Dvě střídání, tři góly? Osmnáctiletý Malecha sestřelil v premiéře Jindřichův Hradec

Juniorský vicemistr světa hráčů do 18 let z nedávného červencového mistrovství světa v Kanadě Matyáš Malecha se minulý víkend představil vůbec poprvé v 1. Lize, v níž za seniorský celek Prachatic neskutečným způsobem zazářil.

Vítězství 6:2 nad Jindřichovým Hradcem režíroval čtyřmi góly a naplno tak ukázal svůj um, jenž ho může v osmnácti vynést mezi top plejery druhé nejvyšší soutěže v České republice. „Za nejkrásnější gól považuji ten třetí. Střela z vrcholu kruhů se otřela o horní tyčku a takové góly jsou vždy nejhezčí,“ rozpovídal se pro hokejbal.cz odchovanec českobudějovického Pedagogu.

Hned ve svém prvním zápase ve druhé nejvyšší seniorské soutěži v dresu Prachatic jste vstřelil 4 góly! To je uragán jako hrom. Čím to, že se vám v utkání proti Jindřichovu Hradci tak dařilo?

Myslím si, že nejvíce tomu napomohlo složení útoku. Trenér mě dal do druhé lajny společně s Matějem Táchou a Vlastou Mikolášem a přišlo mi, že jsme si dobře sedli. Kluci mi to neustálé házeli, až to tam konečně spadlo. Nebýt kluků, tak jsem bez bodu (usmívá se).

I když jste vyhráli 6:2, odpovídá výsledek průběhu utkání? Po druhé třetině jste vedli pouze o jeden gól 3:2, takže to musel být náročný zápas, je to tak?

Podle mě, to byl v celku vyrovnaný zápas do té doby, než začala třetí třetina. Velkou roli v zápase sehrála také únava hostů. Nás bylo přeci jen více a snažili jsme se hrát trpělivě až do konce zápasu. A to se nám také vyplatilo.

Svoji premiérovou branku jste vstřelil hned ve 12. minutě utkání, když jste Prachatice posílal do vedení, jak byste čtenářům webu hokejbal.cz popsal premiérovou trefu?

Ta branka padla z předbrankového prostoru. Matěj Tácha byl s balonkem v rohu, obehrál protihráče a nahrál mi před odkrytou bránu, kde jsem měl snadnou práci a balonek uklidil.

Z první gólu jsem měl radost, než si mě našel pokladník

Další tři góly jste přidal ve třetí třetině v rozmezí 37. – 43. minuty. To jste musel být na hřišti snad pořád ne? (úsměv)

V průběhu utkání nás docela trápila disciplína, takže se hrálo buď v oslabení nebo 4 na 4. Ke konci zápasu trenér rychleji točil lajny na hřišti a mně se podařilo ve dvou střídáních vstřelit 3 góly. Měl jsem velké štěstí.

Jaký gól z těch čtyř proti Jindřichovu Hradci pro vás byl nejkrásnějším a nejemotivnějším? Byla to právě vítězná trefa v čase 36:29?

Tak jednoznačně nejkrásnějším gólem byl ten třetí. Střela z vrcholu kruhů se otřela o horní tyčku a takové góly jsou vždy nejhezčí. Tím nejemotivnějším byl spíše ten první, protože jsem měl radost z toho, že jsem se hned v prvním zápase trefil. Ovšem ta radost opadla, když mi spoluhráči řekli, že to pro mě bude do týmové kasy hodně drahé. To nikdo nevěděl, co teprve přijde (směje se).

Od malička patříte k největším talentům českobudějovického Pedagogu. Jak se ale upekla spolupráce s mužským A týmem Prachatic?

Ta spolupráce začala už ke konci minulé sezóny. Nastupoval jsem za starší dorost Písku. Trenérem byl a stále je Vít Čapek, který shodou okolností trénuje i áčko Prachatic, a tak se mne ke konci loňské sezóny zeptal, jestli bych bral si zahrát vyšší soutěž. Bez váhání jsem na to kývnul.

Mezinárodní hokejbal je poslední dobou více podobný atletice

Když se vrátíme zpátky cca tři měsíce, zápolil jste v dresu reprezentační osmnáctky na mistrovství světa v Kanadě, kde jste pomohl národnímu týmu vybojovat titul vicemistrů světa! Jak na tento šampionát zpětně vzpomínáte a berete stříbrné medaile jako úspěch?

Tak určitě, je to moc krásná vzpomínka, sešli jsme se s klukama skvělá parta, a hlavně náš realizační tým byl skvělý. Samozřejmě to úspěch je, přeci jenom jsme druhý na světě. Po finálovém zápase jsme byli všichni hodně zklamaní, ale s postupem času to všechno doznívalo a my jsme si uvědomili, co jsme vlastně dokázali. Ale chybělo málo.

Pomáhají vám vrcholné mezinárodní akce k sebezdokonalování takovým způsobem, že v 18 letech záříte ve druhé nejvyšší seniorské soutěži v České republice?

Zápasy na mezinárodní úrovni jsou pro mě velmi cenné a dávají mi hodně zkušeností. Přeci jen je to úplně jiný hokejbal než například ve druhé lize. Nedokážu to pořádně srovnat, protože mám za sebou teprve první zápas ve vyšší soutěži, než jsem doposud hrál, ale jediné, co mohu říct je, že mezinárodní hokejbal je poslední dobou více podobný atletice.

Co vás vlastně žene neustále kupředu v náročné hokejbalové dřině? Věnujete mu všechen svůj volný čas?

Vzhledem k tomu, že hokejbal hraju už nějakých 13 let, tak je to přeci jen koníček, co mě pořád naplňuje a baví, protože pokaždé se najde něco, co se dá zlepšovat, a to mám na tom rád. Také mě žene dopředu reprezentace, já to beru jako odměnu, takže se snažím dělat vše pro to, abych se ukázal i na dalším MS. Mám jen jeden den v týdnu, kdy mám volno, jinak se snažím každý den trénovat. Musím si také nechat nějaký čas na školu (směje se).