Bratři mezi tyčemi. Podporujeme se, říká jindřichohradecký Jan Janák

Brankářská dvojice v prvoligovém Jindřichově Hradci je ryze bratrská. Jan a Filip Janákovi předvádí mezi tyčemi vynikající výkony, díky kterým drží pro Olymp pátou příčku.

Starší z obou bratrů je navíc v současné době nejlepším brankářem skupiny Západ a i přes zranění, které ho v úvodu sezóny potkalo, se dokázal znovu propracovat do brankoviště.

Mohl bych Vás na úvod poprosit o zhodnocení podzimu z týmového pohledu. Jak jste spokojeni s pátým místem?

S pátým místem můžeme být celkem spokojeni. V této sezóně jsme totiž do A týmu zapracovali hned čtyři nové dorostence a v podzimní části nás navíc potkalo asi nejvíce zranění za celou dobu fungování klubu. I přes tato úskalí jsme však odehráli kvalitní utkání a dosáhli v nich velmi dobrých výsledků. Určitě máme v jarní části na čem zapracovat, ale při pohledu na tabulku je 3. – 8. místo bodově téměř bez rozdílu. Jarní část je tedy hodně otevřená a můžeme být nakonec kdekoliv. Já však našemu týmu věřím, a proto si myslím, že budeme po základní části na 3. místě.

Během podzimu Vás potkalo zranění. Můžete upřesnit, o co přesně šlo, na jak dlouho vás to vyřadilo ze hry a vrátil jste se zpět do zápasového rytmu ve stejné formě?

V rámci letní přípravy jsme se v srpnu loňského roku zúčastnili prestižního turnaje ,,O pohár města Nového Strašecí“. Jelikož jsme na tento turnaj neodcestovali v úplně hojném počtu, tak jsem nakonec přenechal místo v brance po celý turnaj svému mladšímu bratrovi Filipovi a šel jsem hrát do útoku. V posledním zápase základní části, v sobotu navečer, proti pražskému Kovu jsem chtěl rychle změnit směr do protipohybu, došlo k rotaci v pravém koleni a k jeho následnému ,,prošlápnutí“ celou vahou. Tím pro mě turnaj samozřejmě skončil. V noci jsem trpěl a v neděli jsem s tím musel ještě odřídit do Jindřichova Hradce. Večer mi bylo v nemocnici sděleno, že se s největší pravděpodobností jedná o natažení vazů a tak jsem rakouské hole (chytám s hokejkami FISCHER) vyměnil za ty francouzské. Čili příprava na novou sezónu byla pryč a sezóna, do které jsem měl vstupovat jako jasná jednička týmu, také. Tedy minimálně její začátek. V bráně mě naštěstí plnohodnotně zastoupil můj mladší bratr a já se tak věnoval trénování našeho týmu. Do zápasu jsem v této sezóně nastoupil až 4. 10. doma proti Liticím. Nedochytal jsem však ani první třetinu. Při úplně nevinném zákroku mě v koleni píchlo tak, že jsem sotva dolezl do kabiny. Znovu jsem šel do branky proti Dobřanům, což bylo tuším 26. 10., a od té doby jsem v ní zůstal. Co se formy týče, po návratu už to nebylo takové jako předtím. Koleno mě stále tu a tam zabolí a ještě není stoprocentní. Pevně doufám v to, že bude potřeba pouze pořádně posílit svaly okolo něj, k čemuž by mi měla dobře posloužit právě probíhající zimní příprava. Při zápase však koleno nevnímám – není čas.

Když se podíváte na ostatní výsledky týmů z vaší skupiny, je tam někdo, kdo Vás velmi překvapil nebo naopak zklamal?

V této sezóně mě velice mile překvapil tým berounských Keltů (SK Kelti 2008), kteří jsou od této sezóny nováčkem 1. NHbL a hrají velmi kvalitní hokejbal. Koneckonců, jejich současné třetí místo v tabulce skupiny Západ je toho jasným důkazem. O to více nás těší, že jsme je, jako zatím jediní, dokázali porazit v obou našich vzájemných zápasech. Naproti tomu určitým zklamáním této sezóny je pro mě samozřejmě tým ze Suchdolu nad Lužnicí, kterému se zatím, oproti minulým sezónám, moc nedařilo. Na začátku února s nimi máme domluveno přátelské utkání, tak jsem zvědav, v jaké formě proti nám nastoupí.

