Dostávám hodně prostoru, těší nejlepšího beka podzimní části 1. Ligy Martina Hunala

Redaktoři hokejbal.cz dali opět hlavy dohromady a pustili se do vyhodnocování nejlepších obránců nedávno skončené podzimní části druhé nejvyšší soutěže. Z tohoto ocenění se nakonec může radovat útočně laděný obránce jindřichohradeckého Olympu.

Ten sice skončil po podzimu na chvostu prvoligové tabulky, ale nebýt Hunala a jeho mocných bodových příspěvků, nemohli by Jihočeši být stále ve hře o postup do jarních vyřazovacích bojů! Co na hodnocení podzimu říká právě Martin Hunal? „Musíme v zápasech vystupovat jako tým, ne jako banda jedinců,“ uvědomuje si šestadvacetiletý bek.

Většina mých bodů pochází z přesilových her

Redaktoři hokejbal.cz vás vyhlásili nejlepším obráncem podzimní části 1. Ligy! Těší vás toto ocenění hodně a překvapilo vás?

Rozhodně mě překvapilo, neboť se s Olympem krčíme na poslední příčce prvoligové tabulky s největším počtem obdržených branek. To není zrovna lichotivá bilance, zvláště pak pro obránce. O to víc mě samotné ocenění těší. Vždycky, když je člověk za něco oceněn, tak je to příjemné.

V podzimní části jste se stal druhým nejproduktivnějším bekem se ziskem 10 kanadských bodů z 10 odehraných duelů za 7 gólů a 3 asistence! To jsou na beka obdivuhodné statistiky, navíc když jste osmým nejlepším střelcem druhé nejvyšší soutěže. Čím si to máme vysvětlit, že se vám tak daří?

Vysvětlení je jednoduché. Dostávám na hřišti spoustu prostoru. A zvláště při přesilovkách jsem tam téměř vždy a těžím ze své solidní střelby, řekl bych. Většina mých kanadských bodů pochází právě z těchto přesilových her.

Z osobního hlediska se jednalo o povedený podzim, ale Jindřichův Hradec moc dobré výkony nepředváděl a skončil na posledním 10. místě se ziskem 8 bodů z 10 zápasů… Mrzí vás tento stav hodně, navíc když jste před lety hráli i extraligu?

Samozřejmě, že mrzí. Ale není se čemu divit. V posledních letech jsme trochu zaspali postupnou generační obměnu v týmu a teď na to právem lehce doplácíme. Máme spoustu nových mladých kluků, kteří se zkrátka potřebují trochu otrkat, než to bude úplně ono, to je přirozené. Tato soutěž má přeci jen stále solidní kvalitu. Nutno ale říct, že je na nich vidět, že s každým zápasem získávají větší a větší jistotu, přehled, kvalitu. A to je pozitivní!

Do play off rozhodně chceme! Jinak to bude neúspěch

S nejvyšší soutěží máte osobní zkušenosti, nastupoval jste v ní ještě v juniorském věku. Je velký rozdíl mezi extraligou a 1. Ligou, nebo jsou tyto dvě soutěže srovnatelné?

Rozdíl tam samozřejmě je, a řekl bych, že obrovský. Především v pohybu, rychlosti. Je to o level, možná i o dva jinde. Co si vzpomínám, tak jsme v konfrontaci s top týmy extraligy bývali často jako na kolotoči (úsměv).

Na podzim jste tak málo gólů nenastříleli, ale dostali jste absolutně nejvíce branek (48)! Čím to? Na co všechno se pro odraz k vyšším příčkám a lepším výsledkům musíte přes zimní pauzu a v přípravě zaměřit?

My se musíme zaměřit hlavně na to, abychom v zápasech vystupovali jako tým. Ne jako banda jedinců, kteří po sobě jen pořvávají a hází vinu jeden na druhého místo toho, abychom se vzájemně podpořili, pomohli, zastoupili. To týmové pojetí, ten týmový duch…to tam prostě není!

S jakými cíli tedy budete vstupovat do jarní části? Na osmé poslední postupové místo do play off ztrácíte pouhý bod, takže sen o vyřazovacích bojích stále žije, je to tak?

Rozhodně se do play off podívat chceme. Kvalitu na to máme. Neúčast v něm bychom považovali jako neúspěch. V současné chvíli je ale pro nás mnohem důležitější začlenit již zmíněné „mladé pušky“ co nejvíce do týmu, dávat jim pravidelně prostor ke zlepšování, abychom i v budoucnu mohli být v této soutěži konkurenceschopní.

Všem přeji zdraví, je to alfa a omega všeho!

Na jaké utkání v podzimní části nejraději vzpomínáte a zaryl se vám do paměti i nějaký strašlivý duel, na který chcete nadobro zapomenout?

Oba aspekty u mě osobně splňuje předposlední podzimní zápas v Opavě. Po dlouhé cestě jsme totálně zaspali úvod utkání a po deseti minutách jsme prohrávali o tři branky. To bylo strašlivé. Utkání jsme ovšem nezabalili a neodchodili, jak u nás občas bývá zvykem. Paradoxně jsme se semkli, začali hrát jako tým, bojovali jeden za druhého a odměnou nám byl stav 4:4 asi minutu před koncem zápasu.

Co se ale stalo, že jste nakonec po takovém „zmrtvýchvstání“ prohráli?

Bohužel po hrubé chybě v obraně jsme inkasovali pátou branku, na kterou už jsme nestačili odpovědět. Navrch jsme dostali šestý gól do prázdné branky. Zklamání bylo obrovské. Přesto na tento zápas vzpomínám nejraději. I když jsme na body nedosáhli, podali jsme opravdový týmový výkon se vším všudy. A takto bychom se měli prezentovat vždy.

Blíží se vánoční svátky a konec roku. Co byste popřál široké hokejbalové veřejnosti do nového roku 2019?

Popřát bych chtěl především zdraví – to je alfa a omega všeho! K tomu i trochu toho štěstí a také pár klidných chvil, které jsou v dnešní hektické a uspěchané době k nezaplacení.