Zpátky na scénu? Kluby neví, jaký neobroušený diamant se skrýval v zemi waflí a piva, směje se Davídek
V mládežnických kategoriích sbíral jeden úspěch za druhým hlavně v dorosteneckém věku v týmu plzeňských Mečounů. Probojoval se na dvě juniorská mistrovství světa hráčů do 18 a 20 let. Následně se snažil chytit pořádnou šanci v dospělém hokejbalu, ale nakonec dal přednost zaměstnání v hokeji.
Nyní se Martin Davídek mladší (23 let) chtěl vrátit na hokejbalové jeviště, ale zabrzdila ho celosvětová pandemie. Přečtěte si zajímavý otevřený rozhovor, jenž by se dal nazvat „13. komnata“ Martina Davídka.
Ambiciózní dvacítka na finále nedosáhla: Doteď mě mrzí, že z toho byl jen bronz
Naposledy o Vás fanoušci mohli pořádně vědět v roce 2016 na mistrovství světa juniorů v anglickém Sheffieldu, kde jste s národním týmem hráčů do 20 let skončili na 3. místě. Měli jste dost ambiciózní tým, proč nedopadlo finále a jak na celé MS a strastiplnou cestu autobusem vzpomínáte? (úsměv)
Tak je pravda, že slyšet o mě mohli naposledy pořádně na MS, ale ještě jsem poté cca 1-2 roky hrál v Plzni nebo v Keltech. Na MS se sešla doslova brutální parta, důkazem je i to, že potom, co jsme se nepotkávali na repre srazech jsme se s pár lidmi pořád vídali nebo si pořád sem tam napíšeme. Cesta autobusem si myslím je stále noční můrou pro pár lidí z realizačního týmu, řidiče atd. Kdo nás zná, nebo tam byl, tak ví, jak probíhala různá sezení, „zpívánky“ a oslavy pod taktovkou „Šlehyho“ (Válclav Šlehofer ml. pozn. red.), mě, „Fejfyho“ (Tomáš Fejfar) a karvinskýho gangu (Martin Pala a Radek Pořízek). Abych řekl pravdu, tak takhle z „voleje“ nevypálím, proč finále nevyšlo, přeci jen už je to nějaký ten pátek, ale doteď mě mrzí, že z toho byl nakonec jen bronz.
Celou kariéru jste působil v mládežnických týmech plzeňských Mečounů. Na jaký ročník nejraději vzpomínáte? Není tajemstvím, že Vás v dorostu vedl Váš otec, zkušený reprezentační kouč Martin Davídek starší.
Tohle tvrzení musím vyvrátit. Začínal jsem v Dobřanech, poté jsem hrál za Tatran Třemošná, a nakonec až Plzeň od mladšího dorostu. Nejraději vzpomínám na sezony 2013-2015, kde jsme pokaždé získali medaile, ale úplně nejvíc mám stále v sobě mistrovskou sezonu z roku 2014, kdy jsme doslova přejeli jako parní válec každého, kdo nám vstoupil do cesty. Je to tak, táta mě vedl od malička na hokeji a potom i na hokejbale v několika ročnících, takže jen jemu vděčím za všechny úspěchy!
Martin Davídek (druhý zprava) při zpívání hymny na MS U20 v anglickém Sheffieldu v roce 2016.
Stopka a pokuta? Poslední kapka. Na řadu přišel už jen hokej
Při přechodu do seniorské kategorie jste se v mužích v nejvyšší soutěži neobjevil, nebo se pleteme? A proč jste z hokejbalového prostředí postupně ustupoval?
