšího bráchu Ondru Šlehofera. Další mladíci rostou, mohl bych jmenovat hodně dlouho… Upřímně si pamatuji dobu, kdy Dobřany v roce 2007 postupovaly do extraligy, když parta okolo mého táty, Daniela Kováříka st. a Martina Fořta doslova vypráskala právě pražské parkány (Kert Park) okolo trenéra Davida Kuny nebo také Lukáše Plzáka. Byl jsem samozřejmě ještě dítě. Také si však pamatuju pád Dobřan do 1. Ligy. Jelikož můj táta pro dobřanský hokejbal žije, chce, aby fungoval na nějaké úrovni, tak jsem si sám sobě slíbil, že bych rád byl v mačaftu, který tu extraligu přivede zpátky do Dobřan. Jsem tedy moc rád, že to, co jsem slíbil, jsem i doručil!

Co podle Vás rozhodlo, že jste nakonec byli v play off nejúspěšnější právě vy?

Každý škarohlíd rád řekne, že jsme se skvěle doplnili hokejisty, a proto jsme play off nakonec urvali ve svůj prospěch, ale každý náš soupeř byl doplněn úplně stejně, jako my, ne-li více. Navíc naši kluci u nás hrají od žáčků a vždy se rádi vrátí. 2-3 „kusy“ týmu pomohou, ale musí dřít celá kabina. I přes občasný výpadek jsme prostě hráli jeden za druhého a dřeli jsme, odměnou nám byl krásný pohár pro vítěze.

Hostivaři jste ve finále dovolili jediný zápas. Měla tam vliv třeba nějaká euforie, kdy jste viděli, že se vám v play off daří, navíc jste skvěle otočili sérii s Poličkou!

Ve finálové sérii jsem odehrál pouze poslední 3 zápasy, které jsme dotáhli do vítězného konce, protože na první vzájemný zápas jsem byl s národním týmem na soustředění v Pardubicích a na druhý zápas jsem dorazil až v průběhu utkání, ale to už jsme vedli 1:0 a na klucích byla vidět herní pohoda. Nejdůležitější byl rozhodně třetí zápas, kdy jsme z Prahy odvezli podle mě bod, který rozhodl sérii. Výhra 2:1 nám dala do posledního zápasu klid na hokejky, kdežto Hostivař měla nůž na krku. Následná výhra 7:0 neodpovídala kvalitě soupeře, ale i tak jsem měl obrovskou radost za svého velkého kamaráda Daniela Kováříka ml., který byl v prvním utkání vyloučen do konce zápasu a následně dostal stopku. Vrátil se v pravý moment, protože v posledním zápase to byl právě on, kdo dal dva „banány“ a rozhodl o tom, že jsme zápas už v klidu dohráli. Bylo to náročné finále, stejně jako celé play off. Nestálo nám v cestě nic lehkého, nejdříve Opava, poté Polička. Za žádnou cenu jsem finále nechtěl prohrát s Honzou Čejkou a Jirkou Vanišem, protože to bych od nich poslouchal nesnesitelně dlouho (smích).

Mistrovství jako odměna za tvrdou dřinu

Sezonu jste si prodloužil mistrovstvím světa v Košicích. Jak moc Vás konečná nominace potěšila?

Zůstával jsem nohama pevně na zemi, nominace mě ale potěšila velice. Bral jsem to jako odměnu za tvrdou práci, kterou jsem vynaložil do tréninků, potažmo zápasů. Je třeba přiznat, že potřebné volno, takovou „starou dovolenou“ jsem občas uplatňoval na úkor školy a trošku i u mé přítelkyně při plnění domácích prací (smích).

Neřekl jste si po náročné sezoně v nějaké chvíli, že máte dost, nešel jste až za hranici fyzických sil?

