Nejvyšší soutěž mi chybí hodně, říká velká opora prvoligového KOVA Tomáš Ruda

V jednom z předešlých článků jsme Vám přinesli pohled na aktuálního lídra první ligy - skupiny Východ SHC Opavu. Dalším pánem na holení je po podzimní části se na prvním místě vyhřívající TJ KOVO Praha ve skupině Západ.

Celek z hlavního města Prahy ovládl na podzim naprostou většinu svých klání a do jarní části bude zaslouženě vstupovat z první pozice. Na výsledcích KOVA se velkou měrou podílí TOMÁŠ RUDA, forvard s bohatými zkušenostmi z nejvyšší soutěže, kde se například objevil i v pirátském dresu Hradce Králové.

Pražské KOVO patřilo v minulosti ke stabilním členům hokejbalové extraligy, avšak v sezóně 2006/7 to vše skončilo nepovedenou baráží, ve které Pražané sice porazili Karvinou, ale den předtím nestačili na Dobřany a z top soutěže sestoupili do druhé nejvyšší ligy v tuzemsku. Do extraligy se pokusili vrátit v ročníku 2008/09, tedy o dva roky později, ale v baráži byla úspěšnější Karviná a Dobřany, obhajující účast v nejvyšší soutěži – Západočeši se tak znovu stali pražskému souboru osudovými. KOVO se však v následující sezóně 2009/10 v extralize objevilo, jelikož zanikl na sportovní scéně skvěle si počínající Habešovna. Pražané ale v onom ročníku skončili na posledním místě a od té doby se do výstavní skříně České republiky dere marně.

Nicméně letos má pražské KOVO velmi dobře našlápnuto. Pokud nepodcení přípravu a jeho největší tahouni neztratí svojí formu, pak ho uvidíme opět v baráži o extraligu. Tomáš Ruda, třetí nejproduktivnější hráč svého týmu a osmý celkově (16 zápasů = 17 bodů za 9 gólů a 8 asistencí) však mluví jasně: „Vítězství v lize a případná baráž je ještě daleko. Historie nás již naučila, že je potřeba se soustředit na každé utkání, každou třetinu a každé střídání, pokud tak budeme činit, můžeme dojít daleko!“ Tak co Vy na to, myslíte si, že se letos do extraligy podívá další družina z Prahy?

Na podzim jste ovládli druhou nejvyšší soutěž v ČR, dali jste ve skupině Západ nejvíce branek a kapitulovali jste jako třetí nejméně. Ve vašem táboře tak musí panovat naprostá spokojenost, že?

Do jisté míry máte pravdu, ale odehráli jsme také 3 zápasy, na které jsme se pořádně nekoncentrovali. Nemohu mluvit za celý tým, ale já osobně úplně spokojený nejsem.

V týmu máte spoustu výtečných hráčů včetně tebe. Patří tak mezi vaše cíle vyhrát první ligu a pokusit se o návrat mezi tuzemskou elitu, kde chybíte od sezóny 2009/10?

Mezi dlouhodobé cíle oddílu spadá hlavně stabilizace týmu po odchodu dlouhodobých opor do hokejbalového důchodu. V Kovu jsme prodělali generační výměnu a hráči si postupně zvykají na nové pozice. Vítězství v lize a případná baráž je ještě daleko. Historie nás již naučila, že je potřeba se soustředit na každé utkání, každou třetinu a každé střídání, pokud tak budeme činit, můžeme dojít daleko.

Patří ti 8. místo v kanadském bodování celé soutěže a třetí ve tvém týmu. Patříš tak mezi velké tahouny KOVA - cítíš trochu zodpovědnost za výsledky tvého týmu?

Zodpovědnost cítím velikou a ani se jí nikdy nezříkám. V loňském roce jsme například neuspěli, protože jsem střelecky selhal. Letos jsem nás svojí neschopností vstřelit branku připravil o 4 body. Šancí, kterých jsem spálil, bylo na podzim nespočet. Kanadské bodování bych nepřeceňoval. Podle mě mám v lize nejvíce druhých asistencí. Další výhodou je, že většinu podzimu jsem nastupoval s Tomášem Wintrem a Pavlem Hájkem. Já jim to někde v rohu vybojuji a oni si to tam pak dají do prázdné. Produktivitě také hodně pomáhá Jakub Plecitý, který nám to dobře rozdává zezadu. Jinak jestli je někde statistika nastřelených tyčí, tak tu určitě vedu. (smích)

Pomáhají ti v první lize tvé zkušenosti z extraligy, kde si například nastupoval za Hradec Králové?

Devět let (Spectrum Praga, Kovo Praha, Elba Ústí nad Labem a Hradec Králové) v extralize mi určitě dalo hodně. Zkušenosti jsou k nezaplacení, na druhou stranu se mi občas složitě hrají souboje. V extralize Vám nedá nikdo nic zadarmo a všichni se umí postavit k souboji. V 1. lize občas někdo neustojí běžný souboj a já tímto způsobem sbírám trestné minuty, což při mém malém vzrůstu je celkem vtipné.

Nechybí ti nejvyšší soutěž?

Nejvyšší soutěž mi chybí hodně, a když si vzpomenu na léta strávená v Hradci, chybí mi hlavně atmosféra, jež v Hradci panuje. Zároveň mě mrzí, že se nemohu každý týden vídat s některými lidmi, kteří mi hodně přirostli k srdci. Jmenovitě Honza Bacovský, oba Chmeldové, Petr Švanda, Jakub Ježek, Lukáš Myslivec a samozřejmě nejlepší trenér, který mě kdy vedl, Jaroslav Pavlík. Touto cestou bych chtěl i Hradci poděkovat za krásné roky, které jsem v pirátském dresu mohl strávit.

Jak bude probíhat vaše příprava v zimní přestávce?

Společně budeme trénovat třikrát týdně, v polovině února absolvujeme čtyřdenní soustředění v horách, na které se velice těším. Budu pořádat ještě další dva nepovinné tréninky – jeden regenerační a jeden vytrvalostní.

Co pro tebe vlastně hokejbal znamená? Dáváš do toho hodně, i co se individuální stránky týče?

Hokejbal je pro mě vším. Vždy byl a dokud mi tělo bude alespoň částečně fungovat, tak i bude. Od 14 let upravuji svůj denní režim podle toho, kdy a jak hrajeme. Na gymnáziu jsem si požádal o úpravu rozvrhu, abych stíhal tréninky, na vysoké škole jsem si stavěl studijní plán tak, abych opět mohl být na každém tréninku i zápase. I dnes tomu tak je. Živím se způsobem takovým, abych byl schopen hokejbalu dávat vše. Naštěstí mám okolo sebe lidi, kteří to respektují a v hokejbale mě podporují. Mám fantastickou ženu, která respektuje, i to, že vzít si ji mohu jen v červnu či v první polovině července, protože pak už mi začíná příprava. Měl jsem také obrovské štěstí, že jsem se mohl setkal s Leošem Rakem, který mi kdysi řekl, že pokud to nechci dělat na plno, pak to nedává smysl. A jestli do toho dávám hodně? Když vidím, jakým způsobem trénuje Martina Sáblíková, tak vím, že mám ještě velké rezervy.