Bilancování: Kometa padla s mistrem z Dobřan. Co na to kouč Pavel Štefka?

Poličská Kometa zažila hořký konec sezony, když se po pětizápasové sérii s Dobřany musela smířit se 4. místem, což pro hráče z východu Čech nebylo příliš uspokojující. Pro muže, jenž vede tým Komety nesmírně dlouhou řadu let, sezona zdaleka neskončila.

Jan Marek měl ohromnou formu

V základní části pro vás bylo úspěšnější jaro než podzim. Byl jste spokojen s výkonem týmu? Jak hodnotíte 4. pozici, z níž jste postupovali do play off?

Máte pravdu, na podzim jsme si vybrali sérii výsledkově nepodařených zápasů, nehráli jsme v kompletní sestavě, a i když naše výkony nebyly špatné, tak nám chyběla efektivita, takže 4. místo po základní části bylo asi realitou, nebo spíš součtem horšího podzimu a výborného jara.

Na jaře se vám povedl skvělý kousek, dokázali jste vyhrát 10 zápasů v řadě. Jaký to mělo vliv na náladu v kabině?

Jaro nám sedlo mnohem lépe, byli jsme celkem dobře připraveni fyzicky, a také se stabilizovala sestava. Nálada byla pochopitelně dobrá a promítla se i do play off, které jsme si myslím užili, až na ten konec, ten měl být podle našich plánů trošku jiný.

Ve čtvrtfinále jste si poradili se Svítkovem a v semifinále jste narazili na Dobřany, která série byla těžší a v čem se týmy lišily?

Oba soupeři hráli velmi dobře. Svítkov byl důrazný a silově dobře připravený. Byl nebezpečný při aktivním napadání, hlavně na domácím hřišti, a hrál dobře v prostoru před brankami. Dobřany hrály trochu odlišným stylem, spoléhaly spíše na rychlost, dlouhé přihrávky, skvělé střelce z dálky. Největší rozdíl byl ale určitě v brankářích, Jan Marek měl prostě ohromnou formu.

Příští rok budeme chtít vyhrát, hlavní je ale bavit se hokejbalem

Troufáme si říct, že série s Dobřany pro vás byla takové „malé finále“, souhlasíte? Série byla nesmírně vyrovnaná a vy jste si věřili. Jaké pocity se vám honily hlavou po prohraném pátém zápase?

Pro nás to bylo určitě finále, protože dál už jsme se nepodívali. Ale je pravda, že jsme věřili ve vítězství. Těsně po pátém zápase jsem měl pocit, že jsme v danou chvíli a v celé sérii udělali co jsme mohli, ale celkově jsme se shodli, že v rozhodujících chvílích naší hře něco chybělo. Možná pohotovost a lehkost v zakončení, kterou jsme měli na jaře, nebyla taková. Udělali jsme pár zbytečně laciných chyb, kterými jsme soupeři doslova darovali góly. Celkově se nemáme za co stydět, dřeli jsme a bojovali každý zápas. Myslím, že ve 4 zápasech z 5 jsme byli aktivnějším týmem. Tak to někdy je, abyste vyhráli, musí se sejít spousta věcí dohromady a nám se to letos nesešlo.

Co bylo hlavní příčinou vašeho vyřazení?

To je těžká otázka, byla to asi kombinace různých důvodů. Měli jsme takové výkyvy, jeden zápas nám sedl dobře a druhý o poznání hůř. Možná hrály roli i absence některých hráčů, například David i Pepa Hejtmánkovi nemohli hrát všech pět utkání, Matěj Štefka hrál jen dva zápasy a poté se opět zranil. Třeba by to hrálo roli, třeba taky ne. Myslím, že i forma některých klíčových hráčů nebyla na sto procentech, ale někde na devadesáti. To je to takové „kdyby“, které nemá cenu řešit. Musíme si říci, že příště musíme být lepší, připravenější a hledat chyby sami v sobě.

Byla sezona pro Poličku úspěšná? Celkové 4. místo nezní pro nikoho uspokojivě. Co chystáte na příští rok? Budete opět směřovat co nejvýše?

Tohle má dvě roviny, sice jsme „až na 4. místě“, ale jinak se opět vytvořila skvělá parta, hokejbalem jsme se bavili, a to je možná cennější než umístění. Příští rok budeme chtít samozřejmě vyhrát, co jiného.

Minulá dvacítka nám nastavila tu nejvyšší laťku!

Také působíte jako asistent hlavního trenéra u reprezentace do 20 let a před seniorským MS váš tým odehrál přípravný zápas právě s českou reprezentací mužů. Jak vypadal zápas z vašeho pohledu? Výsledek 5:4 pro vás zní určitě dobře, jaké cíle si tedy vytyčujete na šampionát do Vispu?

Zápas to byl úžasný, hlavně pro naše kluky. My jsme hráli beze stresu a překvapivě i bez přehnaného respektu. Kluci měli hlavně za úkol „nenadělat si do gatí“, nebát se hrát na míčku, zápas si užít a z výsledku si nedělat hlavu. To splnili beze zbytku, samozřejmě výkonnostní rozdíl byl větší, než napovídá výsledek, ale myslím si, že pro obě strany to byl velmi cenný zápas. Pro kluky z „áčka“ to bylo vlastně mnohem těžší. Oni se museli ukázat a poprat se o konečnou nominaci a bylo vidět, že jim nervozita trochu svazovala ruce i nohy. Nám ještě několik hráčů, například z Hostivaře atd., chybělo a ukázali se nám další, takže za mě maximální spokojenost. Minulá dvacítka nám nastavila tu nejvyšší laťku, takže s jakým cílem pojedeme do Vispu, je celkem jasné.

Určitě jste sledoval mistrovství v Košicích, jak se vám líbila hra českého týmu? Převezmete některé taktiky od nějakých týmů, například od Kanady, a aplikujete je do své hry?

Na mistrovství světa bylo kromě silné čtyřky dalších několik týmů, které mohly překvapit, zvlášť když play off je jen o jednom zápase. Myslím, že naši hráli dobře, na týmu byla vidět velká bojovnost a snaha podřídit všechno pro společný cíl. Z taktiky asi nic moc přebírat nebudu, na MS většinou hrají týmy především zodpovědně se snahou neudělat chybu, a to je někdy pochopitelně na úkor tvořivosti a invence. Jinak vím, na co narážíte, já kanadský hokej sleduji stále, ale to je víc o celkovém přístupu, mentalitě a výchově hráčů od malička. Do naší hry se některé věci pokouším už několik let aplikovat, ale to je na dlouhé povídání. Dovolím si malou poznámku, organizátoři příštích MS a hokejbalová federace by podle mě měli zvážit, zda při výběru stadionů pro MS nestanovit nějaké maximální rozměry hřiště. Hokejbal na menším hřišti z pohledu diváka je přeci jen atraktivnější. Hala, ve které se MS hraje je určitě krásná, ale rozměry plochy samotné hře moc nesvědčí!