Předně musím poděkovat trenérům a celému realizačnímu týmu, protože mi umožnili z posledního soustředění před MS, kdy už byla oznámena nominace, odjet na poslední finálový zápas s Hostivaří, a to i přesto, že jsem měl problémy s kotníkem. Maséři Evža Buštík s Válisem (Michal Válek pozn. red.) se však o mě důkladně postarali. Měl jsem komfort, jako bych byl nějaký profík. Bolest jsem cítil, vždy tak 5-10 minut, potom jsem ale padnul do beast módu a nic mě nelimitovalo. Dále musím poděkovat i klukům od nás z Dobřan, protože kvůli mně vyjížděli ráno do Pardubic, přibrali mě do auta a po zápase, kdy všichni od nás slavili postup, museli jet se mnou zpět do Pardubic. Pak už nabrali směr oslavy.

Jak můžete světový šampionát zpětně zhodnotit, co se týče týmového i osobního hlediska?

Na šampionátu jsme prošli skupinou bez ztráty kytičky, ostatní týmy z nás měly respekt, i když v týmu bylo včetně mě 12 nováčků, každý si dobře hlídal svou roli a pozici v týmu. Hráli jsme pohledný hokejbal, žádné nahazování, ale balonek šel z hokejky na hokejku. V týmu byla skvělá atmosféra, občas jsem si myslel, že na mě s Paličem (útočník Karviné Martin Pala pozn. red.) museli ostřílení pardálové koukat jako na vyorané myši, protože jsme mezi sebou neustále v něčem soupeřili, plnili různé tresty, viz. klečení v koutě pokoje po prohře, ale sranda k tomu všemu patří. Často si k nám na pokoj došel pro výprask i Tomáš Wróbel, ten se chudák něco naklečel! (smích). Bohužel jsme nezvládli dva poslední a vlastně nejdůležitější zápasy celého MS. Lajk to bude hodnotit jako neúspěch, i celý tým to tak vnímal, nicméně pro mě osobně to jsou neuvěřitelné zkušenosti a budu se na sobě snažit pracovat, abych na příštích šampionátech, pokud se na ně ovšem probojuji, pomohl vrátit zlaté medaile do Čech!

Škola na prvním místě: Nabídka ze Švýcarska nebyla aktuální

Otázka, která bude zajímat všechny fanoušky hokejbalu. Kde Václav Šlehofer mladší nastoupí příští sezonu?

Měl jsem nějaké nabídky ze Švýcarska, ale bohužel toto téma pro mě nebylo aktuální, protože má přítelkyně bude dodělávat poslední ročník vysoké školy, a i já si po absolutoriu na VOŠ budu chtít dodělat bakalářské studium, které by mi mělo zabrat jeden rok. Proto jsme si řekli, že ještě rok počkáme a uvidíme. Do letošního ročníku tedy nastoupím doma v Dobřanech. Beru to jako nejlepší rozhodnutí, jak už jsem řekl – jako malý jsem měl sen zahrát si v Dobřanech Extraligu. Co bude na jaře, se uvidí, jsem v kontaktu i s panem Kunou.

Kde jste absolvoval letní přípravu a na co jste se v ní primárně zaměřil?

Téměř vůbec jsem si nedal volno, protože týden po mistrovství světa jsem jel na turnaj do Prachatic a celkově si na léto naplánoval 6 turnajů. Dvakrát týdně jsme si chodili u nás s kluky zahrát Gagarin cup, který nekončí dřív, než vyhraje tým starších (smích), dále jsme s bráchou chodili do posilovny, čili udržoval jsem se pořád. V současné době nám už běží příprava 2-3 týdny. Nabíráme potřebnou kondici, děláme to ale oproti minulosti už pár sezon malinko jinak. Je to určitě záživnější než jen běhat a posilovat.

Ozvláštňujete si přípravu nějakými doplňkovými sporty?

Vzhledem k tomu, že táta byl původně fotbalista a já jsem nějaký rok fotbal hrál, tak si rád zahraju fotbálek. Mimo to rád chodím na nohejbal nebo tenis.