Pletete… (smích) Pár zápasů v Extralize za Plzeň mám, ale žádnou díru do světa jsem tam neudělal, ale kdo by čekal něco jiného od juniora s „ice-timem“ 2 minuty na zápas, tak je blázen. Hokejbal miluju, ale už mě to jednoduše nenaplňovalo. Juniorské reprezentace za mnou, v Plzni jsme si evidentně nesedli, když i přesto, že jsem měl hokejové zkušenosti, byl jsem pravidelně v top bodování mezi obránci ligy v každém ročníku plus jsem byl v U18 a U20, a i tak jsem až dokud to nebylo nutné, nedostal v A týmu šanci a po některých „konfliktech“, které v klubu byly i proto, že nemám v povaze sklopit uši a nechat si vše líbit, jako někteří lidé, jsem se rozhodl raději skončit a hrát jen hokej.
Co probíhalo dál?
Sezonu poté šel táta koučovat Kelty do Berouna a přemluvil mě, ať to zase obuju. Obul jsem to. Přesně na sezonu a čtvrt tuším. Společně s hokejbalem jsem hrál hokej, a když ve čtvrtfinále Kelti vs. Přelouč sezona 17/18 po incidentu, kdy nejmenovaný hráč Přelouče - nejmenuji, protože si nepamatuji jméno, ne že bych nechtěl (smích) opakovaně zákeřně sekal, provokoval apod. dostal během jednoho střídání dvakrát tzv. na budku, pak se seběhly další nepříjemné věci a na disciplinárce mi napálili stopku + pokutu. Tak jsem si prostě řekl, že je to poslední kapka a budu se věnovat jen hokeji a hokejbal jsem hrál následně jen turnajově za Snus Stars přes léto. Co si budeme… moc dlouho mi to nevydrželo a nebýt koronaviru, jsem v tom zas!
Start hokejového dobrodružství? Při cestě do Havířova natáčet seriál Lajna
Řeč bude teď o hokeji. Máte za sebou zajímavou sezonu v belgickém hokejovém týmu Red Roosters Olympique Charleroi. Jakou soutěž v Belgii tento tým hraje a jak jste se z Plzně dostal do takové destinace?
V Belgii hraje Charleroi nejvyšší soutěž. Nad námi je jen liga spojená z týmů Belgie, Nizozemska, Lucemburska a Německa, od každého trošku. Dostal jsem se tam se štěstím. S mým výborným kamarádem Adamem Sedláčkem (mimochodem také ex výborný hokejbalový brankář), jsme jeli natáčet do Havířova seriál Lajna s Lubošem Hrouzkem v čele a po natáčení jsem si šel koupit boty k borcovi, co si založil vlastní shop a po chvilce klábosení z něj vypadlo, že hrál hokej v Lucembursku atd. Ten stejnej borec mi o rok později napsal, že by měl pro mě nabídku jít hrát do Belgie. Tenkrát to ještě nevyšlo, ale před touto sezonou se ten samý klub ozval znovu a naštěstí to klaplo.
Stal se lední hokej Vaším zaměstnáním? Nemohli jsme si díky sociálním sítím nevšimnout, že jste byl v již zmiňovaném belgickém celku i trenérem mládeže. Je to tak?
Ano stalo se a je to to nejlepší zaměstnání, jaké si člověk může přát! Je to tak, já už vlastně od mých 18 let dělám trenéra v LZ hokejové škole, a když se řešila smlouva do Belgie, tak se mě zeptali, jestli bych jim nepomohl u mládeže a já souhlasil.
Popravdě řečeno, v mládežnických kategoriích jste byl vidět prakticky na všech hokejbalových zápasech. Určitě jste u toho provozoval lední hokej. Proč ale velký časový úsek dostával přednost hokejbal?
Upřímně? Vidina reprezentace a kolektiv v týmu, který jsme měli už od mladšího dorostu v Plzni neskutečnej. A taky to, že jsem v té době nehrál hokej na takové úrovni, abych kvůli tomu vynechával hokejbal. Já s hokejem skončil kolem 15 let, hlavně právě kvůli hokejbalu a té partě, která tam byla. K hokeji jsem se vrátil až později tuším v 17 letech.
Jak byste zhodnotil sezonu v Belgii? Byla vaše soutěž také zrušena kvůli pandemii COVID-19, nebo jste ji stihli důstojně zakončit?
