Zisku žákovského „double“ si velmi vážíme! Je to taková odměna za roky vytrvalé práce, říká trenér mladších žáků z Polabin Martin Bulva

Přebor mladších žáků se v sezóně 2023/24 uzavřel finálovým turnajem na zimním stadiónu v Karviné. Ve velké formě se na turnaji prezentovali pražští Rebelové, kterým ve finále vystavily stopku HBC Pardubice! O titulu se rozpovídal trenér z Polabin, Martin Bulva.

Systém kvalifikačních turnajů je dobře nastaven

Trenére, gratulace k zisku titulu mistrů ČR mladších žáků. To je druhý žákovský titul v letošní sezóně pro váš klub? Jak moc si ceníte dvojitého úspěchu?

Zisku žákovského „double“ si velmi vážíme a je to taková odměna za roky vytrvalé práce s naší mládeží. Našemu klubu to přidává další kredit ve výchově mladých hráčů. Jedná se zřejmě o unikátní záležitost, nevím, zda se to někdy jinému hokejbalovému klubu v historii povedlo, vyhrát dva žákovské finálové turnaje v jedné sezóně. Poděkování zaslouží všichni trenéři, kterým tito hráči prošli pod rukama. Pokud mohu mluvit za mladší žáky, tak tyto hráče mám od jejich nejmenších kategorií a baví mě sledovat jejich vývoj, jak se posouvají a zlepšují. Je to pro nás všechny taková odměna, že se snažíme svoji „práci“ dělat dobře a hráči nám to svým přístupem vrací. Ale k tomu, aby vše zapadlo, je potřeba daleko více věcí.

Teď zpět do kvalifikační části sezóny. Bylo nutné absolvovat kvalifikační turnaje. Jak se Vám systém líbil? Vy jste si vstupenku zajistili v březnu na Svítkově, kde jste jeden turnaj vyhráli.

Systém kvalifikačních turnajů je dobře nastaven, jedná se o formu zajímavou a hráčům dodává do jejich vývoje mnoho těžkých a kvalitních zápasů. Navíc se mají možnost potkat i s týmy mimo svůj region. S trenéry v naší klubové kategorii jsme vedli diskuzi a nebáli bychom se, kdyby došlo k rozšíření aspoň o další dva týmy na finálovém turnaji, samozřejmě s nutnou úpravou (sjednocením) herního času. Pro ty děti je velký zážitek spolu vyjet na dva, tři dny na společnou akci a zde se potkat s dalšími kluby. Hráčům to dává hodně společných zážitků a nových herních zkušeností. Já osobně jsem názoru, že by bylo potřeba celoroční koncept této kategorie trochu učesat, a to například v oblastech herního času, finálového turnaje nebo velikosti hřiště atd., napříč kluby v tomto panuje podobný názor. Je pro nás všechny společným cílem mít kvalitní mládež, která je základem pro navazující kategorie a případně výběry ČR.

Kvalifikační turnaj jsme odehráli v březnu ve Svítkově, kdy na tento termín byl přeložen z důvodu nevyhovujících klimatických podmínek v měsíci listopadu. Na turnaj jsme se celou zimu připravovali, navíc jsme věděli, že Svítkov si účast na finálovém turnaji zajistil již na Kladně. Hrálo se navíc v Pardubicích, počasí také vyšlo velmi dobré. Nechtěli jsme ponechat nic náhodě, turnaj jsme vyhráli bez ztráty bodu a nic tak nebránilo účasti na finálovém turnaji v Karviné. I na této akci se projevil týmový duch, který nás provázel celou letošní sezónu.

S čím jste následně odjížděli na finálový turnaj? Jak jste se na něj připravovali? A s jakými cíli jste tam jeli?

Za celý rok jsme absolvovali všechny turnaje Přeboru mladších žáků regionu Východu. Do některých z nich jsme nasadili dokonce dva týmy, kde jsme zapojili mnoho mladších hráčů. Během sezóny jsme odehráli mnoho turnajů, které nám ve finále pomohly a utvářeli jsme během celé sezóny vztahy mezi hráči, a to jak na hřišti, tak mimo něj. Zúčastnili jsme se FAIR CUPU v Hostivaři, Mixle Pixle MŽ, Marlins Cupu, všechny turnaje pro nás skončily vítězně, což nás utvrzovalo, že tým svoji kvalitu prostě má. Poslední dva měsíce jsme se už soustředili na souhru a detaily, kde vše již směřovalo do Karviné. Cíle byly, i když to zní jako fráze, jít zápas od zápasu. Chtěli jsme postoupit hlavně ze své skupiny a dostat se mezi poslední čtyři týmy na turnaji. Věděli jsme, že máme kvalitního brankáře, několik lídrů a velkou soudržnost mezi hráči, kde každý má svoji roli. Bohužel se nám těsně před akcí zranil jeden hráč, který utrpěl zlomeninu prstu na noze. Chtěli jsme hrát i za něj, protože „jsme jeden tým“.

Zápasy s Rebely byly ozdobou finálového turnaje

V sobotu jste odehráli skupinu B proti Písku a Rebelům. Jak těžká skupina to byla? S Prahou jste prohráli 1:4 a Písek jste porazili těsně 2:1. Můžete nám tyto zápasy přiblížit prosím?

První zápas na turnaji jsme sehráli s Rebely z Čimic. Tušili jsme, že Rebel Praha bude patřit k jednomu z favoritů celého turnaje. Už během sezóny, dvou přátelských zápasů a turnaje v Plzni jsme zjistili, že Rebelové mají velmi herně kvalitní, silný a fyzicky disponovaný tým. Dlouho byl zápas nerozhodný, kdy se nám ani soupeři nepodařilo proměnit své šance. Nejvíce nás mrzela asi ta v přesilové hře. Poté jsme udělali cca v půlce třetí třetiny jednu chybu, která poslala Rebely do vedení. Vyrovnat se nám nepodařilo, dostali jsme další gól a při power play další. Přesto si myslím, že zápas to nebyl špatný, oba trenérské štáby ocenily kvalitu zápasu. Hráčům jsme neměli extra co vytknout.

