Kladno oslavilo titul v Extralize dorostu! Stojí za ním také trenér Jaroslav Ježek

HBC Kladno obhajovalo loňský titul v Extralize dorostu. Po základní části bylo vidět, že zisk bude mnohem složitější, než tomu bylo loni. Jaroslav Ježek však svůj celek sešikoval a dokázal zlato opět získat. Co za mistrovskou cestou stálo?

Už když jsme viděli rozlosování finálového turnaje, tak jsme věděli, že to bude velmi těžká a trnitá cesta

Trenére, základní část na západě Čech byla více než vyrovnaná. Vy jste se museli spokojit se třetím místem za Plzní a Kelty, i když jste dali nejvíce branek ze všech. Nemrzelo vás to?

To musím potvrdit, v rámci skupiny Západ jsme hráli poměrně dost kvalitních zápasů zejména právě se zmiňovanou Plzní a Kelty, ale i s dalšími týmy. Já věřím, a jistě v tom nejsem sám, že právě tyto kvalitní a vyrovnané zápasy nás všechny velmi posouvají.

Přiznávám, že zpočátku nás třetí místo a s tím spojená účast v předkole mrzela, i když v tom hrálo roli spousta faktorů od zdravotních problémů jednotlivých hráčů až po vypomáhání ve vyšších kategoriích, ale zpětně a s časovým odstupem musím spíš přiznat, že nám účast v předkole jednoznačně pomohla.

Museli jste tak jít do kvalifikace, kde jste však neměli sebemenší potíže a poté přišel závěrečný turnaj, s nímž jste již měli z loňska zkušenosti. Věřil jste před ním v úspěch?

Dovolil bych si trochu oponovat. Kvalifikace z dnešního pohledu sice vypadá, že byla pro nás jednoznačná záležitost, ale tak tomu rozhodně nebylo, spíš naopak a všichni soupeři byli velmi houževnatí, za což jim s odstupem času musím poděkovat. A právě proto jsem v odpovědi na minulou otázku říkal, že nám účast v kvalifikačním kole pomohla. Na turnaji jsme se ještě více sjednotili, jako tým a věřím, že všichni hráči pochopili, co po nich chceme a očekáváme a hlavně, v čem je naše síla.

Ve skupině jste se setkali se sokem z Berouna a Pardubicemi. Po výhře proti Východočechům vás čekalo play off. Narazili jste na Svítkov, který jste zdolali v nájezdech. Jaký to byl zápas? Byly to nervy?

Už když jsme viděli rozlosování finálového turnaje, tak jsme věděli, že to bude velmi těžká a trnitá cesta, ale to měli všichni.

Zápas se Svítkovem, to byla houpačka plná emocí, dodnes si ty pocity pamatuji. Napřed vedení, které nás ukolébalo, soupeř to vycítil a využil toho a zápas otočil ve svůj prospěch. A pak strhující závěr, kdy se kluci ještě více semkli a dali ze sebe fakt všechno, zejména ti nejstarší a nejzkušenější. No a nájezdy, to je obecně už ruleta, leckdy rozhoduje jen štěstí, jindy šikovnost a drzost hráčů a samozřejmě gólmani.

Co se týká nervů, jsem rád za tu prázdninovou pauzu, kdy si mé sportovní nervy mohly odpočinout.

Vyhrát titul je dlouhá a velmi obtížná cesta

Ve finále jste nečekaně narazili na Elbu, kterou jste hravě porazili. Jaké pocity jste měl po zisku zlatých medailí?

Nevím, jestli „hravě“, to bych asi úplně netvrdil, zápas mohl klidně dopadnout obráceně, kdyby se Elbě podařilo proměnit některé z šancí, co měla, a málo jich nebylo, pak by na nás mohla padnout deka a situace by bylo úplně obrácená, ale šli jsme si za svým cílem, který už byl jen kousek, a zároveň hrozně daleko.

Vyhrát titul je dlouhá a velmi obtížná cesta, která podle mého názoru nezačíná na začátku každé sezóny, ale již mnohem dříve. A obhájit ho, to byl sen. Kluci na to měli, dlouho na sobě pracovali a odříkali si. Nebylo to jen o šikovnosti, troufnu si říct, že ve všech týmech byli šikovní hráči, možná i šikovnější, ale podle mě vyhrála týmovost a vnitřní síla a tu jsme měli my, kladenské srdíčko! A pocity? Neskutečná hrdost na tu partu kluků, na to co dokázali a jak si za tím šli.

Budete i v příští sezóně cílit na zlato? Jak moc by tomu všemu slušel zlatý hattrick?

Musíme si dávat vysoké cíle, o tom není pochyb! Ale vážně, tým bude v úplně jiném složení a budeme tak čelit úplně jiným výzvám, to ale neznamená, že nezabojujeme o ty nejlepší výsledky a třeba to klapne. (úsměv)