Ukázali jsme, že umíme být velmi silní, těší po extraligové premiéře Hrubého

Všechny výkony během víkendu předčil perfektní výkon dobřanského brankáře Michala Hrubého, jenž v extraligové premiéře obrovskou měrou přispěl k překvapivému vítězství nad Pardubicemi a vysloužil si titul hráč víkendu.

Trenér mé výkony důkladně sledoval

Michale, v sobotu jste se v brance áčka objevil v rámci Extraligy mužů poprvé. Trénujete s muži pravidelně a možnost, že byste se do branky mohl dostat, přicházela v úvahu už dřív?

S áčkem trénujeme společně s juniory. Navíc máme tréninky v úterky a čtvrtky jen pro sebe. Jsme malý klub a myslím si, že společné tréninky boří ten pomyslný most mezi „áčkaři“ a juniory. Šance chytat přicházela už dřív. Častokrát s áčkem jezdím, doposud jen jako dvojka s tím, že v momentě, kdy to trenér bude potřebovat, tak tam vlezu.

Kdy jste se dozvěděl, že do zápasu s Pardubicemi nastoupíte jako jednička právě Vy?

Bylo to asi dva týdny zpět, kdy si mě „starej“ (trenér Václav Šlehofer st., pozn. red.) vzal stranou a říkal mi, že vzhledem k situaci, která nastala, pravděpodobně budu chytat. Řekl také, že mě bude důkladně sledovat, aby byl přesvědčený, že si to zasloužím.

Překvapilo vás, že jste si premiéru odbyl právě s tak silným týmem, nebo signály, že to může přijít proti komukoliv, jste od trenéra dostával také dřív?

Na začátku sezóny jsme si řekli, že ji pojmeme jako takovou zkušební. Všichni jsme měli stejnou startovací čáru a bylo jen na nás, jak si kdo v tom závodu povede. Pokud se tedy někomu bude dařit, podpoří to svědomitou prací, bude hrát bez ohledu na soupeře. To jsme si řekli. Každopádně jsem si byl moc dobře vědom kvalit Pardubic a nutno podotknout, že mi trenéři dali den před zápasem na vybranou, jestli se na to cítím nebo ne. V ten moment mi ale můj dobrý kamarád Michal Neumaier řekl, že když mám šanci, ať ji chytnu za pačesy, a to už jsem neváhal a šel do toho.

Miluji náročné zápasy, ve kterých se pořád něco děje

Paradoxně Vám takový soupeř možná mohl pomoci více vyniknout, mám pravdu? Dostal jste se více do varu?

Je to svatá pravda. Miluji zápasy, kde nemůžete nic ztratit, chytám ve větší pohodě. To samé platí o zápasech, kde se zapotím, jsem pořád ve varu, furt se něco děje. Je důležité, aby se povedly první zákroky, pak si člověk začne věřit a jde to.

Pojďme k samotnému zápasu. S čím jste do zápasu šli, jaká byla proti Autosklu taktika?

Snažíme se hrát určitý herní systém, který nemůžu veřejně ventilovat a pomalými krůčky se jím vrýváme soupeřům pod kůži. Do zápasu vždy nastupujeme s odhodláním vyhrát. Je jasné, že ne vždy je to reálné, ale jak jsem říkal – jsme nováčci, proč se ale někoho bát.

Od prvního gólu jsem věřil, že vyhrajeme

Přiznejme si, favority jste v tomto zápase určitě nebyli, nicméně naprosto celý zápas jste s Autosklem drželi krok, dokonce jste ani jednou neprohrávali, potom jste se dostali do dvoubrankového vedení. Kdy jste začal Vy sám věřit, že tento extrémně náročný zápas můžete urvat? Byl nějaký takový zlomový moment?

Zlomovým momentem byl hned první náš gól. Už v ten moment jsem začal věřit, že ten zápas vyhrajeme. Mám takový instinkt a ten mi napovídal. Tahali jsme za jeden provaz, makali jeden za druhého a myslím, že jsme ukázali, že umíme být velmi silní.

Předvedl jste 44 úspěšných zákroků. Navážu na jednu z předchozích otázek. Předpokládám, že jste se teda rozhodně nenudil, že?

Souhlasím. Tuto sezónu moc jednoduchých zápasů nemáme, tudíž jsem na takovou porci víceméně zvyklý. Je jasné, že při takovéto spoustě střel tam pár smolných brambor spadne, já se ale musím oklepat a makat dál.

Jaké jste měl pocity bezprostředně po zápase? Byl prostor k radosti, nebo jste prvně musel tento dílčí úspěch pořádně vstřebat?

Pocity byly neskutečné. Asi půl minuty před koncem jsem začal sledovat časomíru a posouval ji očima. Po závěrečné siréně jsem tomu nemohl uvěřit. Ve všech bylo tolik nadšení, neskutečné. Hned jsem běžel na střídačku za naším Gáborem Borarosem (Remiáš), který na mě skočil. Neskutečný a slovy nepopsatelný pocit.

Úspěch věnovaný zesnulému dědečkovi

Co pro Vás tato výhra znamená? Jak moc si ji ceníte?

Strašně moc. Před měsícem mi zemřel děda, který mě v hokejbale strašně podporoval. Byl na každém zápase, moc mi fandil. Byl by rád, kdyby tu byl. Proto jsem tuto premiéru a ocenění chtěl věnovat právě jemu. Měl jsem ho moc rád.

Kromě vašeho skvělého výkonu ale hlavně jako tým přezimujete přece jen s o trochu větším klidem na duši. Barážovým pozicím pomalu, ale jistě unikáte. Takže počítám, že takový úspěch se před pauzou počítá dvojnásob, že ano?

Ano, jsme opravdu rádi. Přece jen je lepší strávit pauzu s pocitem výhry než naopak. Zároveň je ale nutno upozornit na to, že je to vrtkavý sport. Teď jsme sice alespoň na chvíli baráži unikli, ale může se stát, že úplně stejně, jako můžeme spadnout, můžeme třeba i vyhrát ligu. Jsme mladý tým s velkým potenciálem, ale talent nestačí. Musíme makat a případné úspěchy přijdou postupně časem.

Čeká Vás teď zasloužené volno nebo se do tréninkového rytmu zase opět brzo vrátíte?

Ono toho volna zase tolik nebude. Máme v plánu tři až čtyři tréninky týdně. Předpokládám, že i kdybychom volno měli, chodili bychom si dávat s partou z juniorky navíc. Rád bych o zimní pauze dřel víc, jelikož bych si rád řekl o případnou nominaci do sestavy reprezentační dvacítky pro mistrovství světa. Musím jet stále naplno a ukázat, že to není jenom o jednom zápase. Je to jen začátek mé dlouhé cesty, která, jak už jsem říkal, je stejná jako ten sport – vrtkavá a může se stát cokoliv.