Po individuální stránce strop. Vyhrál jsem nejlepšího střelce, nahrávače i kanadské bodování celé ligy. Po té týmové stránce už to bylo horší. Po pár zápasech se mi zranili hned tři spoluhráči z lajny a výkony byly nahoru dolů. Prohráli jsme se suverénně horším týmem a sekli jsme nejlepší tým ligy. Naše soutěž byla také zrušena předčasně kvůli Covidu. Šance na play off už stejně nebyla, ale je škoda, že se to nestihlo dohrát, alespoň základní část, tam chybělo pár utkání.
Jiří Langmajer (uprostřed) znázornil v seriálu Lajna charismatického kouče Hrouzka a u jednoho z dílů u toho byl i Martin Davídek (vlevo) se svým kamarádem Adamem Sedláčkem (vpravo).
Dohrání sezony? Klidně bez fanoušků, maminkám gólové situace můžeme popsat doma
Před hokejbalovou jarní částí jste se měl vrátit k soutěžnímu hokejbalu v prvoligových plzeňských Liticích. Jak se upekla tato spolupráce s posledním celkem druhé nejvyšší soutěže? Proč ne rovnou Extraliga?
Když jsem se vrátil z Belgie, tak mi můj dlouholetý kamarád Kuba Vlasák – prvotřídní ostrostřelec Snus Stars a Litic (smích) nadhodil, jestli bych si nešel ťuknout a pomoct Liticím se vyhoupnout nahoru. Když vedení souhlasilo, chybělo to jen podškrábnout v mém mateřském klubu HBC Plzeň, který mě bez problému pustil na hostování, za což mu hodně děkuji a jsem za to rád. A proč ne Extraliga? Asi kluby neví, jaký neobroušený diamant se skrýval v zemi waflí a piva (hodně hlasitý smích). Ne, nějaká nabídka padla, ale to při dnešních vztazích na západě nebylo v současné době realizovatelné…
Aktuálně se neví, zda se hokejbalová sezona v České republice vůbec dohraje. Na řadu tak přišly různé domácí výzvy, v nichž jste se svými kumpány z Plzně, respektive Snus Stars, hodně aktivní (úsměv). Pomáhá Vám to se trochu psychicky uvolnit v tak náročné době?
Jednoznačně. Ale není to jen o této době, kdo nás sleduje na instagramu ví, že jsme pro každou legraci a prostě se tím bavíme. Všichni známe staré dobré motto, které pronesl Ivan Hlinka a kterým se snažíme řídit i my. Hlavně se z toho nepos*at!
Jaký je Váš individuální názor na to, kdyby se pandemii podařilo včas zastavit, byl byste pro dohrání sezony i v létě? Nebo je to nesmysl?
Nalijme si čistého vína. Hokejbal všichni milujeme, ale reálně kolik lidí chodí na zápasy mimo rodinných příslušníků, co nás viděli už milionkrát? Jakmile se zruší přísná karanténa, a povolí se třeba akce do určitého počtu lidí, šel bych to odehrát. Klidně bez fanoušků, maminkám ty gólové situace můžeme popsat doma. Pořád to bude lepší než to odpískat úplně. Když se může hrát v zimě v mrazech v listopadu, prosinci nebo březnu, proč by se nemělo hrát v létě? To pivo, co si všichni po tom zápase dají, stejně chutná lépe v kraťasech než ve sněhulích (smích).
Kdy se opět vracíte do Belgie? Budete ve Vašem angažmá pokračovat i pro příští ročník?
Po sezoně mi smlouva v Belgii skončila, kde budu sezonu příští se ještě uvidí. Nějaké to laso mám, ale jednání o smlouvě je těžší vzhledem k současné situaci, kdy se do řešení hokeje, který startuje zase kolem září, nikdo moc nepouští.
Martin Davídek se v posledních letech proháněl na hokejbalových hřištích jenom v létě na turnajových akcích se svým týmem Snus Stars.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Více informací |
