Bratři Zdvořáčkové dobývají hokejbalový sever. Vyznáváme stejnou hru, přiznávají

Jen těžko byste hledali na severu Čech šikovnější bratrskou dvojici, která to umí s hokejkou na ledě, ale i na plastu. Bratři Martin a Petr Zdvořáčkové už několik let úspěšně kombinují hokej a hokejbal.

Na ledě jsme se spolu bohužel při mistrovském zápase nepotkali

Se svým bratrem nastupujete za Coma Team Ústí nad Labem a letos čerstvě i za ústeckou Duklu. Poštěstilo se vám zahrát si spolu i na ledě?

Martin: Bratr je přesně o tři roky mladší, takže jsme se v mládežnických kategoriích vždycky míjeli. Spolu na ledě jsme se tak sešli většinou jen na Silvestrovských kláních Coma Teamu. Letos se nám ale poštěstilo zahrát si spolu na Akademickém mistrovství ČR za Českou zemědělskou univerzitu, kterou studuje bratr a já tam hostoval na výjimku z UJEPu.

Petr: Na ledě jsme žádné mistrovské utkání bohužel nezažili. Přece jen jsme od sebe o 3 roky a mládežnické kategorie jsou většinou maximálně dvouročníkové. Pamatuji si, ale že pár tréninků v Ústí jsme spolu měli, tak to byla vždycky paráda prohánět se na ledě se starším bratrem. Největší vzpomínka je asi taková, když jsme si zahráli v jednom tréninkovém utkání spolu s taťkou v jednom útoku.

Mladší z bratrské dvojice Zdvořáčků Petr (21 let) se hokejbalem a hokejem hlavně baví. Nejdůležitější je pro něho studium na vysoké škole.

Martin reprezentoval v Rusku, Petr v Číně

Jak byste zhodnotili letošní hokejovou sezonu a jaké jsou plány do následujícího ročníku?

Martin: Ve Slovanu jsme se letošní sezonou spíš protrápili. Pro mě a pro kluky, kteří působí v týmu nějaký čas a nebaví je prohrávat, byla tato sezona v určité části dost psychicky náročná. Ale jak se říká je to sport a já doufám, že příští sezona bude lepší a celý tým si jí bude užívat. Po osobní stránce jsem ale se sezonou celkem spokojený, za Slovan jsem nastupoval pravidelně a zahrál jsem si hodně, přidal jsem i několik zápasů za Děčín a po sezoně jsem se zúčastnil Zimní světové Univerziády v Rusku, takže pro mě nakonec možná nejzajímavější sezona.

Petr: Jelikož studuji vysokou školu v Praze, tak hraju již druhým rokem za univerzitní tým Prague Engineers. Naše sezona byla letos velmi úspěšná, skončili jsme v semifinále Evropské univerzitní hokejové ligy, což byl až nad očekávání dobrý výsledek. Příští rok se s největší pravděpodobností rozjede nová česká univerzitní soutěž pod Českým svazem ledního hokeje, kterou budeme hrát. Takže sezona je plná očekávání, ale samozřejmě chceme dosáhnout nejvyšších příček. Jelikož je u mě na prvním místě studium, tak mým cílem je hrát hokej hlavně pro radost, ale samozřejmě se chci neustále zlepšovat a podávat lepší výkony

Na hřišti o sobě víme moc dobře

S Duklou jste skončili v semifinále s týmem Beranů a obsadili jste nepopulární 4. místo. Jste s tímto umístěním spokojeni?

Martin: Byla to pro mě první sezona, kdy jsem si zahrál jinde než v Coma Teamu a musím klukům z Dukly poděkovat, protože je to super parta a zápasy jsem si opravdu užil. Některé kluky znám dlouho a konečně jsem si s nimi mohl po dlouhé době zase zahrát a zároveň jsem poznal nové kamarády. Se 4. místem osobně moc spokojený nejsem, protože si myslím, že jsme byli v letošním semifinále, jinak suverénním Beranům, herně rovnocenným soupeřem a nedali jsme jim nic zadarmo. Ale samozřejmě víme, že do pořadí nakonec promlouvá i základní část, kterou zvládli ostatní týmy ze semifinálové čtyřky lépe. Dneska víme, na čem musíme do příští sezony zapracovat, a myslím, že můžeme letošní výsledek překonat.

Petr: Abych řekl pravdu tak s tímto místem spokojeni rozhodně být nemůžeme. Jsem spokojen s naší hrou, kterou jsme předváděli v play off, protože si myslím, že dosahovala minimálně úrovně finále ligy. V semifinále jsme doplatili hlavně na naši menší docházku, kdy proti nám stál soupeř, který měl tři vyrovnané pětky, na což jsme bohužel na konci každého zápasu doplatili. Měli jsme určitě na víc, ale na druhou stranu vidím v našem týmu obrovský potenciál do dalších let. S odstupem času musím říci, že umístění je bohužel zasloužené. Určitě ne kvalitou předvedené hry, díky které jsme měli být výše, ale sezona se hraje po celý rok a letos jsme zjistili, že i 4. místo po základní části nám k ničemu nemusí stačit.

Martin Zdvořáček hrál v nedávno skončené sezoně za dva severočeské týmy. S druholigovou Elbou na medaili nedosáhl.

Většinou nastupujete s bratrem i ve stejném útoku. Klape vaše spolupráce i díky stejné krvi?

Martin: Nevím, jestli je to kvůli stejné krvi, ale tím že jsme spolu vyrůstali a trávili spoustu společného času sportováním, tak máme obdobné návyky. Ve hře přemýšlíme podobně, a proto je radost, když si spolu můžeme zahrát. Jsme oba praváci a občas se nám stane, že přemýšlíme tak stejně, že se potkáme na hřišti na stejném místě vedle sebe a chceme oba nahrávku, to musíme ještě vychytat (smích).

Petr: Je to možné, určitě o sobě na hřišti hodně víme, oba vyznáváme stejné pojetí hokejbalu a musím říci, že se mi s ním hraje opravdu parádně. K tomu musím ještě dodat naši spolupráci s Romanem Navarrou, který s námi hraje skoro už od začátku a sedí k nám do lajny skoro jako třetí bratr.

Společně jsme pro tým nejplatnější

Kdybyste si měli vybrat jednu herní vlastnost, kterou byste mohli bratrovi vzít? Jaká by to byla?

Martin: Produktivita. Co se týče zakončení, je daleko šikovnější, ale nechci ho moc chválit, aby mu to nestouplo do hlavy (smích).

Petr: Těch by bylo (smích). Kdybych měl vyjmenovat tak určitě jeho střelu, komplexní připravenost a hlavně sílu. V připravenosti a síle v osobních soubojích, patří jednoznačně na špičku hokejbalu v celé republice.

Nyní záludná otázka na závěr. Kdo je lepší hokejista a kdo hokejbalista?

Martin: Já chtěl být vždy samozřejmě ve všem lepší, je to přeci mladší bratr. Ale dneska už se to všechno vyrovnává. Hokej hrajeme každý jinde, a co se týče hokejbalu, tak spolu moc nesoupeříme, jsme tým.

Petr: Tak hokejista určitě bratr, v hokeji to dotáhnul až na stabilního člena prvoligového Ústí, což si za dřinu, kterou tomu obětoval, určitě zaslouží. V hokejbale, to je těžká otázka, to asi ať posoudí někdo jiný. Myslím, že každý máme lepší jiné vlastnosti a jsme i trošku jiný typ hráče, těžko říct, kdo je pro mužstvo platnější. Každopádně daleko více než o srovnávání bych dokázal mluvit o naší herní spolupráci, která je výborná.