Dobřany hledí do budoucna! Postup do Extraligy musíme zvážit, upozorňuje Šlehofer

Dlouholetý kouč mužů v Dobřanech se konečně dočkal. Lodivod Šneků, Václav Šlehofer starší, dovedl o minulém víkendu svůj tým k vysněnému 1. místu v druhé nejvyšší soutěži, což pro něj bylo velké zadostiučinění. Šneci si tímto dokonce vybojovali práva na účast v Extralize.

Jak to s touto variantou dopadne? Na to si budeme ještě muset chvíli počkat. Šlehofer st. vždy vyznával nasazování a výchovu svých mateřských hráčů, což se mu vyplatilo a borci pod jeho křídly si mohli pověsit na svůj krk zlatou medaili za výhru 1. Ligy. Dobřany ale zatím zvažují, jaká cesta pro ně bude do budoucna nejlepší. Všechna rozuzlení a rozhodnutí budou muset vyplout na povrch již za pár dní!

Úvodní zápas ve finále nám otevřel oči

Po dlouhém čekání jste se konečně dočkali a slavíte titul mistrů 1. Ligy. Jaký to byl pocit po čtvrtém rozhodujícím zápase?

Především pocit úlevy. Sezona byla dlouhá, hlavně tedy co do termínů. Do počtu zápasů bych řekl, že naopak krátká. Už před sezonou jsem říkal, že 18 kol v základní části je málo. Pak odehrajete 14 kol v play off, to je k zamyšlení. Přijde mi, že pořád kopírujeme hokej a potlačujeme význam dlouhodobé části. Jenže nejsme profíci. Tohle není kritika, proč taky, když se vyhrálo (smích), ale spíš pohled, o kterém jsem mluvil i před kluby na Strahově či písemnou formou v předsezonní komunikaci napříč kluby 1. Ligy. Každopádně sezona dopadla prvenstvím, takže oslavy k tomu nepochybně patří. Každý jsme je pojali jinak. Kluci si je určitě vychutnali, a tak to má být. Pro mě zase až tak dlouhé nebyly, protože je potřeba řešit budoucí sezonu. Ale to není „fňukání“, musíme prostě koukat dál.

V sobotním třetím utkání finále jste Hostivař doslova přejeli. Vstřelili jste sedm branek a soupeř žádnou. Kde byl klíčový rozdíl?

Na soupeře jsme se připravili hned po úterní výhře, kdy už jsme si jeho hru po třech zápasech dokázali vyhodnotit v hlavě i načíst. Navíc to byl už šestý vzájemný duel v sezoně, a také jsme si očíhli jejich halu. Prostě dali jsme si dohromady vše od A až do Z, a pak určité věci i striktně přenesli na naše kluky. Ano, pomohly nám rychlé branky v úvodu, ale hlavně precizně dodržená taktika takřka po celý zápas. Působili jsme dojmem odhodlaného a silného týmu i po mentální stránce. Tady myslím, že byl ten klíč.

Jaký zápas v celé sérii byl pro vás nejdůležitějším?

Nejdůležitější utkání v sérii vidím hned to první, neboť to nám otevřelo oči. Po pátečních oslavách k otevření našeho nového areálu a „srandamači“ s hokejisty, jsme si pohodičku, možná i trošku únavu, přenesli i do zmíněného prvního duelu doma s Hostivaří. Takže i přes veškeré nabádání či omílané fráze typu – „Nesmíme je podcenit“, jsme si uvedená negativa prostě chtě, nechtě přenesli do úvodního zápasu, za což jsme zaplatili. Ovšem bylo úplně jedno, že ta prohra byla 0:6. Možná to bylo i lepší, poněvadž se to dost všude nafukovalo, což nás nastartovalo do dalšího boje o to víc. Věděli jsme totiž, že za stavu 0:3 jsme zkoušeli několikrát i věci na hranici rizika. Bylo totiž jedno, jestli to skončí 0:3 nebo 0:6. Určitě i lepší než padnout v prodloužení jako třeba doma s Poličkou. To pálí daleko víc.

Série s Opavou byla zlomová a startující k úspěchu

V čem byla síla Hostivaře? Bylo něco v čem vás hráči z Prahy předčili? A co na druhé straně zdobilo vás?

Hostivař je kvalitní tým. Ondra Novák s kolegy vychoval a vychovává spoustu skvělých hokejbalistů, to bez pochyby a patří mu za to uznání. Ti kluci jsou kvalitní a nadějní, ale také především ještě hodně mladí a nevyhraní. Nemyslím si ale, že nás nějak v něčem předčili, přičemž hráli velice dobře. My máme ve věkovém průměru možná mladší tým, neboť nám zde chybí kluci kolem věku 30 let, ale zvykáme si na to. Nicméně v jednom jsem si byl jistý, v mém mančaftu je velká síla a kvalita, už jen tím, že kluci zvládli dvě velice těžké série s Opavou a Poličkou. Drtivá většina kádru jsou odchovanci klubu od žákovských let. Takže mám kluky načtené do puntíku nejen na hřišti, ale i jako lidi. Strašně mi připomínali nás před čtyřmi lety, to jsme dokráčeli také s hodně mladými kluky až do finále, kde nás udolaly Karlovy Vary až v pátém zápase. K Hostivaři snad jen to, že je dobře, že makají na mládeži a hrají primárně se svými kluky. A i oni se nebojí dávat šanci mladým hráčům.

Boje v play off pro vás byly dlouhé, skoro všechny série šly přes pět zápasů, která pro vás byla nejtěžší?

