Hala v Dobřanech? Motivace posunout tamní hokejbal o úroveň výše, popisuje brankář Marek

Hokejbal v prvoligových Dobřanech zejména v posledních sezonách vzkvétá. Vyrostla zde nová hokejbalová hala, tým se drží na předních příčkách druhé nejvyšší soutěže a pochopitelně by měl pokukovat po vyšší úrovni. K danému tématu se vyjádřil i nejlepší brankář 1. Ligy v podzimní části Jan Marek.

K lepším výkonům přispěly i brankářské tréninky

Dobřany drží po podzimní části sezony pátou příčku. Panuje s tímto výsledkem spokojenost?

S pátým místem v tabulce můžeme být spokojeni, i když máme odehrané 1-2 zápasy navíc a tabulka je vyrovnaná. Nějaké body byly smolně ztracené, z druhé strany štěstí stálo na naší straně taky několikrát.

Jaký zápas na podzim považujete za nejvíce a naopak nejméně vydařený?

Na podzim jsme odehráli spousty vyrovnaných zápasů se silnými soupeři. Bodově se nám vydařily zápasy v Jihlavě, kde kdyby se hrálo o pět minut déle, tak odjedeme s "bůrem" (směje se), v Karviné, kde jsme srovnali čtyřicet sekund před koncem a vyhráli nájezdy. Naopak v Poličce jsme odehráli špatný zápas, Polička byla týmem, který diktoval, co se bude na hřišti odehrávat. Nejhorší zápas podzimní části ale beru ten v Jindřichově Hradci, který nezvládli rozhodčí. Dlouho jsem ho rozdýchával.

V procentuální úspěšnosti brankářů jste byl na podzim nejlepší, je to zatím vaše nejvydařenější sezona?

Letos je v bráně opravdu hodně práce. Mužstva soupeřů jsou na velice dobré úrovni, v letní přípravě jsme však hodně trénovali. Každý týden jsme s brankáři měli hodinové gólmanské tréninky, které určitě přispěly k lepším výkonům. Bohužel pak přišlo zranění na sérii domácích zápasů, kdy jsem musel sedm zápasů vynechat, což mě mrzí. Až po sezoně a jejím výsledku mohu říkat, zda byla nejvydařenější, či ne.

Za svoji největší zbraň považuji práci s holí

S čím vlastně půjdou Dobřany a Jan Marek do jarní části sezony?

Chceme se dostat do play-off z co nejvyššího místa a probojovat se co nejdál.

Na brankáře je trochu netypická vaše výška přes dva metry, takže vás opravdu nepřehlédneme. Jak byste charakterizoval váš styl?

Kdo by byl řekl, když jsem začínal, že takhle vyrostu (směje se). Styl bych tomu moc neříkal, od mala jsem se učil svůj styl sám. Při přechodu do mužů v 15 letech mi velmi pomohly tréninky s A týmem. Tam jsem zapracoval hodně na práci s holí, což mi přijde v mém stylu za největší zbraň.

V Dobřanech vyrostla hokejbalová hala. Znamená to, že klub je ve velkém rozkvětu a můžeme se brzy dočkat výraznějších ambic než je „pouze“ 1. Liga?

Od mala jsme hráli venku na asfaltu, pak přišel plast. Odlehčení pro klouby, zrychlení hry. Když jsem začal hrát na plastu, bylo to pro mě úplně něco super a teď hala? Asi už nic víc nemůžete chtít. Měla by to být ta největší motivace pro děti, dorostence i nás starší dostat hokejbal v Dobřanech o úroveň výše, a to do extraligy. K tomu to chce pravidelný, kvalitně odmakaný trénink. Bohužel v tom ještě pokulháváme.