Na lavičce strávil půl století! Už dál nemohu, v Opavě končím, říká se slzami v očích Christ

47 let! Ohromná porce času, kterou trenér Jiří Christ věnoval trenérskému řemeslu v hokeji a potom především v hokejbale.

Zmiňované číslo se sice zcela jistě díky reprezentaci rozroste, velezkušený trenér se však už před středečním koncem sezony prvoligové Opavy, kterou dlouhodobě nejen kormidloval z lavičky, rozhodl: Na klubové úrovni končím, už nemohu! A tak nezbývá nic jiného než před tímto člověkem, který má zkušeností na rozdávání, smeknout! Prvoligovou lavičku totiž opouští pan trenér s velkým T, který zapsal nejeden velký úspěch! Jak se ale říká, nikdy neříkej nikdy, proto by i naše redakce tuto otázku ráda nechala otevřenou.

Hokejbal je krásný sport, nemohu se zlobit

Trenére, po velkém domácím nadechnutí jste sahali dokonce i po postupu, jenomže všechno se vám nakonec ve druhé třetině zhroutilo…

Jeli jsme do Dobřan autobusem, takže cesta byla příjemná. Poté jsme i dobře začali, protože první třetina patřila jednoznačně nám. Pak jsme ale nedali branku z přesilovky pět na tři a následně se to zvrtlo. Ale nedá se pořád vyhrávat. Myslím si, že lidi, kteří přišli, to v hale bavilo, navíc vyhráli domácí, takže musí být spokojeni. Dobřanům gratuluji k postupu, myslím, že to byla pěkná série, bohužel s nepovedeným koncem pro nás, což mě moc mrzí.

Bavili jsme se před zápasem o psychické výhodě, kterou jste i dokázali v první třetině perfektně předvést, když jste vedli 2:0. Pak se to ale otočilo proti vám…

Ano, to je pravda, první třetina byla z naší strany skvělá, měli jsme tam i další šance a asi jsme nějakou tu psychickou výhodu dokázali zužitkovat. Bohužel ne až do konce zápasu.  

Přesně tak, jenomže potom jste nedali přesilovou hru pět na tři a Dobřany to nakoplo k dokonání velkého obratu, že?

Ano, souhlasím. Tím jsme domácím hodně pomohli, že se mohli dostat následně bohužel zpět do zápasu a vyrovnat. Ale myslím si, že to asi nezlomila jenom ta naše neproměněná přesilová hra. Měli jsme totiž několik dalších šancí, které jsme nedali, a to také rozhodovalo. Domácím tam potom spadlo pomalu i to, co nemělo a pro nás tak byl konec… Hokejbal je ovšem krásný sport, proto se ani po vypadnutí nemohu nějak zlobit, že jsme to nedotáhli do vítězného konce.

Už to dál nejde, reprezentaci ale dám stále maximum!

Ve třetí třetině jste ještě mohli dotáhnout jednobrankové manko, ovšem všechny šance vám asi vzal ten brzký gól Dobřan na 4:2, že?

To ano, čím více chcete, tím méně se vám daří. (kysele se usměje) Čas se krátil a pro nás to bylo už jenom hodně těžké. Myslím si, že ten výsledek 2:6 ale určitě neodpovídá naší předvedené hře.

To určitě ne, proto i ta daleká zpáteční cesta uprostřed týdne se tak nenesla snad v nějaké extra špatné náladě, ne?

To ne, bylo to v pohodě. Kluci to berou sportovně. A pro mě to byl poslední zápas v klubové trenérské kariéře.

Opravdu?!

Ano, je to tak. Už budu trénovat jenom mládežnickou reprezentaci, kluci o tom v Opavě věděli.

Takže to pro vás chtěli dotáhnout do vítězného konce, aby vás na lavičce viděli co nejdéle, že?

To nevím, možná ano. (usmívá se) Já už ale nemohu dál, nemohu psychicky, jsem z toho na dně. Popravdě mě to takhle na té klubové úrovni už nebaví jako dřív. Reprezentace mě naopak ještě hodně baví, tam tomu dám stále maximum! Ale kluci věděli, že ten zápas v Opavě mohl být poslední, potom ten druhý a nakonec to byl až ten rozhodující v Dobřanech.

Takže to určitě pro vás chtěli prodloužit, protože je hodně vidět, jak si vás od nejmladšího hráče po toho nejstaršího váží!

Je to možné, jsou hodní. Já budu v klubu fungovat dále a pomáhat, jak jenom dovedu……. Ale trénovat už ne. (říká se slzami v očích)

Jak vás tak znám, tak vás to ale stejně dovede brzy nazpět. Takže v jarní části příští sezony opět u hodnocení nějakého opavského zápasu?

(rozesměje se) To asi už ne, vždyť já trénuji 47 let! Ukažte mi jednoho trenéra v hokejbale, ale i v hokeji, nikdo takový snad není. Zápasy se budu snažit pořád bedlivě sledovat, ale už jen z pozice diváka.