Ano, byly dlouhé a náročné i na cestování, stály opravdu moc a moc sil. Nejsme profesionálové a je vám jasné, že když nenaordinujete povinně potřebnou regeneraci, tak víte, jak k tomu každý z nás přistoupí. Kluci jsou ale mladí a naštěstí se rychle zotavují. Staršího hráče už nutit tolik nemusíte. Jenže to tady máme v poli aktuálně jednoho. A která série byla nejtěžší? Uznávám všechny soupeře, každý tým má svoje přednosti či nedostatky. Takže všechny byly těžké, přičemž ta s Opavou byla po pátém zápasu zlomová a startující k úspěchu.

Vždycky jste byli na pokraji vyřazení, ale vždy jste to zvládli! Co jste ordinoval svému týmu v těchto chvílích?

Tak jsem to rozhodně nevnímal. Vždycky hrají dva týmy, takže stejně na tom byl i soupeř. Navíc každý zápas trvá 45 minut, tedy i ten pátý rozhodující. Co jsem ordinoval? S Opavou probrání se, prohrávali jsme v pátém duelu 0:2 po první třetině. S Poličkou v pátém utkání klid a vzájemnou důvěru. A s Hostivaří jsem věřil i po prvním zápase. Pak určitě sebevědomí po dvou pětizápasových, navíc vítězných bitvách. No a jinak vyzařující síla, kterou jsem od druhého utkání z nás cítil a dost možná, že i aktuálně vyšší kvalita, při vší úctě k soupeři, mi pořád utvrzovala, že to tým zvládne.

Možnost, že se Extraligy vzdáme je ale také varianta

Mohl byste nám pospat průběh vašeho celého play off? Nejdříve Opava, Polička a pak Hostivař. Kdo byl nejvyrovnanějším soupeřem?

S Opavou to bylo těžké v tom, že po dvou zápasech vedete 2:0 na zápasy, jedete tam a najednou „bum, bum“ a je srovnáno. S Poličkou rána do zad po prohraném domácím zápase v prodloužení. Skvělá týmová práce ve čtvrtém zápase u nich nás nakopla. S Hostivaří rychlé vystřízlivění po prvním domácím duelu, na kterém se dle mého podepsaly oslavy spojené s otevřením areálu. Jinak všichni byli výborní a kvalitní soupeři, to bez diskuzí. Mohli jsme klidně prohrát doma pátý duel s Opavou nebo čtvrtý zápas v Poličce a žádné finále bychom nehráli. Hostivař tam také nedošla náhodou, to je také fakt.

Vyhráli jste celou ligu a tím si vybojovali možnost přímého postupu do Extraligy, využijete toho? Nebo ho přenecháte Hostivaři? Jak to vlastně máte celé promyšlené?

Na tohle teď nedokážu odpovědět, to je dost citlivé téma, které musíme pečlivě zvážit. Možnost, že se Extraligy vzdáme je ale také varianta. Fakt nevím, musím být přesvědčen, že hráči budou plnit vše nezbytné, abychom vůbec mohli fungovat. A to vůbec nezmiňuji možné výsledky. Je tu spousta studentů, už i pracujících a dále hokejisti. Mimochodem, proč téma „hokejista“ neustále zakrývat, vždyť jsou v každém týmu. Buď bývalí nebo současní. Nebo ne? Já mám ale rád plnou kabinu na pravidelných trénincích a hrát Extraligu s kluky, kteří si přijedou jen někdy na zápas, tak to jen kvůli visačce Extraligy trénovat nechci a v klubu to tak, i třeba z pozice předsedy, už vůbec nechci. Je tu i možnost, že do toho půjdeme v této nastavené koncepci, a i třeba hned po roce spadneme. Co to pak s námi udělá? Na to vše se musíme rychle připravit a dát hlavy dohromady. Čas nás honí. Prostě sedneme, vyhodnotíme a rozhodneme.

Zajímá mne každý hráč v klubu, nikoli tedy pouze hráč „A“ týmu

Sezona pro vás byla určitě pozitivní a dočkali jste se i „třešničky na dortu“, zkuste zhodnotit celý ročník včetně základní části. Koho byste nejvíce vyzdvihnul z vašeho týmu? Honzu Marka nebo Jana Kováříka? Oba měli skvělou sezonu!

Celou sezonu vidím takto, zajímá mne každý hráč v klubu, nikoli tedy pouze hráč „A“ týmu, ale i žáček. Dále mne zajímá přístup kluků v sezoně, jak který si plní klubová pravidla. K tomu všemu si připočítám u mužů výsledek, u dětí jejich herní posun. No vzhledem k tomu, že tohle je týmový úspěch, vyzdvihuji prioritně celý tým. Je tady hodně šikulů a vím, jak funguje závist a ukřivděnost. Celkově v kabině to může vytvářet špatné klima. My jsme samozřejmě nějakou osu měli a máme, ostatně jako každý tým, ale nezmíním ji. Spíš mě hřeje, že jsme letos zapracovali a posunuli výkonnostně další hodně mladé kluky.

Ještě naskakujete za váš „B“ tým, přemýšlel jste o tom, že osobně zasáhnete do finálového vývoje? (smích)

Přemýšlím o tom pořád, rychle si ale představím Pavla Vrbu, kterého jako trenéra velmi uznávám, nebo Vladimíra Růžičku, že by měli se svými „ovečkami“ i nastupovat na place a v tu ránu mám jasno. (smích). Teď vážně - v „B“ týmu je úplně jiná úroveň než v play off 1. Ligy, navíc věk nelze zastavit a herní praxi musí získávat mladí kluci. A v neposlední řadě kouč či trenér prostě na střídačce být musí. Mně stačí stará garda ve fotbale, tam jsem spokojen, anebo když si některé kluky „vychutnám“ nejen výkonem na mnohdy vyhrocených trénincích (smích). I to nás posiluje, o tom jsem přesvědčen.