Zápas s Pískem jsme věděli, že musíme vyhrát. Soupeře jsme trochu znali z Marlins Cupu, takže jsme věděli, co nás zhruba bude čekat. V zápase jsme se ujali vedení. Zkraje druhé třetiny jsme přidali další gól, za stavu 2:0 jsme si pak asi mysleli, že to půjde samo. Soupeř snížil a měl i šance na vyrovnání. Musím sportovně říci, že nyní s ohledem na všechny zápasy, co jsme na turnaji sehráli, to byl náš nejhorší zápas. Všichni jsme čekali od našeho výkonu mnohem více. Po sobotě jsme měli zamotanou hlavu a večer na hotelu co řešit.

Výhra Rebelů rozhodla o tom, že v neděli budeme hrát semifinále s naším rivalem z východu, se Svítkovem.

Druhý den váš tým čekalo semifinále, kde jste narazili na městského soka ze Svítkova. Toho jste porazili 3:1 a šli jste do finále. Tam na vás čekali Rebelové. Co jste si před zápasem říkali? Věděli jste, že jste s Prahou už jednou prohráli.

Na semifinálový zápas se Svítkovem jsme si museli trochu přivstat. Se Svítkovem jsme se v rámci Přeboru mladších žáků utkali letos mnohokrát a s trenérem Svítkova jsme se shodli, že to byly výborné, férové zápasy, které naše týmy herně během sezóny posouvaly. Na každé straně bylo několik individualit. Paradoxně jsme zápas v Karviné rozhodli v oslabení, kde nám konečně, narozdíl od soboty, zafungovali lídři týmu. Ten nejzkušenější, Lukáš Kmínek, dal dva góly během jedné minuty při našem oslabení, což soupeře psychicky hodně srazilo. Po našem chybném střídání soupeř ještě za chvíli snížil. Uklidňující gól přišel do prázdné branky a naši hráči mohli slavit postup do finále. V tomto zápase se probudila síla našeho týmu, který chtěl uspět. Všichni jsme najednou z hráčů cítili, že nastal velký zlom. Toto jsme před a po zápase okořenili i některými motivačními sázkami na účesy z řad realizačního týmu.

Finále s Rebely vlastně první třetinu kopírovalo první zápas, kdy žádný z týmů nechtěl udělat chybu. Ve druhé třetině šli hosté do vedení, nám se však podařilo vyrovnat, po vyhraném vhazování jít do vedení, které za několik minut navýšil náš další šikovný útočník, který konečně prolomil střelecké trápení ze soboty a v zápase dal dvě branky. Za stavu 3:1 jsem věřil, že máme na to dovést zápas ke zdárnému konci. Přidali jsme ještě dvě branky a mohli jít slavit. Soupeř z Rebelů zaslouží velké uznání včetně trenérského týmu. Na turnaji měli velice kvalitní tým, hráli dobře, ale zároveň fér! Chápu, že pro kluky z Prahy to bylo těžké, ale medaile za druhé místo se docení vždy až s odstupem času!

Ale do finále nastoupili hráči bez absolutního respektu, protože výsledek 5:1 hovoří jasně ve váš prospěch. V čem bylo kouzlo vašeho úspěchu ve finále? Přeci jenom to byla taková odplata za porážku ve skupině.

Jak jsem uvedl, zápasy s Rebely byly ozdobou finálového turnaje a dlouho byly nerozhodnou šachovou partií. Nám se oproti sobotě probudili klíčoví hráči a podali jsme o 100% lepší výkon než ten, kterým jsme se prezentovali v sobotu. Konečně jsme naše hráče z celé sezóny zase poznávali. Po celou sezónu byl důležitým hráčem brankář David Voráček, který je v širším výběru reprezentace U14. Tento hráč dostal i po zásluze cenu jako MVP. Během sezóny se nám podařilo z hráčů udělat partu, tým, který táhnul za jeden provaz a byla radost s nimi pracovat. Již od začátku sezóny na nich bylo vidět velké odhodlání, chuť zlepšovat se a posouvat se. Věřím, že jim to vydrží i nadále, kde větší část odchází do vyšší kategorie. Poděkování si zaslouží i mí kolegové trenéři, bez kterých bychom jen těžko v takové kvalitě sezónu zvládli. Velké poděkování si zaslouží i naše vedoucí Jana Nedomová za celoroční servis pro hráče i pro nás trenéry. To nejde ani popsat, jaký support tým měl.

Děkujeme i všem týmům, s kterými jsme sehráli zápasy, ať již to byly zápasy Přeboru v regionu, na kvalifikačních turnajích nebo na turnajích mimo rámec celoročních soutěží. Upřímně nás během i po finálovém turnaji potěšila vlna přízně ze strany ostatních klubů, gratulací si velmi vážíme a jsme rádi, že jsme získali sportovní uznání, ale i uznání za reprezentaci a chování celého našeho týmu! Celý rok pracujeme s pokorou a respektem, a to i ke všem soupeřům, ale zároveň se snažíme hráče přivést na myšlenku k jejich přístupu a učení.

Nesmím zapomenout ani na naše rodiče, kteří byli po celý turnaj naším sedmým hráčem a své děti podporovali, jak nejvíce to šlo. Myslím si, že pro všechny naše hráče to byla skvělá zkušenost, všichni jsme si to užili a 1. místo je sladká odměna za tu celoroční práci a přístup.