Byl to obrovský úspěch, co jsme dokázali, neskrývá hokejbalová ikona Tomáš Wróbel

Tomáše Wróbela není třeba hokejbalové veřejnosti moc představovat. Mistr světa a několikanásobný vítěz Extraligy zažil v tomto nádherném sportu opravdu hodně a také on zavzpomínal na své nejhezčí zážitky. Loňskou sezónu neodehrál nikde, kdy tohoto hráče uvidíme znovu běhat po hřišti?

Vyhrát mistrovství světa je vzácnost

Tomáši, letošní mistrovství světa ve Švýcarsku je za námi. Česká reprezentace obsadila celkové druhé místo a nestačila ve finále na kanadský celek. Sledoval jste dění na turnaji a hru našeho týmu?

Sledoval jsem samozřejmě celé mistrovství, byl jsem v kontaktu jak s trenérem, tak i s některými hráči. Je velká škoda, že se nepovedlo vyhrát. Je potřeba říct, že tady to bylo o dost těsnější než před dvěma lety. Kluci byli ve finále lepší, měli spoustu šancí a je škoda, že je neproměnili. Trošku mě mrzelo, že kvůli nucené pauze, kterou jsem si dal, jsem tam nemohl být a pomoci.

Na minulém světovém turnaji před dvěma lety v Kanadě jste skončili také na druhém místě proti stejnému soupeři jako letos. Co podle Vás chybělo k úspěšnému zlatému dovršení?

Myslím si, že na tomhle turnaji jsme také předváděli skvělé výkony, sešla se nám tam výborná parta, která táhla za jeden provaz, protože když není parta, která společně netáhne, a už jsem tohle několikrát ve své kariéře zažil, tak nemůžete nikdy uspět. Každopádně v Kanadě si vše sedlo od realizačního týmu do posledního muže v naší výpravě. Domácí tým měl výhodu, že hrál doma, možná hrálo roli také užší hřiště, které jim mohlo více vyhovovat. Ten zápas jsme také neodehráli špatně, bohužel soupeř nám vždy odskočil a my marně dotahovali. Pamatuju si, že jsem tam měl obrovskou šanci za stavu 3:2, kdyby to tam padlo, tak to mohlo vypadat jinak, ale to je kdyby a na to se co já vím, nehraje. Kanada je v proměňování šancí brutální a umí je využít. Koncovka z naší strany nebyla tak dobrá jako jejich a to rozhodovalo.

Vy sám jste na mezinárodní scéně také sbíral úspěchy, včetně památné zlaté medaile z roku 2011. Jak s odstupem času na tento turnaj vzpomínáte?

To jsem byl ještě mladý zobák. (smích) Jednalo se o rok, kdy jsem přestupoval z Karviné do Kladna, kam si mě vytáhl tehdejší trenér pan Drahomír Kadlec, kde se mi dařilo a díky výkonům jsem se na toto mistroství dostal. Bylo mi dvacet let, vyhrál jsem mistrovství světa, Extraligu a v hlavě jsem si říkal, že to byla skvělá sezóna a že to takhle půjde každý rok, ale rozhodně to tak nebylo. Sešla se nám tam také skvělá parta, jako byli Honza Příhoda, Petr Novák nebo Ondřej Kejř a další skvělí kluci, kteří už pak bohužel postupně končili. Byl to obrovský úspěch, co jsme dokázali, a bohužel tím, že jsem byl tehdy dost mladý, tak jsem si to tenkrát nedokázal tolik užít, jako bych si to užil teď. Člověk si uvědomí, že to není samozřejmost. Vyhrát mistrovství světa je vzácnost.

Zastavil bych se u šampionátu v roce 2017, které se hrálo doma v ČR a také jste byl členem českého výběru. Češi tehdy skončili na bronzovém umístění. Když se za tím zpětně ohlédnete, bylo v silách vytěžit více?

