Chci být u znovuoživení jihlavského hokejbalu, hlásí navrátilec Jan Blaško
Jan Blaško – hokejbalista v nejlepších letech. Tento důrazný obránce, který okusil hned několik působišť i za hranicemi se po několika letech vrací do své domovské Jihlavy. Jan Blaško nastupoval v dresu Jihlavy, Vlašimi, Bratislavy i v mistrovském Kert Parku Praha, nyní je čas vrátit se domů.
Domácí zápasy bych chtěl hrát konečně opravdu doma
Na začátek hned důležitá otázka. Bude Honza Blaško pokračovat i v příští sezóně v Kert Parku? Nebo se vrátí do své domovské Jihlavy?
Pro tuto sezónu jsem se rozhodl vrátit domů. S trenérem Davidem Kunou jsme však domluveni na střídavém startu do Kert Parku. Je tedy možné, že v dresu Pražanů budu ještě k vidění.
Co Vás vedlo k návratu do Jihlavy?
Největším impulsem k návratu do Jihlavy bylo neustálé dojíždění na zápasy a tréninky. Během pěti sezón strávených mimo domovinu už jsem chtěl hrát domácí zápas opravdu doma. Po vydařené sezóně jihlavského rezervního týmu a nevalné sezóně A týmu vznikla myšlenka na sjednocení do jednoho kádru s působností v 1. Lize. Přišlo mi to jako dobrý nápad k znovuoživení jihlavského hokejbalu, tak jsem se přidal. Samozřejmě v tom má svůj podíl i moje práce, ve které se mění podmínky a už nebude tolik času na dojíždění.
Kvalitní jídlo a spánek je základ péče o tělo
Věnujete hodně času regeneraci? Přeci jenom nastupovat ve dvou soutěžích je náročné.
Na regeneraci je nutné vynaložit nějaký ten čas, ale určitě ho není mnoho. Tu a tam zajdu na bazén a do sauny nebo se věnuji protahování. Snažím se tělu dát dostatek spánku a kvalitní jídlo, což podle mého názoru je základ toho, jak se nejlépe starat o své tělo.
V jakém působišti a jak probíhala Vaše letní příprava?
Přes léto jsem trénoval v Jihlavě v podstatě v nově vznikajícím týmu pod taktovkou trenéra Lukáše Staňka. Sešli jsme se poměrně brzo už na začátku července. Tréninky byly nastaveny na tři dny v týdnu, v nich jsme se celý červenec věnovali nabíraní kondice pomocí krátkých variací výběhů na schodech našeho letního kina a kruhových tréninků proložených hokejbalem. Celý srpen jsme trénovali už jen na hřišti a věnovali se herním činnostem.
V každém klubu jsem se naučil něco nového
Působil jste hned v několika hokejbalových klubech, který z týmů ve Vás nechal největší dojem?
Nemůžu úplně vypíchnout jeden tým, který se mi vryl pod kůži nejvíce, protože v každém klubu v průběhu mého působení jsem se naučil něco nového, poznal jsem nové prostředí, a hlavně jsem se seznámil se spoustou lidí a našel mnoho přátel. Hokejbalově mě na svět přivedla Jihlava, kde jsem působil až do sestupu z Extraligy v mužské kategorii. Sezónu na to jsem dostal šanci zahrát si ve Vlašimi společně s Janem Střechou, Petrem Dankem a Tomášem Bartejsem, také jihlavskými odchovanci. Po odehrané sezóně ve Vlašimi se celek rozpadl. S novým ročníkem přišla i nová výzva, a to zkusit si hokejbal i za hranicemi na Slovensku, kde jsem působil v extraligovém klubu Ružinov Bratislava. Další sezónu mne kontaktoval trenér mládežnických reprezentací Milan Jelen, zda bychom společně s Tomášem Humlíčkem a Jaroslavem Javorkou nedoplnili pražskou družinu. Tak se i stalo a v Praze jsem strávil tři krásné mistrovské sezóny.
Jaké jsou cíle pro příští ročník? Ať už osobní či týmové?
S jihlavským týmem se chceme probojovat do pátého místa po základní části a v play off se budeme rvát o co nejlepší výsledek. Z hlediska osobních cílů chci hlavně být co nejvíce přínosný týmu.
