Má hráčská kariéra tímhle zraněním asi skončila, konstatuje Šlehofer

V prvním jarním kole první ligy došlo v zápase Hostivaře a Dobřan k vážnému zranění dobřanského útočníka a velkého tahouna Václava Šlehofera staršího, který v závěru utkání na kluzkém hřišti upadl a zlomil si nohu. Nyní ho čeká operace a pak rehabilitacce, u které není jasné, jak dlouho bude trvat.

Co přesně se v zápase proti Hostivaři přihodilo?

Snažil jsem se doběhnout míček u mantinelu a vratit ho před branku, neboť jsme hráli power-play a snažili se o vyrovnání. Při dobíhání mi podklouzla noha a následoval nekontrolovatelný pád. V té chvíli jsme nepřemýšlel, že můžu uklouznout nebo spadnout, chtěl jsem prostě získat míček. Při tom souboji, myslím, upadl i soupeř, který by jinak mířil sám na prízdnou branku, ale ten měl při pádu štěstí. Těch pádů tam bylo během utkání hodně.

Věděl jste hned, že je zle?

Ucítil jsem pálení a tlak, pak jsem se podíval na nohu. Ten pohled na svojí pravou nohu bych nikomu nepřál. Nikdy jsem nedramatizoval výrony, modřiny, otoky, ale tady jsem věděl, že je konec. Asi jsem křičel, ale to bylo jen v šoku. Postupně mi všechno docházelo a přišlo mi to strašně líto, ale stalo se.

Jak dlouhá bude léčba?

V úterý 10. března jdu na operaci. Podle doktorů prý asi za dva měsíce mě čeká odstranění šroubů a tak dále, ale nevím úplně přesně. Pochopitelně pak přijde rehabilitace. Slyšel jsem více variant, jak dlouho ta léčba bude trvat, ale chci věřit té nejkratší.

Může tohle zranění znamenat třeba konec aktivní kariéry?

V mém věku asi ano, i když chci věřit, že třeba nějaký sranda mač si ještě zahraju. U trénování bych chtěl zůstat, beztak jsou teď v Dobřanech lepší hráči a další je třeba vychovávat. Pokud mi to zdraví dovolí, tak bych se chtěl udržovat jak to jen půjde, protože sport mám v sobě od narození. Je to můj život.

Když se vrátíme ještě k inkriminovanému momentu, zmínil jste, že pádů bylo hodně. Jaké bylo hřiště?

Podívej, já se na nikoho nezlobím, nikomu nic nevyčítám. Klouzalo to, to ano, ale bylo to stejné pro všechny. Odnesl jsem to já, a to je lepší, než kdyby si osud vybral třeba nějakého mladého kluka. Jsem původem fotbalista a vím, že zranění prostě ke sportu patří. Sám jsem jich viděl a osobně zažil nespočet a kolikrát to také bylo hodně vážné. Milovaný fotbálek si už asi nekopnu, ale svět se nezboří.

Jaký máte po tomhle zranění názor na plastové povrch venku?

Samozřejmě, že jsem pro a ideální by bylo, aby plasty neklouzaly. Ten hostivařský nebo třeba litický, ty patří do haly. Ale ty kluby už je mají a je mi jasné, že tihle kluci to špatně nemysleli. Chtěli ten sport někam posunout a sháněli peníze na plastový povrch, který se úplně nehodí. Opravdu jim to nezazlívám. Každý chceme pro svůj klub jen to nejlepší, ale asi bych se pak zamýšlel, jestli v rizikovém počasí za každou cenu hrát. Vím, že ať teď řeknu cokoliv, tak pak budou argumenty na obě strany. Na každý pád, když je přiznivé počasí, tak plast určitě preferuji.

V Dobřanech plastový povrch máte také, v čem je jiný než ten třeba právě v Hostivaři?

Nechci nikomu dělat reklamu a třeba klukům z Hostivaře ten jejich hanit. Myslím, že už jsem toho řekl dost. Popravdě, ten u nás byl perfektní na začátku. A časem se opotřebí úplné každý, i třeba ten, který je v Plzni položen v hale. Nic není nesmrtelné. Každopádné, když jsme u té haly, ty by hokejbal posunuly, ale to jsem asi žádnou novinku neřekl.