Na podzim jste odchytal šest utkání, ve kterých jste posbíral vynikající statistiky.Se svými výkony jste v podzimní části zřejmě spokojen...

Zde se nedá říct nic jiného, než u sportovců velmi oblíbené: „tak určitě!“. Se statistikami spokojen jsem a přiznám se, že je celkem dost sleduji, a to nejen ty brankářské. Na druhou stranu je zde potřeba říct, že než statistiky jednotlivce jsou mnohem důležitější statistiky a výsledky týmu, potažmo klubu. Náš tým funguje zejména v obranné fázi velmi dobře. Vzájemně víme, co od sebe můžeme čekat a díky tomu se už můžeme jen zlepšovat. Pevně věřím, že budu v jarní části pokračovat ve výkonech z podzimu. Jestli budu na konci sezóny dávat další rozhovor je ještě ve hvězdách, respektive na našich hvězdách, jak moc mi budou pomáhat.

V týmu působíte společně se svým bratrem Filipem, panuje mezi vámi bratrská rivalita?

Brácha byl pro začátek této sezóny, po dobu mého zranění, jedničkou týmu a dařilo se mu velmi dobře. Ve svých 16 letech působil velmi jistě a odvedl skvělou práci. Vychytané čisté konto proti Suchdolu to jenom potvrzuje. I z tohoto důvodu jsem po zranění nemusel do branky nějak extra spěchat. Co se týče rivality, tak za sebe mohu říct, že za svých 13 let, co se hokejbalu věnuji, mám teď vedle sebe toho nejlepšího ze všech kluků, které jsem vedle sebe kdy měl. Na všem se dohodneme, vzájemně se podporujeme a radíme si. Filip je skvělý parťák nejen v životě, ale i ve sportu. Měl jsem na něho prostě štěstí po všech stránkách.

Na jaký zápas letošního podzimu vzpomínáte jako na nejvíce a naopak nejméně vydařený?

Nejvíce vydařeným zápasem podzimu pro mě byl asi domácí zápas s Berounem, kde bylo celkem dost střel, napínavý závěr zápasu. Byl to můj první celý odehraný zápas po zranění před domácím publikem. Nejméně podařeným zápasem byl pak jednoznačně domácí zápas s Liticemi, který byl mým úplně prvním v této sezóně po zranění. Jednak jsem ho nedohrál, jak už jsem zmiňoval, a jednak jsme v něm prohráli 1:5. Na Litice jsme v letošní sezóně zkrátka nenašli recept.

Můžete nějakým způsobem shrnout svoji dosavadní kariéru? Co považujete za největší úspěch a můžete nám sdělit cíle do následujících sezón?

Má kariéra začala ve třinácti letech v Jindřichově Hradci (HK BORA BOMBERS). Následně jsem pokračoval v Olympu a pak jsem odešel do českobudějovického klubu SK PEDAGOG. Přes krátkou návštěvu u žraloků z Kardašovy Řečice jsem se vrátil zpět do Olympu, kde působím do současné doby. Mezi mé největší dosavadní úspěchy patří postup do extraligy mužů, čtyřnásobné ocenění nejlepšího brankáře turnaje Hokejbal proti drogám na úrovni středních škol, který jsem po dobu studia na střední škole opanoval a dvojnásobné ocenění nejlepší brankář Městské ligy, což je turnaj, který každoročně pořádáme v Jindřichově Hradci po skončení sezóny pro registrované i neregistrované hráče. A cíle do dalších sezón mám neustále stejné – co nejvíce si hokejbal užít, nezranit se a dělat co možná nejvíce rozhovorů jako nejlepší brankář podzimní části, potažmo celé sezóny.

Jak zatím probíhá příprava na jarní část ligy?

Je úplně jiná než ty předchozí. Od této sezóny máme nového trenéra (Martin Marko), který ještě minulou sezónu hrál, ale z důvodu opakovaných zranění svou hráčskou kariéru přerušil na neurčito a začal nás trénovat. Martin vnesl do zimní přípravy mnoho nových prvků a mně osobně jeho tréninky hodně baví, a to i přesto, že jsou dosti náročné. Mimo oficiální týmovou zimní přípravu se snažím zajít alespoň dvakrát týdně do bazénu. Občas si jdu zaběhat nebo zajdu do sauny. Myslím si, že pokud vydrží koleno, pak budu do jarní části dobře připraven.