Bez debat! Hlavně byla skvělá atmosféra, kde chodilo na naše zápasy přes 5000 lidí, a to jsou zážitky, které si budu pamatovat na celý život. Hráli jsme opět skvěle, ale trošku nám nešlo hrát přesilovky, což byla velká škoda, protože to rozhoduje zápasy a v semifinále se Slovenskem nám chyběly kousky, abychom je porazili. Měli jsme tam tři nebo čtyři tyčky a byli jsme jednoznačně lepší, v trestném střílení jsme trefili v rozhodujícím nájezdu břevno. Já osobně nemám rád fráze jako štěstí, nebo smůla, ale v tomhle případě tam smůla opravdu byla, protože v klíčových situacích jsme trefovali již zmíněné tyčky a konstrukce branky. Kdybychom postoupili do finále, tak si myslím, že bychom zvládli vyhrát, ale už je to minulost. Bohužel pro mě, tak já jsem na turnaji také nebyl ve stoprocentní kondici, protože na soustředění před šampionátem jsem se zranil a doktoři mě dávali dohromady a ty první zápasy mě trenéři šetřili. Jinak ale toto mistrovství bylo parádní a nikdy na něj nezapomenu.

Co se týče Vašich klubových úspěchů, tak mistrem republiky jste se stal celkem devětkrát. Hokejbalové veřejnosti jste nejvíce utkvěl v paměti získanými šesti tituly s týmem Kert Park Praha. Kde se podle Vás vzala taková síla týmu, že se z vás stal hegemon posledních let a vyhrát včetně letoška sedmkrát po sobě?

K tomuhle bych řekl památnou větu od bývalého kamaráda a hráče Libora Topolánka, který už bohužel není mezi námi, který tehdy za mnou přišel a řekl mi: „Sašo, tak pojďme to vyhrát do Kertu, mají tam dobrý potenciál, je tam Martin Kruček, mladý Tomáš Fejfar a další“. Tak jsme tam spolu šli a díky tomu tam přišli i další kluci a postupně se ten tým nabalil dobrými hráči, vytvořila se skvělá parta a začalo se vyhrávat. Hlavně trenér David Kuna je nejlepší taktik, kterého jsem zažil a dokáže hráče na zápas výborně připravit. Když to srovnám třeba s Vlašimí, kde jsem hrál, tak tam jsme měli třeba i větší individuality, ale ve finále jsme nebyli schopni porazit Kladno. Kdyby Vlašim tehdy trénoval David Kuna, tak si troufám říct, že bychom Kladno porazili. Bohužel tehdy si David hrál ještě na obránce. (smích)

Tomáš Wróbel přebírá zlatou medaili po finálovém utkání v Letohradě v roce 2023. Autor fotky: Iva Janoušková.

Je zřejmé, že práce na Lužinách je vidět

Před letošní sezónou se kádr Kert Parku výrazně obměnil a přišli noví hráči. Výsledek bylo opět první místo. Co bylo podle Vás klíčové, že to znovu skončilo vítězně?

Jednoznačně trenérské duo David Kuna-Milan Jelen. Protože i když si dají pauzu nebo skončí klíčoví hráči, do klubu přijde spousta nových a mladých kluků, tak oni to stejně vyhrají. Tohle prostě není náhoda. Oba trenéři dokážou přivézt kluky, kteří mají skvělý potenciál a umí je správně začlenit do týmu. Do teď nedokážu pochopit, jak je možné, že trenér Kuna nevyhrál trofej pro nejlepšího trenéra sezóny. Je to až úsměvné, ale úspěch se u nás očividně neodpouští.

Je na základě všech těchto vítězství v Extralize znát, že je čím dál větší zájem hrát v takto úspěšném celku a zavládlo u vás tzv. „hokejbalové boom“?

K tomuhle musím říct, že je to trošku opak, protože i já jsem se samozřejmě snažil nějaké hráče přivést, ale tím, jak ten náš tým šlapal, tak se někteří hráči báli, že si nezahrají, nebo že nedostanou takový prostor, jako by dostali někde jinde. Takže v podstatě bylo mnohem těžší přivézt do Kertu někoho nového a spousta hráčů řekla, že k nám hrát nepůjdou. Ještě dnes se snažím někoho zlanařit, ale je to opravdu těžké. Je potřeba si rovněž uvědomit, že v Praze je těch druhů sportů několik a naverbovat někoho zrovna do hokejbalu, není úplně jednoduché. Ale určitě třeba v nárůstu dětí je větší zájem než v minulosti, což máme potvrzené i čísly. Je zřejmé, že ta práce na Lužinách je vidět.

