Fair play gesto! Aleš Voves odvolal vyloučení soupeře. Chceme vyhrávat férově, má jasno

V různých sportovních odvětvích napříč celým světem lze zaznamenat zprávy o špatných rozhodnutích rozhodčích či simulacích jednotlivých hráčů. Tentokrát ale naprosto z opačného soudku.

V zápase mezi Přeloučí a plzeňskými Liticemi prokázal duchapřítomnost a čestnost hostující Aleš Voves, který odvolal vyloučení soupeře a zrušil tím přesilovou hru pro svůj tým. Jak se dané rozhodnutí zrodilo čtěte v následujícím rozhovoru.

Hráli bychom přesilovku neprávem. A to do sportu nepatří

Jak se celá akce udála?

Celkem standardní zápasová situace. Míček nahozený v našem útočném pásmu k mantinelu za bránu, přičemž jsem se za ním vydal, abych ho vybojoval, nicméně ve stejné úrovni se mnou běžel i soupeř a od začátku akce jsme oba věděli, že dojde ke střetu tělem. V běhu jsme se na sebe podívali a šli do toho, já jsem jen vůbec nevychytal načasování a ránu schytal nepřipravený a nezpevněný a skončil jsem na zemi. Rozhodčí okamžitě vylučoval, s čímž domácí samozřejmě nesouhlasili. Já jsem jim musel dát za pravdu a řekl jsem, že to bylo čisté. V tom za mnou jeden z nich přišel a řekl něco v tom smyslu, že bych to měl říct rozhodčímu. Tak jsem neváhal, protože jsem cítil, že jim rozhodčí křivdí. 

Nelitujete zpětně svého činu vzhledem k následnému nelichotivému výsledku z vašeho pohledu?

Určitě ne, na náš výsledek to vliv nemělo. My se potácíme v hlubších problémech a jedna přesilovka by to nejspíš nespasila, a i kdyby ano, tak neprávem, a to do sportu nepatří.

Jaká byla reakce spoluhráčů, případně i protihráčů a rozhodčích?

Nijak zvlášť se to neřešilo, určitě to nebyl zlomový okamžik utkání. Kouč se mě zeptal, proč jsem to udělal, když nás celý zápas řezali a vyloučení nepřišlo a já mu jen odpověděl, že to byl čistý souboj, který s těmi ostatními nijak nesouvisel. Nikdo ze spoluhráčů mě za to určitě nenadával, někdo pochválil, všichni chceme hrát a vyhrávat férově. Diváci zatleskali, soupeři poděkovali a jelo se dál.

Měly by se daleko víc trestat drobné háčky a sekery

Přece jenom rozhodčí je jenom člověk, špatná rozhodnutí se dějí ve všech sportech. Rozmýšlel jste se dlouho, zda za ním jít nebo ne?

Nijak zvlášť jsem nekalkuloval, prostě jsem věděl, že to faul nebyl, tak jsem to klukům řekl a následně šel i za rozhodčím. Myslím, že by se měly daleko víc trestat drobné háčky a sekery, kterých jsou utkání plná, než férové souboje rameno na rameno. Upřímně nechápu, proč to rozhodčí pískl, ale možná to jen špatně viděl, stát se to může a je dobře, že se vyloučení přehodnotilo.

Zeptal bych se ještě celkově k zápasu, co rozhodlo ve váš neprospěch na hřišti v Přelouči?

Asi jako ve všech našich zápasech, rozhodla naše hlava. Psychicky na tom nejsme jako tým nejlépe a výsledkem je, že hrajeme pod naše možnosti a individuálně silní hráči, jako můj synovec Kuba Voves nebo kapitán Šimi se v zápase vlastně ani pořádně nedostanou do šance a zapadnou do průměru. V první polovině zápasu jsme byli ve všech soubojích o krok později, nepomohli jsme si, málo aktivity směrem dopředu a tak, jak je u nás zvykem začali makat až za stavu 3:0, ale to už je dost těžké něco zvrátit.

Litice jsou v tabulce poslední a zatím bez jediného bodu. Vy můžete porovnávat s předchozími sezonami, co podle vás nefunguje?

I vloni jsme měli výkony velmi slabé a začali něco předvádět až, když už nám pěkně nateklo do bot. Tahle sezona se zatím může jevit trochu jako deja vu. Mrzí mě, že jsme nenavázali na lepší výkony z konce sezony, kdy celý tým hodně makal a výkony se zlepšily. Bodově zatím naprázdno, ale něco pozitivního určitě najdu a to například utkání proti hodně silnému Kladnu, v němž jsme všichni plnili úkoly, tak jak jsme si řekli a soupeře dokázali celkem obstojně potrápit. Řekl bych, že na nás je určitá deka, kterou dokážeme odhodit jen když se od nás nic moc nečeká, jako proti Kladnu nebo za skoro rozhodnutého stavu. Ale určitě umíme hrát dobrý hokejbal, tyhle záležitosti rychle srovnáme a začneme body pomalu sbírat, nemůžeme si dovolit to, co v minulé sezoně. O volném dni se jede do Brna a pevně věřím, že konečně ukážeme naplno, co v nás je. My na to máme, nejsme outsideři, byť se to tak podle tabulky může jevit.