Ještě před tím, než jste se stal součástí pražského celku, tak jste hrával také za Vlašim a Kladno, se kterými jste rovněž zažil velkou slávu. Jak na obě angažmá vzpomínáte?

Já vzpomínám na všechny angažmá pozitivně, protože každé mi něco dalo a něco naopak vzalo. Na Kladně jsem dostal pořádně čichnout k hokejbalu, hrál jsem tam s TOP hráči a mohl se měřit s těmi nejlepšími. Tohle byl vždy můj hnací motor a hodně mě naučil také pan Drahomír Kadlec a moc rád na něj vzpomínám. Co se týče Vlašimi, tak tam to bylo spíše takové „bavendo“. Dobrá parta, lukrativní podmínky pro hráče, kteří tam hráli. Nebylo tam mnoho taktiky, hráli jsme hodně na talent a pak už to úplně nevycházelo. Třeba proti Kladnu ve finále, kde jsme měli mnohem kvalitnější kádr, tak pan Kadlec je výborný taktik a dokázali se na nás připravit.

Jak už bylo jednou zmíněno, máte celkem devět titulů z Extraligy. Je mezi nimi nějaký, o kterém byste řekl, že byl Vašim mementem, nebo nejvíce utkvěl v mysli?

Nejvíce mi utkvěl v paměti asi ten první titul s Kert Parkem, protože tehdy se stala ta nešťastná událost s Liborem Topolánkem, kterou jsem zmiňoval a ten tým to neskutečně semklo. Hráli jsme pro Libora a ač si myslím, že tehdy ten mančaft nebyl až tak kvalitní, tak jsme předvedli opravdu husarský kousek, hráli jsme parádně. V životě jsem nezažil, že by se parta takhle stmelila, všichni jsme věděli, co chceme a táhli jsme za jeden provaz. Ještě teď mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Samozřejmě ke každému titulu se pojí nějaký příběh, ale tenhle je pro mě nejvíc a už ho jiný nikdy nepřekoná.

Když se na to podíváme komplexně, co pro Vás všechny získané úspěchy osobně znamenaly a co Vám přinesly?

Hlavně zážitky a emoce s partou lidí, kteří dělají něco, co máte rádi. To se krásně pozná, když skončíte, tak najednou zjistíte, jak vám ta kabina chybí. Když vyhrajete zlato, tak se nejvíc těšíte, že to oslavíte s tou partou lidí, a to je pro mě nejdůležitější. Tři dny slavení v kuse stojí za to, když hrajete celou sezónu. (smích)

Poslední otázka na závěr: Vám je 34 let a letošní sezónu jste nehrál nikde. Tak tedy: Uvidíme ještě Tomáše Wróbela běhat na hokejbalových hřištích?

No, to je otázka (smích). Nedávno jsem říkal přítelkyni, že bych chtěl, aby mě můj syn ještě viděl hrát, tak jsem jí řekl, že bych se chtěl dostat na mistrovství světa do Ostravy, které se bude hrát za dva roky. Takže mám právě tyto dva roky na to, abych se dostal do formy. (smích) Přiznám se, že jsem měl nedávno schůzku s trenérem Davidem Kunou a bavili jsme se o možnostech mého navrácení, takže uvidíme. Vše je v jednání, ale určitě mám ještě hokejbalu co dát a kariéru jsem neuzavřel.

Reprezentační úspěchy:

1x Mistr světa (2011)

2x druhé místo (2013, 2022)

2x třetí místo (2015, 2017)

Klubové úspěchy:

6x Mistr Extraligy s Kert Park Praha (2017,2018, 2019, 2021, 2022, 2023)

2x Mistr Extraligy s HBT Vlašim (2012, 2013)

1x Místr Extraligy s HBC Kladno (2011)

1x Vicemistr Extraligy s HBT Vlašim (2015)

2x Vítěz Československého poháru (2018, 2022)

Tomáš Wróbel s týmem po zisku šestého extraligového titulu Kert Parku. Autor fotky: Iva Janoušková.